Tíseň bytová je vedle drahoty novostaveb
zaviněna také nouzí o stavební místa.
Tím trpí jak jednotlivci, tak i obce, hlavně
tvořící se stavební a bytová
družstva. Nejvhodnější plochy stavební
jsou v rukách velkostatkářův a mrtvé
ruky světské i duchovní. Nabytí půdy
z velkostatků zabraných stále předpokládá
dohodu s vlastníkem a s této stránky se kladou
nejen překážky, ale přímo provokativně
se znemožňuje dílo pozemkové a bytové
reformy. Katastrofální nouze bytová žádá
nouzového opatření. Proto podepsaní
navrhují:
Národní shromáždění, račiž
se usnésti na zákonu, v němž by byly
provedeny tyto zásady:
1. Vlastník zabraného majetku pozemkového
(podle zákona z 16. dubna 1919 č. 215.) je povinen
na příkaz pozemkového úřadu
prodati obci nebo obecně prospěšnému
družstvu stavebnímu nebo bytovému vhodný
pozemek pro stavbu veřejných budov nebo obytných
budov.
2. Výměru, již je vlastník povinen žádající
korporaci postoupiti, určí pozemkový úřad
po úvaze místních poměrův a
vyslechna dobrozdání od místní obce.
3. Cena se určí dohodou. Nedosáhne-li se
jí, rozhodne o ní tříčlenný
sbor, do něhož po jednom důvěrníku
jmenují obě strany (prodávající
a kupující), předsedou pak jest přednosta
okresního soudu.
4. Kupní smlouva podléhá schválení
pozemkového úřadu, avšak žádného
jiného úřadu dozorčího.
5. Cena trhová se složí k soudu a bude rozdělena
podle zásad o rozvrhu nejvyššího podání
v řízení exekučním.
6. Při určování ceny posuzuje se pozemek
podle svého dosavadního určení (pole,
louka a pod.) a oceňuje se podle toho, co vlastníkovi
vynášel roku 1913. Přírůstek
na stromoví a investice od té doby provedené
se platí podle hodnoty, jakou ještě mají
pro dnešního vlastníka.
Z rozhodnutí rozhodčího sboru lze se odvolati
do 14 dnů k příslušnému soudu
I. instance.
Rozhodnutí o ceně se musí státi do
14 dnů od oznámení důvěrníků
soudu.
Po stránce formální se navrhuje, aby tento
návrh byl odkázán výboru pro pozemkovou
reformu s tím, aby do 14 dnů předložil
plenu Národního shromáždění
návrh zákona.