Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Finanční výbor ve schůzích svých dne 11., 16. a 24. září 1919 pojednal o vládním návrhu tisku čís. 990., uznal pilnost a účelnost zákona a proto navrhuje:

Národní shromáždění, račiž návrhu zákona o zvláštní dávce z vína v lahvích - uděliti ústavní schválení - ve znění tom, jak příloha tisk č. 990. uvádí.

pak fin. výbor svůj návrh tím, že zákon, kterým zavedena býti má zvláštní dávka z vína lahvového, jest jen doplňkem daňovým k zákonu, jímž ukládá se všeobecná daň nápojová na víno. Postihnouti má totiž dávka tato vesměs vína jemnější, ušlechtilejší, tedy druhy cennější, jež snesou zdanění vyšší a jsou také postradatelné pro širší vrstvy spotřebitelské. Jsouc dávkou přepychovou, je již tím dávkou spravedlivou. Obchodem a vývozem, pak ohledy léčebnými podmíněné výjimky nepřehlíží § 6. osnovy a tím odstraňuje možné snad ostrosti.

Z vína všeho druhu v láhvích, jehož cena za 0.7 litru činí více než 10 K, platí se zvláštní dávka ve výměře jedné koruny z každé načaté částky pěti korun.

Dávka se řídí prodejní cenou, je-li víno určeno k prodeji, a nákupní cenou, je-li víno určeno k vlastní potřebě.

Do ceny se počítají všechny příplatky, které si prodávající vymínil. Srážeti dovoleno pouze zálohy na láhve, pokud jsou stanoveny v přiměřené výši, a dávku podle tohoto zákona.

Nejde-li ani o cenu prodejní, ani o cenu nákupní, neb nedají-li se tyto ceny zjistiti, aneb jsou-li nižší, než obvyklá cena obchodní, řídí se dávka touto cenou obchodní.

Má-li finanční úřad cenu, kterou strana béře za základ dávky, za příliš nízkou, a nepřistoupí-li strana na požadavek finančního úřadu, rozhodne o ceně politický úřad podle ustanovení vykonávacího nařízení.

Je-li cena, kterou strana uplatňovala, nižší více než o jednu pětinu nežli cena, kterou určí politický úřad, jest zkrácení takové těžkým důchodkovým přestupkem. Pro výměru trestu jest pak rozhodným rozdíl těchto cen.

Za láhve podle tohoto zákona pokládají se mimo láhve obvyklého tvaru též veškeré jiné nádoby, v nichž víno se podává spotřebiteli.

Zaplatiti dávku jest povinen:

1) kdo víno v láhvích odebírá z ciziny, není-li určeno pro svobodné skladiště (§ 8.);

2) kdo víno do láhví stáčí;

3) kdo takové víno ze svobodného skladiště (§ 8.) vydává;

4) kdo cenu vína láhvového berními známkami (§ 7.) již opatřeného zvyšuje.

Dávku dlužno zapraviti:

v případě 1.): před vypravením z úředního celního řízení;

v případě 2.): neprodleně po skončeném stáčení, a jde-li o víno, které před upotřebením musí býti delší dobu v láhvích uloženo, aby se stalo k obchodu způsobilým, tenkráte, když uložení toto jest skončeno;

v případě 3.): dříve než víno svobodné skladiště opustí;

v případě 4.): doplněním berních známek dříve, než se víno dá do prodeje.

Za podmínek stanovených ve vykonávacím nařízení jest osvobozeno od dávky:

1) víno, které se podává v otevřených láhvích, obsahují-li tyto láhve nejvýše 1/4 litru a nejsou-li opatřeny žádným označením poukazujícím na původ, druh a cenu vína;

2) víno vzorkové;

3) víno do ciziny vyvážené;

4) víno léčebné.

Dávka se zapravuje nalepením zvláštních berních známek, které lze koupiti u úřadů, určených ve vykonávacím nařízení.

Víno, této dávce podléhající, smí býti podáváno jen v láhvích, které jsou opatřeny berními známkami, nalepenými tak, jak určí vykonávací nařízení.

Berní známky musí býti na láhvích chovány neporušeny tak dlouho, dokud nebyl spotřebován obsah láhví, a musí býti odstraněny dříve, než se láhví použije k novému naplnění vínem podléhajícím této dávce.

Ministr financí se zmocňuje, aby povolil za podmínek, vytčených ve vykonávacím nařízení, skladiště svobodná, v nichž může býti víno bez berních známek ukládáno.

Ministr financí se zmocňuje, aby nařídil všeobecné, nebo v jednotlivých případech, že určité druhy vína, jehož cena přesahuje výměru v §u 1. stanovenou, smějí býti uváděny do obchodu v malém výhradně v láhvích.

Víno, tomuto zákonu podléhající, propadá bez ohledu, komu náleží a zdaž zavedeno bylo důchodkové trestní řízení proti určité osobě či nikoli, když

1) buď vůbec není opatřeno berními známkami, nebo jest jimi opatřeno jen v míře více než o jednu pětinu nižší, nežli odpovídá jeho ceně (§ 3.),

2) nebo jest opatřeno berními známkami, které nejsou nalepeny nařízeným způsobem anebo jsou padělány, nebo po druhé použity.

Kupující není povinen zaplatiti za víno cenu větší, než která odpovídá řádně již nalepeným berním známkám, zvýšenou o cenu těchto známek.

Propadnutí vína lze zabrániti dodatečným nalepením berních známek, dokud přestupek nebyl ještě zjištěn úředně.

Víno v láhvích, které jest v živnostech obchodních a výčepních, musí býti opatřeno berními známkami, jež odpovídají cenníkům vyloženým v živnosti.

Nezapravené dávky se vymáhají tak jako přímé daně.

O promlčení platí ustanovení zákona ze dne 18. března 1878 Z. Ř. č. 31.

Veřejné dopravní podniky jsou povinny ohlásiti finančnímu úřadu každou zásilku vína v láhvích, podle ustanovení vykonávacího nařízení.

Kdo po živnostensku vyrábí nebo prodává víno v láhvích, je povinen tento podnik, jakož i každou pozdější změnu ohlásiti finančnímu úřadu, podle ustanovení vykonávacího nařízení.

Výrobce vína šumivého a vůbec vína, které musí býti delší dobu uloženo v láhvích, nežli jest způsobilé k prodeji, podléhá zvláštním povinnostem co do ohlášení podniku, vedení zápisův, a vydávání vína, podle ustanovení vykonávacího nařízení.

Kdo po živnostensku vyrábí nebo prodává víno v láhvích, podroben jest důchodkovému dozoru.

Zřízenci, tímto dozorem pověření, jsou oprávněni, ve dne kdykoliv a jindy, když je podnik v činnosti, do obchodních a s nimi spojených místností vstupovati, zásoby vína láhvového prohlížeti, do účtů, cenníků, dopravních listin a nařízených zápisů nahlížeti a výpisy si činiti.

Strana jest povinna, zřízencům těmto potřebné vysvětlení podati a pomocné práce vykonati.

Přestupky tohoto zákona stíhají se podle důchodkového trestního zákona, se změnami, stanovenými v tomto zákoně.

Těžkého důchodkového přestupku dopouští se:

1) kdo víno opatří padělanou nebo již jednou použitou berní známkou, nebo víno, takovou známkou opatření, v držení má, ačkoliv o této okolnosti věděl, nebo podle svého zaměstnání při náležité pozornosti vědomost míti měl.

2) kdo víno, které mělo býti opatřeno berní známkou, bez náležité berní známky uschová, převezme, zcizí, nebo jiným způsobem rozšiřuje.

Kdo má zásoby vína, podléhajícího této dávce, jest povinen je do 14 dnů potom, kdy zákon tento nabyl účinnosti, avšak dříve než se vína použije k prodeji neb spotřebě, opatřiti příslušnou berní známkou.

Víno, které již dříve, než zákon tento nabyl účinnosti, bylo odevzdáno k dopravě veřejným dopravním podnikům, musí býti berními známkami opatřeno hned po převzetí.

U šumivého vína, které bylo opatřeno berními známkami podle zákona ze dne 2. února 1914 Z. Ř. č. 40., stačí zapraviti pouze zbytek, scházející do příslušné zvláštní dávky.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1920.

Tímto dnem pozbývá platnosti zákon o dani ze šumivých vín ze dne 2. února 1914 Z. Ř. č. 40.

Ministru financí se ukládá, by tento zákon provedl, a to při § 3. v dohodě s ministrem vnitra, a při § 13. v dohodě s ministrem železnic, s ministrem pošt a telegrafů a s ministrem obchodu.