K citovanému dotazu odpovídám podle výsledku
konaného šetření:
Pěší pluk čís. 93 byl v roce
1918 v Kyjevě v Ukrajině. U tohoto pluku měly
se pak na rozkaz generála Spanocchiho vypláceti
drahotní přídavky; pro muže K 5,-, poddůstojníka
K 7,-, pro praporčíka K 10,-, pro důstojníka
K 14,- na den. Rozkaz tento vydal generál Spanocchi na
vlastní odpovědnost, aniž měl k tomu
zmocnění, a to z toho důvodu, aby zachráněny
byly erární peníze od eventuálního
zabavení bolševiky. Ze jmenovaného pluku zůstal
2. polní prapor pod velením pplk. Göröga
v Kyjevě, kdežto plukovní velitelství,
technická setnina, 1. a 3. prapor byly oddirigovány
na srbskou frontu. Po převratu vrátil se 2. prosince
1918 2. polní prapor do Hanušovic (Morava) a přivezl
s sebou v pokladně K 1,325.747, t. j. peníze, které
zbyly po vyplacení ukrajinských drahotních
přídavků, vyplacených již v Kyjevě.
Při chaosu, který při převratu nastal,
usnesl se tak zv. »Soldatenrat« peníze tyto rozděliti
na dva díly a tak dostal »Nationalrat« K 662.876,20
a »Národní výbor« K 662.871,20,
obojí v Hanušovicích, Nationalrat odvezl peníze
do Šumperku. Na to dostavovali se vojíni oddílů
ze srbské fronty, kteří již před
1. říjnem 1918 Kyjev opustili, hromadně do
Šumperka a žádali s vyhrůžkami, aby
jim byly vyplaceny drahotní přídavky ukrajinské,
na něž však, jak z dalšího patrno,
nároku neměli. Správní komise býv.
náhradního praporu pěšího pluku
čís. 93 (účet. nadp. Salich) také
výplatu drahotních přídavků
povoliti nechtěla, jelikož bývalé ministerstvo
války ve Vídni výnosem Sbt. 11. č.
j. 29069 z 16. září 1918 výplatu teprve
1. říjnem 1919 schválilo. »Nationalrat«,
jemuž tehdy předsedal Dr. Morgenstein, povolil však
výplatu drahotního přídavku pro mužstvo,
tak zv. »Sudetenlandu« a nařídil, aby
pokladník Schönwalder potřebné částky
vydával. V sedění »Nationalratu«
dne 5. prosince 1918 upozornil však byv. ad utant, setník
Kohout, že drahotní přídavky náležejí
jen tomu mužstvu, které bylo ještě po
1. říjnu 1918 v Kyjevě. »Nationalrat«
později za předsednictví Gustava Oberleithauera
(praeses) vzhledem na demonstrativní chování
vojínů přece přídavky příslušníkům
pěšího pluku čís. 93 přiřkl.
Toto usnesení bylo v denních listech i v šumperském
»Grenzbotu« uveřejněno s vyzváním,
aby se vojíni mající nárok hlásili
v pěš. kasárnách v Šumperku. Výplata
pak trvala až do obsazení Šumperku čs.
vojskem, t. j. do 15. prosince 1918, a děla se před
komisí, složenou z účetních poddůstojníků
pododdílův a zástupců žadatelů.
Setník Kohout měl při tom na starosti jen
potvrzovati konsignace, zda ten, či onen vojín vůbec
v Ukrajině byl.
Peníz K 662.876,20, který »Nationalrat«
obdržel, byl tak rozdělen až na K 96.907,30 mezi
vojíny většinou národnosti německé.
Zbytek K 96,907,30 byl při příchodu čs.
vojska v bance Union zabaven a do hlavní pokladny náhradního
praporu čís. 93 v lednu 1919 vzat do příjmů.
Peníz K 662.871,20, který obdržel Národní
výbor, byl celý správně odveden do
pokladny pěšího pluku čís. 54
v Olomouci, t. j. do státních peněz čs.
republiky.
U náhradního praporu se žádné
ukrajinské přídavky nevyplácely, neb
jak již z předu podotčeno, bylo účet.
nadp. Salichovi nařízení býv. c. k.
ministerstva války známo. Jelikož výměrem
býv. c. k. ministerstva války bylo povoleno vypláceti
drahotní přídavky počínaje
1. říjnem 1918, bylo mužstvu, které
v ten čas v Kyjevě bylo, od pododdílů
vše vyplaceno, mužstvu pak 1. a 3. praporu, štábního
odd. a technické setniny, jež před 1. říjnem
1918 Ukrajinu opustilo - oddirigováno byvše do Srbska
- nepatří přídavek. Krátce
shrnuto, bylo jakékoliv vyplácení ukrajinských
drahotních přídavků v Šumperku
neoprávněno a nařízeno také
čs. zemskému velitelství v Brně pod
č. j. 13062 z 23. března 1919, aby na mužstvu,
jež si výplatu výhrůžkami vynutilo,
byly, pokud jména podle výplatních listin
zjistiti se dají, obdržené částky
zpět vymáhány, což se také za
součinnosti politických úřadů
děje.
O nějakých zadržených (nevyplacených)
ukrajinských přídavcích nemůže
zde býti řeči, protože každý
vojín, jenž po 1. říjnu v Kyjevě
byl (jen takový měl nárok), také vše
správně asi obdržel a není pochybnosti,
že by se byl každý již tam o vyplacení
hlásil.
Doufám proto, že toto vysvětlení pány
tazatele zcela uspokojí.