Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Podkladem k dotazu je tento případ:

Na dole »Karolína« v Teplicích pracoval nepřetržitě 27 let horník Jan Hájek, který byl členem a platil příspěvky do bratrské pokladny v Teplicích, která pak splynula s ústřední bratrskou pokladnou v Mostě. Jmenovaný Jan Hájek utrpěl při práci r. 1890 těžký úraz, neboť se naň zřítila vrstva uhlí, která jej zasypala. Ruka je od té doby úplně bezvládná a jedna noha je kratší. Poněvadž pak i páteř byla silně pohmožděna, stal se úplným mrzákem, k jakékoliv práci nezpůsobilým. Svědkem úrazu byl spoludělník Václav Havlín, který okolnosti tuto vylíčené potvrdil protokolární vypovědí u rev. báňsk. úřadu v Teplicích.

Jistě každého napadne, že bratrská pokladna v Mostě učiní své statutární povinnosti zadost. Ale chyba lávky! V této pokladně rozhodují především nacionální (všeněmecké) poměry a okolnosti, avšak plnění statutárních jejích povinností jest činností pouze podřízenou. Co a jak poručí všemohoucí p. Gottfried Hüttemann, to se musí státi, takže humanní činnost tohoto ústavu jest výsměchem pojmu o právu a spravedlnosti. Zmrzačený Jan Hájek dožadoval se u jmenované bratrské pokladny placení provise. Bratrská pokladna však jej naprosto s jeho návrhy zamítla. Byl proto nucen žalovati u rozhodčího soudu bratrských pokladen v Mostě. Složení a činnost této instituce je dostatečně známa veřejnosti z četných sporů, v nichž křiklavým způsobem je pravda znásilňována. V rozhodčím soudu bratrských pokladen v Mostě rozhodují o soudech zmrzačelých českých horníků německonacionální a němečtí přísedící a jak čeští horníci se svými nároky u tohoto rozhodčího soudu pochodí, jest veřejnosti více než s dostatek známo.

Též i v případě Jana Hájka přes těžký úraz, nadevší pochybnost jasně prokázaný, byl tento horník se svým nárokem zamítnut! Může-li býti většího paskvilu ve všeobecném a nejprimitivnějším pojmu o soudnictví? České hornictvo chová proto odedávna největší nedůvěru k jmenovaným institucím, ježto zná činnost jejich velmi dobře z častých sporů, jež pro dělnictvo končí se vždy nepříznivě.

Byv takto hrubě ve svých právech poškozen, stěžoval si Jan Hájek u horních úřadů, a to u revírního horního úřadu v Mostě a u horního hejtmanství v Praze. Jak se za rakouské éry chovaly horní úřady ve zněmčeném území vůči českým horníkům, jest rovněž dostatečně známo. Po několika marných stížnostech též u ministerstva veřejných prací ve Vídni dosaženo bylo toho, že ministerstvo nařídilo revisi celého případu. Ale nesměli bychom znáti jmenované již dotčené úřady a ústavy, abychom snad očekávali, že při revisi sporu bude o všech okolnostech pro i proti bedlivě uvažováno a snad nyní bude spravedlivě případ projednán. Celá revise sporu odbyta byla tím, že rozh. soud poukázal na dosavadní jednání, které prý vyhovovalo (!!) všem zákonitým ustanovením a nárok J. Hájka byl znovu zamítnut, aniž zmrzačený Jan Hájek byl řádně lékařsky prohlédnut a aniž se rozh. soud do meritorního jednání pustil!! Nutno však k úplnému vylíčení případu uvésti, že Jan Hájek nebyl nikdy k líčení rozh. soudu předvolán, nikdy vyslechnut a že se rozhodovalo o jeho nárocích a o něm bez něho a že jemu byl doručen vždy pouze zamítavý výměr. Na stížnosti, v tomto směru k hornímu hejtmanství v Praze a rev. báňsk. úřadu v Mostě podané, odpovídaly jmenované úřady stereotypně, že »o žalobě Hájkově bylo rozh. soudem bratrských pokladen v Mostě právoplatně rozhodnuto a že hornímu hejtmanství v Praze nepřísluší ingerence proti nálezům jmenovaného rozhodčího soudu«, ačkoliv oba řečené úřady viděti a věděti musily, že Hájkovi děje se vědomě křivda.

Po několika marných stížnostech u výše jmenovaných horních úřadů podařilo se přece způsobiti u ministerstva veřejných prací ve Vídni r. 1915 (1916) obnovu líčení, avšak žádosti, aby k rozhodnutí sporu delegován byl jiný rozhodčí soud, poněvadž mostecky rozh. soud je zřejmě stranicky a národnostně i věcně předpojatý. Ministerstvo nevyhovělo, a tak opakovala se opět stará známá komedie. Aniž se přes výslovný a přímý rozkaz ministerský ve sporu meritorně jednalo, byl Hájek opět s poukazem na výsledek dřívějšího jednání opět se svými nároky zamítnut. Většího políčku ve tvář se spravedlnosti dostati nemohlo, než tímto posledním monstrosním nálezem rozhodčího soudu v Mostě. Když tento rozhodčí soud nedbá ani rozkazů a pokynů ministerstva, jakožto nejvyšší dohlédací instance, jak možno se pak nadíti, že by dbal zájmů činitelů jiných!

Nařídilo-li ministerstvo veř. prací ve Vídni nově projednati spor, učinilo tak podle průvodních spisů, z nichž zajisté nabylo přesvědčení, že je žádost o nové projednání Hájkovy věci oprávněna. Avšak všemocní pp. uhlobaroni Weimann a Peček dokázali, že jejich vůle je vyšší, než rozkazy ministerstva. Proto se stalo, že rozhodčí soud, v němž zasedají duše s jmenovanými pp. uhlobarony spřízněné, úplně ignoroval rozkaz ministerstva veřejných prací, aby byl nově projednán spor, a musil-li se již případem Hájkovým znovu zabývati, projednal jej čistě podle své libovůle. Tím však je nad slunce jasněji prokázáno, že u rozhodčího soudu v Mostě nerozhoduje právo, nýbrž moc, tedy čistě německonacionální morálka, jejímž výsledkem bylo přepadení Belgie ve světové válce.

Konečně ještě nutno podotknouti, že Hájek je úplně odkázán na milosrdenství dobrých lidí, poněvadž je pro úraz k jakékoliv práci nezpůsobilý a od bratrské pokladny v Mostě dosud ani haléře úrazové renty neobdržel, ač má nárok na ni ode dne úrazu a rovněž se zaplacení úrazové renty za všechna uplynulá léta domáhá.

Podepsaní činí tímto dotaz k p. ministru veřejných prací a k p. ministru spravedlnosti:

1. Jest pan ministr veřejných prací ochoten dáti případ Hájkův nestranně vyšetřiti?

2. Jest pan ministr veřejných prací v souhlasu s panem ministrem spravedlnosti ochoten naříditi, aby byl nově projednán jmenovaný případ před rozhodčím soudem bratrských pokladen v Praze, ježto rozhodčí soud v Mostě je zřejmě národnostně i věcně zaujatý?