Zrušuje se zabavení jmění, které
do dne 28. října 1918 bylo povoleno podle článku
zák. XVIII. z roku 1915, vyjímajíc případy,
v nichž byl trestný čin podle zjištění
právoplatného rozsudku spáchán ze
zištnosti.
Zrušení to proveďtež soudy, které
zabavení to vykonávají.
Zabavené jmění budiž vráceno
jeho majetníku po srážce správních
nákladů, které by byl sám musil vynaložiti
na řádnou správu tohoto jmění.
Ostatní náklady nese stát.
Zákon tento nabývá účinnosti
dnem vyhlášení.
Provésti jej se ukládá ministru spravedlnosti.
Zákon ze dne 2. listopadu 1918, čís. 8 sb.
zák. a nař., kterým bylo zrušeno zabavení
majetku pro velezrádné činy, se vztahuje
pouze na Čechy, Moravu a Slezsko, ježto bylo citováno
v něm pouze císařské nařízení
ze dne 9. června 1915, č. 156 ř. z., kdežto
zabavení, povolená podle uherského čl.
zák. XVIII. z roku 1915, pojata do něho nebyla.
Má proto navrhovaný zákon za účel
tuto mezeru vyplniti. Při tom bylo nutno od zákona
ze dne 2. listopadu 1918 se potud odchýliti, že bylo
soudu, který zabavení vykonával, uloženo,
aby zrušil zabavení, a ne, jak bylo v onom zákoně
ustanoveno, který zabavení povolil, kdežto
podle § 1, čl. zák. XVIII. z roku 1915 zabavení
to povoloval vyšetřující soudce, kterého
ministr spravedlnosti osobně určil, a bylo také
třeba postihnouti zákonným ustanovením
i případy, kde zabavení povolil soud, ležící
nyní mimo území republiky.
Pokud jde o útraty, spojené se zabavením
jmění, platí na rozdíl od § 14.
cís, nařízení ze dne 9. června
1915, č. 156 ř. z. na Slovensku dosud ustanovení
§ 4. nařízení uherského ministerstva
čís. 1908/1907 M. E.
Podle něho má býti zabavené jmění,
zruší-li se zabavení, vráceno po srážce
všech útrat, vzniklých zabavením a správou.
Ustanovení to není zajisté spravedlivé
a je nutno přizpůsobiti je řečenému
ustanovení § 14. cís. nař. z 9.
června 1915 a tím způsobem upraviti
otázku útrat pro celou republiku jednotně.
Po stránce formální se navrhuje, aby návrh
tento byl odevzdán výboru právnímu
a aby mu bylo uloženo podati o něm zprávu do
8 dnů.