Zasedání Národního shromážděné československého r. 1919.

Tisk 1559.

Dotaz

člena Národního shromáždění Jana Rýpara, Kadlčáka, O. Čuříka a spolupodepsaných členů N. S.

na ministerského předsedu, ministra vnitra, ministra spravedlnosti a ministra národní obrany zda jsou ochotni zakročiti proti nespravedlivému postupu stížnostní komise v Mor. Ostravě a zaručiti tak dělnictvu jiného než soc. dem. smýšlení politickou svobodu.

Hned na podzim r. 1914 podmanilo si rakouské ministerstvo války největší závody, především muniční, a v následujícím roce ostatní podniky, pokud staly se dodavateli armádních potřeb.

Závody nebránily se této vojenské diktatuře, naopak dozor vojenský byl jim vítán, jelikož poskytoval jakýchsi výhod.

Život tovární dostával pozvolna vojensky nátěr, správcové vojenští, ponejvíce záložní důstojníci, avšak málokterý odborník, dohlíželi na udržení pořádku, trestali dělníky, mnohdy nemilosrdně, kteří práci opustili neb se nedostavili, potvrzovali závodům různé přihlášky o příděl aneb uvolnění zabavených surovin a stali se takto často nepříjemnými dozorci jak pro závod, tak pro dělnictvo.

Válka trvala, případy nespokojeností mezi dělnictvem byly na denním pořádku a tak vyvolány přičiněním jistých vojenských správců stížnostní komise. Ministerstvu války šlo o to, aby získalo pro další práci, práci přes čas, podvýživou vysílené dělnictvo tím, že jemu dopomáhalo k právu před veřejným forem komise stížnostní.

Stížnostní komise byly nařízeny výnosem ze dne 18. března 1917 č. 122.

V řečeném nařízení není nikde uvedeno, že přináleží stížnostní komisi právo rozhodovat o tom, zdali může býti dělník členem soc.-demokratické organisace neb organisace jiné.

Než stížnostní komise v Mor. Ostravě jednala dne 3. září 1919 o stížnosti 8 dělníků, kteří chtějí býti členy jiné dělnické organisace než soc.-demokratické, a v rozsudku uznala pro ostravské závody jedině dosavadní odborovou organisaci "Československého svazu horníků" v československé republice.

Tímto rozhodnutím osvojila si stížnostní komise pravomoc, která jí podle řečeného nařízení nepřináleží a usurpovala si právo rozhodovati též o svobodě a odborové příslušnosti dělníkově.

Rozhodnutí stížnostní komise v Mor. Ostravě jest úplně nedemokratické, ve služebním řádě žádného závodu není uvedeno, že dělník musí přistoupiti do určité organisace, ani žádným živnostenským služebním řádem není svoboda dělníkova takovým způsobem šlapána, jaký zavádí stížnostní komise v Mor. Ostravě svým posledním rozhodnutím.

Svoboda jest zaručena všem občanům, a stížnostní komise ve jménu svobody přikazuje všechny dělníky do soc.-demokratických odborových organisací.

Nehledě k nedemokratičnosti takového postupu, jest jednání stížnostní komise v přímém odporu s uvedeným nařízením ze dne 18. března 1917, jež dosud nebylo změněno.

I dovolujeme si tázati se p. ministerského předsedy, p. ministra vnitra, p. ministra spravedlnosti a p. ministra národní obrany, zda jsou ochotni ujmouti se dělnictva proti této komisi a podobným stížnostním komisím, jejich nespravedlivá a neoprávněná rozhodnutí zrušiti a dělnictvu k pravé organisační svobodě dopomoci.

V Praze dne 16. září 1919.

Rýpar Jan, Kadlčák, Čuřík,

Valoušek, Hruban, Dr. Mazanec, F. Navrátil, Dr. Stojan, Šabata, Šrámek, Dr. Novotný, Bezděk, Ševčík, Šamalík, Zavoral, Sedláček, Jílek, Dr. Dolanský, A. Kaderka, Dr. Kordač, Čapka.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP