Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Finanční výbor projednal vládní návrh tisků čís. 960 ve svých schůzích dne 11. a 16. září 1919, když byl vyslechl zástupce finanční správy a za zájemníky člena N. S. A. Sládka a prozkoumal námitky resp. memorandum, jež písemně byly podány finanční správě a finančnímu výboru, a to: Spolkem majitelů českých přírodních léčivých zřídel v Bílině, Společenstvem vyrabitelů sodové vody, minerál. vod a šumivých nápojů v Praze, Zemskou jednotou čes. obchodních grémií v král. Českém a obchodním grémiem v Kolíně, Zemským svazem obchodníků s vínem a vinařů v Čechách a navrhuje Národnímu shromáždění:

Budiž vládnímu návrhu zákona, jímž se zavádí všeobecná daň nápojová ve znění připojeném, uděleno schválení ústavní, a to z těchto

Všeobecná daň z nápojů, jak ji vláda navrhuje, jest hospodářsky odůvodněna a pro finance státní nepostrádatelná.

Posavadní zákonodárství rakouské upravovalo totiž patentem z 25. května roku 1829 jen daň z vína a moštu, tedy daň jen ze dvou druhů nápojů.

Ustanovení tohoto zákona jsou tedy již jednak zastaralá, jednak nepostihují nápojů, jejichž výroba netušeně pokročila (sodové a umělé vody vůbec), a jejichž spotřeba zatím, hlavně za války, neobyčejně stoupla a zobecněla (vody minerální). Způsob zdanění, proti němuž také hlavně čelily námitky interesovaných kruhů výrobních a obchodních - jest osnovou vládní zevrubně odůvodněn a jest za okolností nynějších, hledíc na další úlevy, které finanční správa ještě za jednání se zájemníky těmto zájemníkům přiznala proti dosavadním formám řízení - znatelným pokrokem.

Naléhavost daně této odůvodňovati netřeba vzhledem na potřeby státu a množící se výdaje státní správy.

Daňový efekt, jak jej vláda ve svém odůvodnění očekává, lze podle vší pravděpodobnosti plně očekávati.

Ježto tedy systém navrhovaný jest zlepšením proti nynějšímu stavu, jak pro finance státní tak i pro poplatnictvo, pokud daní již postiženo bylo, ostrosti pak dosavadní techniky finanční jaksi dohodou s interesenty byly odstraněny a spravedlnosti dosti učiněno tím, že okruh nápojů podrobených této všeobecné dani, byl rozšířen - soudí výbor finanční, že s dobrým svědomím svůj návrh doporučiti může. Konečně nesluší přehlédnouti, že se dosahuje návrhem zákona jednolitosti zákonodárství i pro oblast slovenskou, kde se zrušují ustanovení, platná tam o produkční dani z vína.

Všeobecná daň nápojová platí se z jednoho litru:

1. vína, moštu a jiných šťáv z hroznů částkou 40 h,

2. vína, moštu a vůbec šťáv z jiného ovoce částkou 20 h,

3. limonád částkou 12 h,

4. minerálních vod částkou 8 h,

5. sodových vod částkou 8 h.

Medovina, víno sladké a jiné nápoje vínu podobné, jakož i polovina, zdaňují a řídí se po rozumu tohoto zákona podle stejných ustanovení, jako víno z hroznů; taktéž i jiné nápoje, ostatním v §u 1. uvedeným druhům podobné, zdaňují a řídí se podle stejných ustanovení jako příslušné druhy.

Víno z matolin a z kvasnic, jež vyrabitel určí a též použije pro domácí svojí spotřebu, a nápoje, které cestující dopravuje z ciziny pro osobní spotřebu a v množství stanoveném ve vykonávacím nařízení, jsou této daně prosty.

Okolnost, zda-li lze nápojů uvedených užívati bez další přípravy, či teprve zředěných anebo jinak připravovaných, a zda-li se nápojů těch užívá k pití neb účelu jinému, je pro povinnost k zapravení daně bez významu.

Daň se vyměřuje z množství nápoje v době splatnosti včetně všech přísad, pokud se jimi podstata nápojů nemění.

Pozdější rozmnožování považuje se za výrobu a podléhá pravidlům, stanoveným pro výrobu; ředění nápojů již zdaněných, koná-li se buď v živnostech výčepních na zakázku a pro okamžitou spotřebu hosta, neb pro domácí spotřebu, nepokládá se za rozmnožování zdanitelné.

Kterak se daň má zapraviti, stanoví vykonávací nařízení.

Práva a povinnosti, plynoucí z tohoto zákona, platí samostatně pro každou jednotlivou domácnost a každý jednotlivý živnostenský podnik toho, na koho se vztahují ustanovení tohoto zákona. K živnostenskému podniku se počítají veškeré prostory, v nichž se živnost provozuje, včetně oněch, kterých se užívá za skladiště nápojů.

Nezapravené berní částky buďte vymáhány způsobem, jaký jest ustanoven pro vymáhání zadržených přímých daní.

O promlčení všeobecné daně nápojové platí ustanovení zákona ze dne 18. března 1878 Z. Ř. č. 31.

l. Obchod nápoji, vyjmenovanými v §u 1. č. 1. a č. 2., provozovaný výlučně ve velkém, t. j. prodej v množství nejméně 40 litrů u jednotlivých, v zákoně vyznačených druhů najednou a jednotlivému odběrateli, jakož i jakýkoliv jiný odbyt ve stejném množství a taktéž i výroba ve velkém, t. j. výroba spojená s vylíčeným obchodem ve velkém, nezdaňuje se zásadně tak dlouho, dokud jsou tyto podniky od výčepu, neb od obchodu v malém, místně naprosto odděleny, a když finanční úřad podnikateli výroby, neb obchodu ve velkém, na příslušné oznámení potvrdil, že předpokládané podmínky jsou splněny.

II. Daň platiti jest povinen:

1. kdo nápoje uvedené po živnostensku čepuje, neb prodává v malém, t. j. ve množství menším než 40 litrů u jednotlivého druhu a jednotlivému odběrateli;

2. kdo, mimo případy spadající pod ustanovení odst. I. a II. č. 1. tohoto paragrafu, tyto nápoje buď z obchodu ve velkém na sebe převádí, nebo z ciziny dopravuje;

3. kdo nápoje uvedené vyrábí pro spotřebu vlastní, přesahuje-li výroba určité množství, ve vykonávacím nařízení stanovené.

III. Pro nápoje, kterých se použije při výrobě jiných nápojů, podléhajících tomuto zákonu, povolí finanční úřad osvobození od daně podle podmínek, jak je stanoví vykonávací nařízení.

Daň se zapravuje:

1. v případě §u 8. II. č. 1:

a) z veškerého množství, do živnosti dopraveného;

b) je-li výčep nebo obchod v malém spojen s výrobou, z vyrobeného množství, pokud je způsobilé k požívání;

2. v případě §u 8. II. č. 2., z množství, které bylo převzato, nebo z ciziny dopraveno;

3. v případě §u 8. II. č. 3., z vyrobeného množství, pokud je způsobilé k požívání.