Stížnostní komise podle císař.
nařízení ze dne 18. března r. 1918,
jsou oprávněny rozhodovati kromě jiného
také o rozvázání pracovního
poměru v závodech, které stojí pod
vojenskou správou, a to jak o stížnostech zaměstnavatelů,
tak i dělníků.
Počet určitých případů,
v nichž mají komise jedině rozhodovati, není
přesně vymezen a rozumí se zajisté,
že v zásadě každá stížnost
o rozvázání poměru pracovního,
musí býti komisí projednána.
Poslední stížnost byla podána od sedmi
textilních dělnic z továrny Berana a synů
v Brně-Zábrdovicích, proti rozvázání
pracovního poměru u jmenované firmy. Tyto
dělnice byly násilně zbaveny práce
dne 3. května t. r., kdy k nátlaku soc.-dem. důvěrníků
byly dělnictvem soc.-dem. přímo vyhozeny
z továrny. Správa závodu ponechala dělnicím
pracovní knížky v továrně a vyplácela
jim podporu v nezaměstnanosti.
Teprve v měsíci srpnu bylo oznámeno dělnicím
továrním mistrem, že si mají pracovní
knížky vyzvednouti, ježto prý stížnostní
komise dovolila, aby pracovní poměr byl rozvázán.
O nějakém jednání komise však
nebylo dělnicím nic známo. Také nedaly
nikomu zmocnění, aby je při jednání
dne 16. července t. r. zastupoval. Tedy na žádost
firmy jednala stížnostní komise o propuštění
dělnic, jimž práce znemožněna terrorem,
a nepadá při tom nic na váhu, že kromě
těchto dělnic ještě několik jiných
dělnic bylo propuštěno, aby se pravý
stav věci zakryl a neposkytlo postiženým ani
možnosti, aby se mohly před komisí náležitě
hájiti.
Když však jmenované podaly stížnostní
komisi stížnost do rozvázání
pracovního poměru, oznámila stížnostní
komise dopisem ze dne 23. srpna t. r., že stížnost
musí býti odmítnuta s odůvodněním,
že není komise kompetentní v takovém
případě rozhodnouti.
Tedy na podání stížnosti správou
závodu, rozhodla stížnostní komise
ochotně ve prospěch firmy, aniž poskytla
dělnicím práva se hájiti, t.
j. povolila jmenované dělnice propustiti,
ale když se tyto dělnice obrátily samy na
stížnostní komisi se svou stížností
a žádaly za rozhodnutí, tu jim prostě
oznámila, že není kompetentní.
Poukazovati snad na to, že jest ve stížnostní
komisi zástupce dělnictva, který jest povinen,
aby tam zájmů dělníků hájil,
není pro nás rozhodné, zvláště
v těchto případech, poněvadž
jest tento zástupce sociálním demokratem
a nelze tudíž v jeho nestrannost věřiti.
Ostatně nejlépe svědčí o tom
celý postup jednání v tomto případě.
Jako další případ nesprávného
postupu stížnostní komise uvádíme,
že tři dělníci, zaměstnaní
u firmy Hochstetterovy & Schickardtovy v Brně, kteří
měli býti rovněž zbaveni práce
terorem sociálních demokratů, dostali předvolání
ke stížnostní komisi v Brně na den 22.
srpna t. r. a když se tam dostavili (Nevídal Matěj,
Drápal Fr., Zoubek Karel), nebylo s nimi jednáno,
jak se v úřadě patří, nebyli
vůbec vyslechnuti, ani k nějakému jednání
připuštěni. Pouze na chodbě místnosti
bylo jim způsobem stranickým oznámeno členem
komise panem Bečvarovským, že v továrně
jinak pracovati nemohou, leda když budou v sociálně
demokratické organisaci, a že komise není kompetentní
o věci té jednati.
Takové jednání je hrubým porušením
účelu zákona, resp. nařízení,
jímž má býti každému dělníku
umožněno, aby v závodě, který
jest pod vojenskou správou, nebyl šikanován
a dokonce neoprávněným způsobem z
práce propuštěn. Tím trpí bezbranné
dělnictvo, které se přímo nehlásí
do sociálně demokratické organisace.
Proto táží se podepsaní:
Jest pan ministr národní obrany ochoten uvedené
případy dáti urychleně a nestranně
vyšetřiti a naříditi, aby o stížnosti
dělnic firmy Beranovy bylo správně rozhodnuto?
Jest pan ministr ochoten naříditi stížnostním
komisím, aby ku přelíčení byly
vždy postižené strany náležitě
a zavčas pozvány?
Jest pan ministr dále ochoten vydati zvláštní
nařízení, podle něhož by byla
přesně vymezena kompetence stížnostních
komisí a do nařízení bylo pojato i
rozhodování o propuštění dělníků
terorem některé organisace dělnické?
Jest pan ministr konečně ochoten, po zjištění
uvedených případů stranického
jednání postarati se, by do stížnostních
komisí byli povoláni nestranní zástupcové
dělnictva?