Platnost zákona ze dne 3. června 1901, č.
62 ř. z. o upotřebení části
správních přebytků hromadných
sirotčích pokladen prodlužuje se, pokud se
týče Čech, Moravy a Slezska, do 31. prosince
1919.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení.
Ministrům spravedlnosti, vnitra, sociální
péče a financí náleží,
jej provésti.
Zákonem ze dne 3. června 1901, čís.
62 ř. z. bylo nařízeno, že hromadné
sirotčí pokladny mají v letech 1901 až
včetně 1910 každého roku z úhrnu
svých správních přebytků, které
podle schválených ročních výkazů
na jevo vyjdou až do konce »příslušného
druhého předchozího roku«, odváděti
percentuální kvotu příslušným
zemím.
Zákonodárstvím zemským bylo to blíže
upraveno. Shora uvedený zákon byl pak ročně
prodlužován a byla zákonem z 29. ledna 1919,
čís. 51 sb. z. a n. jeho platnost prodloužena
do 31. prosince 1918, tak že se týkal přebytků
do konce správního roku 1916.
Ministerstvo sociální péče ucházelo
se původně o to, aby nebyly správní
přebytky přikazovány nadále zemím,
nýbrž jemu; dopisem z 30. července 1919, čís.
2197-I./19 však doporučilo, aby byly trvale neb aspoň
na rok 1917 zemím dále přikázány.
Poněvadž bude třeba přikročiti
v nejbližší době k úpravě
hromadných sirotčích pokladen, snížením
věku zletilosti zákonem ze dne 23. července
1919, čís. 447 sb. z. a n. sníží
se také správní přebytky, kdežto
z druhé strany bude také za nedlouho upraven poměr
samosprávných úřadův a není
vyloučeno, nesplynou-li zemské úřady,
doporučuje se, prodloužiti zákon nyní
jen do konce roku 1919.
Formální návrh: Návrh
buď přikázán právnímu
výboru, aby jej projednal.