Hned na podzim r. 1914 podmanilo si rakouské ministerstvo
války největší závody, především
muniční, a v následujícím roce
ostatní podniky, pokud staly se dodavateli armádních
potřeb.
Závody nebránily se této vojenské
diktatuře, naopak dozor vojenský byl jim vítán,
jelikož poskytoval jakýchsi výhod.
Život tovární dostával pozvolna vojensky
nátěr, správcové vojenští,
ponejvíce záložní důstojníci,
avšak málokterý odborník, dohlíželi
na udržení pořádku, trestali dělníky,
mnohdy nemilosrdně, kteří práci opustili
neb se nedostavili, potvrzovali závodům různé
přihlášky o příděl aneb
uvolnění zabavených surovin a stali se takto
často nepříjemnými dozorci jak pro
závod, tak pro dělnictvo.
Válka trvala, případy nespokojeností
mezi dělnictvem byly na denním pořádku
a tak vyvolány přičiněním jistých
vojenských správců stížnostní
komise. Ministerstvu války šlo o to, aby získalo
pro další práci, práci přes čas,
podvýživou vysílené dělnictvo
tím, že jemu dopomáhalo k právu před
veřejným forem komise stížnostní.
Stížnostní komise byly nařízeny
výnosem ze dne 18. března 1917 č. 122.
V řečeném nařízení není
nikde uvedeno, že přináleží stížnostní
komisi právo rozhodovat o tom, zdali může býti
dělník členem soc.-demokratické organisace
neb organisace jiné.
Než stížnostní komise v Mor. Ostravě
jednala dne 3. září 1919 o stížnosti
8 dělníků, kteří chtějí
býti členy jiné dělnické organisace
než soc.-demokratické, a v rozsudku uznala pro ostravské
závody jedině dosavadní odborovou organisaci
"Československého svazu horníků"
v československé republice.
Tímto rozhodnutím osvojila si stížnostní
komise pravomoc, která jí podle řečeného
nařízení nepřináleží
a usurpovala si právo rozhodovati též o svobodě
a odborové příslušnosti dělníkově.
Rozhodnutí stížnostní komise v Mor.
Ostravě jest úplně nedemokratické,
ve služebním řádě žádného
závodu není uvedeno, že dělník
musí přistoupiti do určité organisace,
ani žádným živnostenským služebním
řádem není svoboda dělníkova
takovým způsobem šlapána, jaký
zavádí stížnostní komise v Mor.
Ostravě svým posledním rozhodnutím.
Svoboda jest zaručena všem občanům,
a stížnostní komise ve jménu svobody
přikazuje všechny dělníky do soc.-demokratických
odborových organisací.
Nehledě k nedemokratičnosti takového postupu,
jest jednání stížnostní komise
v přímém odporu s uvedeným nařízením
ze dne 18. března 1917, jež dosud nebylo změněno.
I dovolujeme si tázati se p. ministerského předsedy,
p. ministra vnitra, p. ministra spravedlnosti a p. ministra národní
obrany, zda jsou ochotni ujmouti se dělnictva proti této
komisi a podobným stížnostním komisím,
jejich nespravedlivá a neoprávněná
rozhodnutí zrušiti a dělnictvu k pravé
organisační svobodě dopomoci.