Ve Staré Boleslavi byl pořádán 14.
a 15. srpna t. r. manifestační sjezd katolické
mládeže.
Při večerní schůzi bylo slavně
manifestováno, že mládež katolická
jest duší tělem republikánská,
a s rozhořčením odmítnuty útoky,
které neprávem a zlomyslně chtějí
katolíky nařknouti z velezrády. Při
této schůzi byl přítomen asi s 15
vojíny jakoby osobní stráží český
socialista Toulec, fanatik a štváč, který
chtěl vyprovokovati celé shromáždění
a potom křičel bídáckým, lživým
způsobem, že prý byl uražen president
Masaryk, ačkoliv věrnost a oddanost k osobě
presidentově byla dokazována i autoritou zákona
božího.
Neurvalý a hrubý Toulec, jenž chlubí
se přátelstvím ministra Klofáče,
jest typem bývalých rakouských denunciantův
a provokatérů, kteří za války
provokovali, slova překrucovali a lidi falešně
udávali.
Po přednášce vyřizovali delegáti
skupin pozdravy. Milým dojmem působilo, když
k poslednímu pozdravu přihlásil se vojín
Fähnrich, člen katolické mládeže
v Krnsku.
Tu však Toulec a jeho vojáci spustili řev,
že Fähnrich jako voják v uniformě nemá
práva mluviti, ačkoliv to byl pouhý pozdrav
na nepolitické schůzi a hned se chystali, jak ho
po přednášce chytnou a s ním podle vlastního
způsobu naloží.
Když předseda katecheta Oliva řekl, proč
by vojín v uniformě nesměl pronésti
na nepolitické schůzi svůj a svých
kolegů pozdrav a projeviti své náboženské
city, když vojenští páni po nich šlapou,
spustili znovu řev, že prý president Masaryk
je tím uražen. Když P. Oliva sobě vzal
celé shromáždění za svědka,
utrpěli strašné fiasko a výsměch,
a nejlepší odpovědí bylo nadšené
a dlouho trvající volání slávy
našemu presidentovi Masarykovi.
Provokatér chtěl přece dokonati své
šlechetné poslání a proto druhého
dne hlásil při příjezdu ministra Klofáče,
že na schůzi katolické mládeže
byl uražen president a ministr Klofáč.
Ministr mluvil druhého dne - 15. srpna - na táboru
lidu ve Staré Boleslavi.
Tábor lidu zahájil soc. dem. starosta Černý,
který tentokráte chtěje se zavděčiti
i Toulcovi i ministrovi, tvrdil, že při včerejší
schůzi naší bylo štváno zdejším
duchovenstvem proti ministru Klofáčovi a republice
a že proti tomu musí se co nejpřísněji
zakročiti.
Starosta tím - asi na základě špatných
informací - zneužil svého úřadu,
neboť jeho povinností jest občanstvo uklidňovati
a vždy pravdivě informovati. Prohřešení
jeho proti zdejšímu duchovenstvu a městu jest
tím větší, že pouti lidu katolického
tak četně zde konané jsou existenčním
hospodářským zdrojem většiny
zdejšího občanstva a zvláště
živnostnictva.
Když starosta řekl, že včera večer
bylo štváno proti republice zvolal neohrožený
přítomný předseda skupiny katolické
mládeže a člen lidové strany ze Vtelna
p. Josef Křížek: »To není pravda!«
Před ním stál voják, který
po hymně »Kde domov můj« se obrátil
a pravil: »To je on.« Vzadu za ním stáli
rovněž čtyři vojáci. Jeden z
nich se na něj osopil: »Nevíš, kam patříš?«
Odpověděl, že se může ozvat a dovolával
se Husových slov: »Pravdy každému přejte«.
Oni toho však nedbali a řekli, aby šel s nimi.
Nechtěl jíti, poněvadž si nebyl nic
vědom a poněvadž mu to připadalo jako
klukovina. Oni násilně ho vtáhli do kasáren,
cestou jej do hlavy bili, jím smýkali, tloukli,
ačkoliv jeden soc. dem. je upozorňoval, že
to v českoslov. republice nemají dělati.
Počet provázejících vojínů
rozmnožil se na dvacet. Vedl je poručík Schönborn.
Teprve před kasárnami na zakročení
předsedy zdejší lidové strany p. Dismasa
důstojník vojáky napomenul. V chodbě
k cele vedoucí stáli vojáci řadou
a všichni ho ranami zasypávali. Když se dostal
do cely, bylo mu spíláno: »Pomodli se k Pánu
Bohu, aby ti pomohl«, »Františku, odkud jsou?«,
»Je jich u vás takových víc, pošli
nám je sem.« »Počkej ještě
pět minut, už pro tebe stavíme šibenici.«
»Je hezký člověk, ale když je u
nebeských koz; počkej až večer«!!!!
Z toho večera měl strach, vojáci lezli ze
dvora na okno a každý do dveří kopl.
Večer však přišel četník,
který jej odvedl do soudního vězení
do Brandýsa. Byl tedy Křížek nevinně
týrán, zatčen a ve vězení téměř
6 hodin v kasárnách držen a byl rovněž
bez příčiny zatčen a vězněn
u soudu. Zástupcové lidové strany a mládeže
v čele s redaktorem V. Myslivcem zasadili se se vší
rozhodností o jeho propuštění a o vydání
lékařského úředního
vysvědčení. Shledán byl nález:
pravé horní i dolní víčko zduřeno,
oko krví podlito, na bulvě téhož oka
dva výlevy krevní zvící čočky.
Pravý boltec zduřený vykazuje několik
oděrek, pravá tvář rovněž
něco naduřená.
To se tedy stalo za přítomnosti ministra vojenství
Klofáče v den, kdy byla konána u nás
kulturní a osvětová vojenská slavnost,
jejímž vyvrcholením byl tento čin.
Křížek byl v sobotu odpoledne vyslechnut, nevinným
uznán a hned na svobodu propuštěn.
Uváží-li se, že Křížek
jest invalida, který na pravé ruce má jen
pahýly prstů a že vojáci ještě
večer volali: »Toho lumpa měli jsme hned oběsit«,
pak je to smutným kulturním a osvětovým
zjevem, který nás kompromituje před celým
vzdělaným a ušlechtilým světem.
Jest to dokladem, že vojáci, kteří od
rakouských generálů se naučili věšet
legionáře, posud se neodrakouštili a stále
by jen věšeli. Zároveň při kulturní
a osvětové slavnosti odehrálo se jiné
divadlo, které se vtisklo poutníkům v paměť.
Náměstím ubíralo se procesí.
Vojáci zastoupili drůžičkám cestu
a volali na ně: »Stůjte, vy holoto, sice vás
vykopáme odtud i s vašima flanďákama.«
»To jest hanba, styďte se za to.« zvolal slušný
občan na vojíny ale druhý voják hned
volal: »Slyšíte, on volá hanbu republice«,
a již byli by se na občana vrhli. Takovým hrubým
a nízkým způsobem se provokuje katolický
lid a hned se bídácky křičí,
že provolává hanbu republice.
Na Fähnricha byl od velitelství podle udání
řečených špiclů vydán
zatykač. Nelekl se toho. Jako zločince vedla jej
židovská eskorta z Ml. Boleslavě do St. Boleslavě.
Zde však velitelství se při výslechu
přesvědčilo, že se ničím
neprovinil a na svobodu jej propustilo.
Podepsaní se tudíž táží:
1. Vědí oba pp. ministři o tomto neslýchaném
případě a co hodlají zařídit
nebo již zařídili, aby se podobné případy
v našem státě, který má býti
právním státem, neopakovaly?
2. Byli co nejpřísněji a jak potrestáni
ti, kteří se takového darebáctví
a surovosti na nevinném občanu dopustili?