Podle usnesení Národního shromáždění
se nařizuje:
Platnost a působnost císařského nařízení
z 29. srpna 1916, č. 278 ř. z. o dani ze zapalovadel
rozšiřuje se na Slovensko.
Zákon tento nabývá účinnosti
1. listopadem 1919. Vzhledem k tomu mění se jednotlivé
termíny, v císařském nařízení
§ 3. odst. 4., § 8. odst. 9., § 15. odst. 1., 2.
a 4., a § 18. odst. 1. stanovené, takto:
10. září 1916 na 23. říjen
1919,
14. září 1916 na 27. říjen
1919,
17. září 1916 na 31. říjen
1919,
18. září 1916 na 1. listopad 1919,
a 21. září 1916 na 4. listopad 1919.
Provésti tento zákon ukládá se ministru
financí.
Daň ze zapalovadel v bývalém Předlitavsku
uvedeným císařským nařízením
zavedená je dvojí:
jednak daň ze zápalek (2 h z každé normální
krabičky s obsahem do 60 kusů, nebo do 90 kusů
zápalek) a jednak daň ze zapalovačů
(50 h 1 K a 3 K z kusu podle váhy).
Na Slovensku daň tato dosud není zavedena, čímž
vznikají nesnáze jak pro finanční
správu, tak i pro obchod se zápalkami.
Továren na zápalky jest na Slovensku vzhledem na
stanovené nyní hranice proti Uhrám šest
(Báňská Bystřice, Růžomberk,
Velká Byč (dvě), Žilina a Trnava), jejichž
výroba ovšem nestačí k úhradě
tamní spotřeby.
Přes to z valné části dovážejí
se ze Slovenska zápalky do zemí ostatních,
zejména do přilehlých částí
Moravy, aniž byly zdaněny, poněvadž továrny
na Slovensku využívají své značné
výhody proti ostatním továrnám k tomu,
že nabízejí své nezdaněné
zboží z důvodů konkurenčních
za ceny nižší, než jaké jsou stanoveny
nařízením min. obchodu z 20. srpna 1918,
č. 309 ř. z.
I když se nepřihlíží k tomu, že
při nynějším stavu uniká státu
značný zisk, je v zájmu jednolitosti československé
republiky nejvýš nutno, aby byla zavedena stejná
daň ze zapalovadel v celém státním
území, jak je tomu v jiných oborech daní
spotřebních.
Osnova tato náleží do oboru působnosti
finančního výboru, jemuž přikázána
budiž s tím, aby o ní podal zprávu do
5 dnů.