Národní shromáždění československé 1918 – 1920

I. zákona o lidových soudech pro trestání válečné lichvy, platného pro Čechy, Moravu a Slezsko

lI. zákona, kterým se mění některá ustanovení čís. nařízení ze dne 24. března 1917 čís. 131 ř. z. o zásobování obyvatelstva předměty potřeby.

Potrestáni osob, které se dopustily po dni účinnosti tohoto zákona některého trestného činu proti zákonům neb nařízením, vydaným od počátku války k tomu konci, aby zásobování obyvatelstva bylo zabezpečeno a předražování zabráněno, přikazuje se zvláštním lidovým soudům pro trestání válečné lichvy a to bez rozdílu, jde-li o činy přikázané trestní pravomoci úřadů správních nebo soudů.

Tyto soudy buďtež zřízeny v sídle každého okresního soudu, ve velkých městech buď jich zřízeno podle potřeby i více.

Soudu, a má-li několik oddělení, každému oddělení předsedá zkoušený soudce. Ten vykonává úřad svůj buď sám jako zástupce příslušného úřadu správního nebo jako soudce s přísedícími.

Sám rozhoduje o trestných činech, při nichž potrestání viníka jest přikázáno úřadu správnímu, podle zásad řízení správního.

Jde-li v těchto trestných věcech o čin, o němž učinil trestní oznámeni veřejný úřad, důvěrník veřejného úřadu neb některá, v § 68 tr. zák. uvedená osoba, podle svého služebního pozorování, smí bez předchozího vyšetřování věci uložiti trest příkazem trestním, shledává-li dostatečným trest vězení do jednoho týdne nebo pokutu peněžitou do výše 500 K a pro případ nedobytnosti též trest vězení do výše 1 týdne. S tímto trestem může býti spojeno propadnutí zabaveného zboží nebo výtěžku z jeho prodeje, pokud hodnota zboží podle stanovených úředních cen, nebo výtěžek z prodeje zboží, nepřevyšuje 1.000 K.

Trestní příkaz nechť uvádí:

1. jméno a bydliště obviněného neb jiné označení jeho, vylučující všechnu pochybnost o totožnosti,

2. trestný čin, dobu a místo jeho spáchání,

3. jméno úřadu neb osoby, které učinily udání,

4. trestní ustanovení, které bylo porušeno a jehož bylo použito k potrestání,

5. výměru trestu,

6. poučení o právu k námitkám a lhůtě k podání námitek,

7. označení úřadu, který trestní příkaz vydal.

Proti příkazu lze do 3 dnů po jeho doručení podati námitky u soudce, který příkaz vydal.

Nebyly-li námitky v této lhůtě podány, lze trestní příkaz vykonati; byly-li námitky podány v čas, zavede se řádné řízení výslechem obviněného.

Odvolání z nálezu trestního, vyneseného soudcem v zastoupení úřadu správního, nutno podati do 8 dnů a rozhoduje o tomto odvolání senát, sestavený ze zkoušeného soudce příslušného sborového soudu I. stolice a ze dvou přísedících, v řízení, obdobném odvolacímu řízení ve věcech přestupkových.

Jde-li o přestupek, přikázaný kompetenci soudní, přibírá soudce 2 přísedící.

Je-li tu podezření přečinu nebo zločinu, trestaného podle zvláštních ustanovení, vydaných od počátku války, odstoupí soudce, zařídiv, čeho třeba v příčině trestního řízení správního, věc příslušnému soudu sborovému, kde se projedná před senátem, sestaveným ze zkoušeného soudce a 4 přísedících; jde-li o zločin, pro nějž obžaloba navrhuje potrestání aspoň pětiletým těžkým žalářem, rozhoduje o věci soud, složený ze 3 zkoušených soudců a 4 přísedících.

Je-li podezření důtklivé a je-li po ruce dostatečných důkazů, konejž se na pouhý návrh veřejného žalobce na základě trestního oznámení přímo hlavni líčení, a to i tehdy, jde-li o zločin.

Nelze-li líčení hned provésti, budiž konáno vyhledávání neb vyšetřování podle ustanovení trestního řádu, avšak s urychlením co největším.

O přiměřenosti cen rozhoduje soud podle volného uvážení všech okolností.

Nemají-li přísedící sami dostatečných odborných znalostí, vyslechne soud znalce.

Berní správy a berní úřady jsou povinny soudům sděliti vše, co vědí o přírůstku majetku obviněného za dobu války, aby soud mohl podle toho uvážiti, nedociluje-li obviněný svými cenami patrně přemrštěného zisku.

Řízení ve věcech, jež spadají do kompetence soudní, provádí se podle předpisů trestního řádu. Při hlasování mají přednost přísedící starší před mladšími. Soudcové z povolání hlasují teprve po přísedících.

Přísedící, v tomto zákoně uvedené, jmenuje na dobu jednoho roku přednosta okresního soudu, a to 12 přísedících pro každé oddělení. Tři buďtež vzati z obchodníků a živnostníků, tři ze zemědělců, tři z dělníkův a tři z osob s pevným platem. V obou posledních skupinách budiž po jedné ženě. Jmenování děje se ve všech skupinách z osob, navržených odborovými organisacemi dotčené skupiny, a není-li jich, politickými organisacemi týchž skupin. Jestliže tyto organisace nenavrhnou svých kandidátů do 3 dnů po vyzvání, jmenuje je přednosta soudu podle vlastní znalosti okresu za svědomitého výběru vhodných osob. Pro sborové soudy jmenuje přísedící téže způsobem předseda sborového soudu v počtu dvanácti a to i pro správní oddělení odvolací. (§ 7.)

Za přísedící vybrány buďtež osoby vynikající svou čestností a poctivostí, svým rozhledem a znalostí místních poměrů i osob, od nichž lze očekávati, že budou rozhodovati nestranně. Buďtež vybrány tak, aby rozděleny byly pokud možno po celém okresu a byly zastoupeny hospodářsky význačné a od sebe odlišné jeho části. Z jednoho závodu nesmí býti jmenováno přísedících více nežli jeden člen.

Přísedící mohou býti zamítnuti a jsou vyloučeni z týchž důvodů, pro které lze odmítnouti a vyloučiti soudce ve věcech trestních. Přísedícími nemohou býti jmenovány osoby, které nesmějí býti připuštěny ke službě u soudu, a osoby mladší 35 let. Bližší předpisy budou určeny nařízením.

Přísedící, nebydlí-li v místě soudu, mají právo na náhradu za cestu, nocleh a stravu. Přísedící, kteří se živí mzdou denní, nebo týdenní, nebo jsou živnostníky, zařazenými do 4. třídy daně výdělkové, nebo zemědělci jim co do výdělkových svých poměrů rovnými, obdrží náhradu ušlého výdělku z úřední zálohy soudu. O výši její rozhodne předseda líčení.

Senáty buďtež sestavovány tak, aby polovina přísedících byla vzata ze skupiny dělníků a osob s pevným platem.

Nabývá-li v některém okresu přemršťování cen takového rozsahu, že je ohrožen veřejný pokoj a řád, může po návrhu příslušného sborového soudu býti politickou správou zemskou v dohodě s vrchním státním zastupitelstvem uvaleno stanné právo podle ustanovení XXV. hlavy trestního řádu, a to jen pro zločiny podle císařského nařízení ze dne 24. března 1917, č. 131, a zákona ze dne......

Návrh podá předseda sborového soudu, když se na tom usnese k návrhu některého senátu většinou hlasů schůze všech přísedících a soudců lidového soudu za přítomnosti aspoň poloviny všech přísedících. K této schůzi nutno pozvati všechny jmenované soudce a přísedící.

Zákon tento nabývá účinnosti pátý den po svém vyhlášení.

Provedením jeho pověřeni jsou ministři spravedlnosti, vnitra a financí.

Níže uvedená ustanovení čís. nař. ze dne 24. března 1917 č. 131 ř. z. mění se takto:

1. Kdo, nedbaje své povinnosti podati vysvětlení, úmyslně úřadu zatajuje zásoby předmětů potřeby, jež má nebo uschovává, bude potrestán soudem pro přestupek vězením od 14 dnů až do 6 měsíců. Vedle trestu vězení lze uložiti peněžitou pokutu až do 5.000 K.

2. Kdo dopustí se uvedeného činu na zásobách, jichž hodnota převyšuje 500 K, potrestá se pro přečin tuhým vězením od 2 měsíců do jednoho roku. Vedle trestu vězení lze uložiti peněžitou pokutu až do 100.000 K.

3. Jestliže hodnota zásob převyšuje 5.000 K, potrestá se pachatel pro zločin těžkým žalářem od 1 do 5 let, za zvlášť přitěžujících okolností od 5 do 10 let. Vedle trestu na svobodě lze uložiti peněžitou pokutu až do 1,000.000 K.

4. Témuž trestu jsou podrobeny osoby, jež jednají v zastoupení osob k vysvětlení povinných a dopustí se takového zatajování.

1. Kdo za předměty potřeby požaduje, nebo sobě nebo někomu jinému dává poskytnouti nebo slíbiti vyšší cenu, než je nejvyšší cena, ustanovená pro tyto předměty podle § 17. nebo 18., nebo zvláštním ministerským nařízením nebo podle něho, bude potrestán politickým úřadem vězením od jednoho týdne do šesti měsíců. Vedle trestu vězeni lze uložiti peněžitou pokutu až do 10.000 K.

2. Týmž trestům jsou podrobeny osoby, které se dopustí některého činu, uvedeného pod č. 1., v příčině prodejních cen, jež byly některou státní ústřednou, nebo s jejím zmocněním, stanoveny, nebo schváleny, a veřejně vyhlášeny.

3. Potrestání podle tohoto ustanovení nevylučuje, aby nebyl viník potrestán i soudem pro trestný čin, který snad mimo to spáchal překročením nejvyšších cen, zejména podle § 20., když cena překročuje nejen hranici v § 19. stanovenou, nýbrž jest i zřejmě přemrštěna.

1. Kdo, využívaje mimořádných, válkou vyvolaných poměrů, žádá za předměty potřeby zřejmě přemrštěné ceny, dává je sobě neb jinému poskytovati, neb slibovati, potrestá se soudem pro přestupek vězením od 14 dnů do 6 měsíců.

Vedle trestu vězení může býti uložena pokuta až do 50.000 K.

2. Pachatel bude potrestán pro přečin tuhým vězením od 6 měsíců do 3 let a pokutou až do 500.000 K, byl-li již jedenkráte odsouzen pro předražování aneb převyšuje-li neoprávněný zisk, jenž byl trestním činem dosažen nebo měl jím býti dosažen, 2.000 K.

3. Pachatel buď potrestán pro zločin, byl-li již potrestán pro přečin nebo pro zločin předražování, aneb byly-li, byť šlo o první potrestání, činem jeho těžce ohroženy veřejné zájmy. Trestem jest těžký žalář od 1 do 5 let, při opětném odsouzení pro zločin od 5 do 10 let, za zvlášť přitěžujících okolností od 10 do 20 let.

Vedle trestu na svobodě budiž uložena vždy peněžitá pokuta až do 2,000.000 K.

4. Posuzuje-li se otázka, zda cena byla zřejmě přemrštěna, buď přihlídáno ke všem majetkovým prospěchům, jež pachatel k zakrytí nemíry vedle ceny požadoval, sobě nebo jinému dal poskytnouti nebo slíbiti.

5. Bude-li pachatel odsouzen, buď jednání podle volby poškozeného prohlášeno za neplatné, nebo buď pouze snížena cena na příslušnou míru. Odsouzený je v každé případnosti povinen, dáti poškozenému úplné zadostiučinění.

1. Kdo při nákupu předmětů potřeby, jež hodlá dále zciziti, prodavačem požadovanou cenu nebo, nepožaduje-li se určitá cena, úředně stanovenou cenu, není-li tu však takové ceny, až dotud obvyklou cenu, přeplácí, potrestá se soudem pro přestupek tuhým vězením od jednoho měsíce do 1 roku.

Vedle trestu vězení může býti uložena pokuta až do 100.000 K.

2. Pachatel budiž potrestán pro přečin tuhým vězením od 6 měsíců do 3 let a pokutou do 500.000 K:

a) byl-li již jedenkráte odsouzen pro předražování,

b) spáchal-li čin ve velkém rozsahu.

3. Pachatel buď potrestán trestem uvedeným v §u 20 pod č. 3. pro zločin, byl-li již jednou potrestán pro přečin nebo zločin předražování.

4. Úředně stanovenými cenami jest rozuměti ceny uvedené v § 19. a prodejní ceny prohlášené na trzích za dovolené (§ 15).

1. Kdo se s jinými smlouvá, aby byly využity mimořádné, válkou vyvolané, poměry, a aby byly požadovány za předměty potřeby zřejmě přemrštěné ceny, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od 6 měsíců do 3 let a pokutou do 500.000 K.

2. Pachatel bude potrestán pro zločin těžkým žalářem od 1 do 5 let a pokutou do 1,000.000 K, byly-li činem těžce ohroženy veřejné zájmy, nebo byl-li již jednou potrestán pro zločin nebo pro přečin předražování.

1. Kdo činí potraviny k lidskému po žívání nezpůsobilý mi nebo je vydá zkáze, aby je s větším ziskem zpeněžil;

2. kdo předměty poškozuje, ničí, nebo činí bezcennými,aby zmenšil nabídku takových předmětů;

3. kdo předměty potřeby nakupuje nebo jejich výrobu neb obchod jimi - zejména hromaděním - obmezuje, aby jejich ceny stupňoval do výše;

4. kdo provozuje předměty potřeby řetězový obchod, nebo se pouští do jiných pletich, jež jsou způsobilé cenu předmětů stupňovati, bude trestán pro přečin tuhým vězením od 6 měsíců do 3 let a pokutou do 1,000.000 K.

5. Pachatel bude potrestán pro zločin těžkým žalářem od 1 do 5 let, za zvlášť přitěžujících okolností až do 20 let a vedle toho vždy pokutou do 2,000.000 K, byly-li činem těžce ohroženy veřejné zájmy nebo byl-li již jednou potrestán pro zločin nebo pro přečin předražování.

Kdo zastaví neb podstatně obmezí veřejný prodej předmětů potřeby a je uschová, nebo pod rukou prodává, dopouští se přečinu a bude potrestán tuhým vězením od 6 měsíců do 1 roku a pokutou do výše 1,000.000 K.

S odsouzením pro tento přečin jest spojena vždy ztráta oprávnění živnostenského.

Užíti ustanovení §§ 54., 55. a 266. tr. z. a § 338. II. a III. tr. ř. jest vyloučeno při odsouzení pro trestné činy, uvedené v §§ 20. až 23. a) tohoto zákona.

Když se vyměřují peněžité pokuty, jež sluší ukládati podle čís. nařízení ze dne 24. března 1917 č. 131 ř. z. a podle tohoto zákona, buď přihlídáno zejména k nezákonnému zisku, jenž byl nebo měl býti dosažen trestným činem.

Doba náhradního trestu za nedobytnou pokutu peněžitou stanovena buď podle zavinění. Náhradní trest nesmí přesahovati nejvyšší výměry trestu na svobodě, vedle toho uloženého, a nesmí činiti více než 1 rok.

Byl-li zločinem, uvedeným v §§ 20. až 23. tohoto zákona, poškozen velký počet obyvatelů, nebo bylo-li využito zvláště citelné tísně poškozeného, může soud vyřknouti místo peněžité pokuty, že jmění odsouzeného propadá ve prospěch státu.

V důsledku toho zavede soud, příslušný podle §§ 105. - 108. jur. normy, řízení podle obdoby pozůstalostního řízení, v němž byla podána přihláška dědická s výhradou právního dobrodiní inventáře. Při tom má stát práva a povinnosti přihlášeného dědice. Odsouzenému a jeho rodině, o niž jest podle zákona povinen pečovati, musí býti ze jmění ponecháno tolik, kolik s ohledem na svou výdělkovou schopnost potřebuje na výživu svou i své rodiny a na výchovu svých dětí.

Soud trestní může ihned po vyhlášení rozsudku, v němž vyřkl propadnutí jmění, naříditi čeho jest zapotřebí, aby bylo jmění zatímně zabezpečeno.

Vyhlášením rozsudku pozbývá odsouzený práva nakládati svým jměním. Právní jednání, která po vyhlášení rozsudku o svém jmění podniknul, jsou pro stát nezávazná.

Když se trest ukládá, vyjma činy trestné podle §§ 39. a 40., může býti též uznáno, že živnostenské oprávnění se ztrácí navždy nebo na určitou dobu, u reálné živnosti že se zapovídá její výkon na určitou dobu.

Na ztrátu živnostenského oprávnění může býti uznáno správními úřady nebo soudem a budou-li zřízeny lidové soudy pro trestání válečné lichvy, i těmito také tehdy, když nedošlo sice k odsouzení, ale podezření z činu, trestného podle jiných paragrafů než § 39. a 40. čís. nařízení ze dne 24. března 1917 č. 131 ř. z., nebylo provedeným řízením dostatečně odstraněno, avšak nejdéle na dobu 3 let. Jde-li o zemědělce, může býti při odsouzení mimo případ § 39. a 40. čís. nařízení ze dne 24. března 1917 č. 131 ř. z. a také tehdy, když nedošlo sice k odsouzení, ale podezření z trestného činu nebylo provedeným řízením dostatečně odstraněno, uznáno v rozsudku na vnucenou správu jeho nemovitosti a to nejdéle na dobu 3 let. Výtěžek docílený hospodařením na takovém majetku připadne hospodářskému podnikateli jen tehdy, jest-li že na něm jest osobně v tomtéž rozměru i po zavedení správy činným, jak se mu před tím věnoval.

Vnucená správa bude vedena soudem, v jehož obvodě leží místo, odkud je statek spravován, a to podle zásad nesporného řízení. Opravný prostředek proti výroku o vnucené správě jest týž, jako proti výroku o trestu.

Zákon tento nabude účinnosti 15. dne po vyhlášení.

Provedením tohoto zákona pověřují se ministři spravedlnosti a vnitra.

Po převratu doufáno, že válečná lichva pomine. Odešli od nás mnozí z těch, již se k nám za války utekli a zde pohostinství našeho zneužili k řetězovým obchodům a jiným šmejdům, jimiž vyháněny jsou ceny. Zamezen byl také vývoz našich potravin do ciziny. Hlavně ale očekáváno, že osvobození naše povznese u nás cit mravní odpovědnosti u každého příslušníka našeho státu, a že nebude ani myslitelné, aby příslušníci naši nadále šli za zisky válečnými bez ohledu na to, že vydírají výhradně své spoluobčany a ohrožují hroznými následky svého řádění klidný vývin naší republiky.

Ze všech těchto důvodů bylo by bývalo přímo stydno, éru naší samo statnosti zahájiti zostřením předpisů proti lichvě.

Zdálo se, že není také vůbec třeba ostřejších předpisů proti lichvě, neboť kdo zná platné zákony, ví, že prohlašují rozmanité druhy předražování dokonce za zločin, trestají je těžkým žalářem, dovolují i při přečinech a přestupcích spojiti s trestem na svobodě i pokutu peněžitou, ukládají i ztrátu živnostenského oprávnění, staví odsouzené na pranýř v denních listech, prohlašují z a propadlé zásoby předražovatelů, dovolují, aby odsouzenci byli dáni pod policejní dohled a internováni, a zbavují je občanské cti tak, jako by se byli dopustili krádeže nebo podvodu.

Přes to, že tyto přísné zákony lichvy nepřemohly, nelze přece jen tvrditi, že by samy o sobě nebyly bývaly postačitelné. Tak jako ortely smrti nezabraňují vraždám, tak jako se starým zlodějem přes hejno trestů shledáváme se opět a opět před soudem, až do konce je trestán co zloděj ze zvyku, tak jest tomu i tady. Mimo to poslední rok před převratem vyvinula se, jsouc rakouskou vládou přímo podporována, jakási apatie úřadů bezpečnostních a justičních proti řádění válečných lichvářů, hleděno na ně jako na škůdce, proti nimž vůbec není pomoci, a tato netečnost přenesla se i u nás do prvních měsíců po převratu.

Ministerstvo spravedlnosti již v listopadu loňského roku vyburcovalo úřady veřejné žaloby, jemu podléhající, z této netečnosti a stačilo toto přísné vybídnutí, aby na příklad jen v Praze bylo odsouzeno za 4 měsíce pro přečin předražování daleko více osob, než bylo jich odsouzeno za celý loňský rok. Také tresty jsou den ode dne citelnější. Toho bylo docíleno přes teroristické útoky, na soudy podniknuté v tisku se strany postižených lichvářů a jich ochránců a příživníků.

Přes tyto nepopíratelné úspěchy ozvaly se při posledních událostech hlasy, žádající důrazně další zostření trestních ustanovení a zejména i zavedení stanného práva.

Vláda vyhovuje této žádosti a navrhuje dva zákony, které mají nejen zostření trestů na zřeteli, nýbrž vyplní také některé mezery ve zbrojnici trestních předpisů proti lichevních, hlavně však stará se vláda těmito zákony o to, aby řízení ve všech věcech až na nejmenší přestupek policejní bylo provedeno co nejrychleji a nejřízněji.

Řízné trestání i policejních přestupků jest nad míru důležité. Právě toho ale u nás naprosto nebylo, neboť politické úřady, jsouce přes všechny lidské síly zahrnuty válečnými agendami, nebyly s to věnovati se dostatečně policejnímu soudnictví. Mimo to přicházely úřady tyto často do rozporů, protože jsou odkázány v mnohých směrech, zejména při zásobování svých okresů, na spolučinnost těch, proti nimž měly trestně postupovati.

Všechny tyto a mnohé jiné momenty mluví pro to, aby trestání policejních přestupků válečných bylo úřadům správním odňato a aby v zastoupení jich, tedy ve funkci úřadů správních, ujal se policejní jurisdikce soudce nezávislý úřadem svým na kruzích, proti nimž nutno postupovati.

Tento soudce rozsuzuje však podle náhledu zákona o lidových soudech pro trestání válečné lichvy sám bez přísedících jen tyto věci policejní. Judikatura soudní, ba dokonce i rozhodování o odvoláních proti policejním trestním nálezům vloženo jest na lid samotný, který vyšle do soudů lidových své přísedící, kteří ruku v ruce se zkoušenými soudci soudí i takové nejtěžší delikty, kde by jinak byl příslušným soud porotní.

Lid jest to také, který svými přísedícími navrhuje zemské správě prohlášení stanného práva.

Ohromná práva lidu takto daná, činí jej nyní spoluodpovědným na tom, zač nesla dosud vláda sama odpovědnost. Aspoň pokud trestání válečné lichvy se týče, nebude lze napříště jen vládu a její orgány činiti výhradně odpovědnými.

V tomto zákoně vidí vláda hlavně pokrok proti dosavadnímu stavu. O jednotlivostech osnovy netřeba se v důvodové zprávě vůbec šířiti.

Zvláštní zmínky zasluhuje jen neobyčejně důležité ustanovení §u 11. této osnovy, důležité zejména také s hlediska odpovědnost o přísedících.

Jak známo, měl neúspěch tak mnohého trestního řízení proti předražitelům příčinu svou jedině v tom, že nebylo lze dokázati, že cena za přemrštěnou udaná je opravdu přílišnou. Čím větší byl závod obviněného, tím těžší bylo vypočísti výrobní náklady a při výrobcích zemědělských byl správný výpočet namnoze holou nemožností.

Pokus se zkušebnami cen, jež měly nahraditi znalce, se nezdařil. Musili býti opět přibíráni znalci, a sice přímo z těch kruhů, ke kterým stavovsky náleželi obvinění, neb aspoň z osob, jež samy sice k těmto kruhům nepatří, ale celou existencí jsou závislý na těchto kruzích a s nimi sympatisují. Tím se stalo, že i přímo závratné ceny pro hlášeny byly za přiměřené, a že uznány za správné výpočty nákladů výrobních, přímo frivolní.

Tomu má se nyní učiniti konec.

Přísedící mají, pokud jsou sami k tomu způsobilí, posouditi přiměřenost cen podle volného uvážení všech okolností. Podobně i přiměřenost tvrzených nákladů výrobních. Znalci mají míti úlohu jen orgánů informačních. Důležitou pomůckou pro soudy mají býti data získaná finanční správou při nynějším soupisu jmění o tom, kdo za války zbohatl a jak dalece lze jeho tvrzení o pouhé přiměřenosti docíleného zisku srovnati s jeho výdělkem válečným.

Těžisko celého postupu trestního položila vláda do tohoto zákona o lidových soudech pro trestání válečné lichvy.

Půjde-li u nich věc rychle a řízně ku předu, pak stačila by i dosavadní ustanovení trestní. Tím spíše ale jsou nové doplňky zákona s to, aby zjednaly nápravu, pokud jí od trestních pravidel vůbec lze očekávati.

Stanovit osnova druhého zákona který se současně předkládá, a jímž mění se některá ustanovení císařského nařízení ze dne 24. března 1917, č. 131 ř. z., především skutkové povahy nových zločinův a tresce je novým zákonem až do 20 let, při stanném právu dokonce smrtí.

Při přečinech a zločinech byla pokuta ve své přípustné hranici, zvýšená až do 2,000.000 K, prohlášena obligatorní. Místo ní může soud při těžkých zločinech, kde byl poškozen velký počet obyvatelů, zkonfiskovat i celé jmění odsouzeného. Vedle těchto trestů zachovává osnova propadnutí zboží, internování, policejní dohled, pranýř v časopisech, ztrátu občanské cti a ztrátu živnosti a všechny ostatní tresty vedlejší, v dosavadních zákonech obsažené.

Aby pak přísnost zákona dolehla na ty, kdož byli odsouzeni pro předražování, plnou tíhou, bylo soudům odejmuto právo, trest zmírniti pod sazbu zákonnou.

Co do ztráty živnosti jde nový zákon dokonce tak daleko, že může na ni po dobu tří let uznáno být i tehdy, když nedošlo k odsouzení, ale podezření nebylo přec jen dostatečně odstraněno.

U zemědělců zavedena vnucená správa jejich majetku nemovitého.

Odpornému zjevu, že výrobci a obchodníci na ostřejší zakročení úřadů proti jejich lichvě, ba dokonce na stanovení maximálních cen, jejich přáním nevyhovujících, odpovídali zastavením veřejného prodeje svého zboží, jež však podloudně dále prodávali, snaží se učiniti konec. § 23 lit. a) nového zákona, který tresce takové počínání, i když nebyly požadovány ceny přemrštěné, jako přečin tuhým vězením až do jednoho roku, se kterým může býti spojena pokuta do výše 1,000.000 K, se kterým mohou býti spojeny všechny shora uvedené vedlejší tresty a se kterým spojena býti musí ztráta oprávnění živnostenského. Změnou znění § 19. uvedeného císařského nařízení má býti odpomoženo dnešnímu nedostatku, že politický úřad, je-li překročení úřední nejvyšší ceny, jak bohužel skoro pravidelně bývá, tak velké, že tu je podezření soudně trestného předražování, musel vyčkat vždy ukončení trestního řízení a mohl podle §u 19. trestati jen, když v soudním řízení nedošlo k potrestání. Tím znemožněno rychlé a účinné stíhání překročování maximálních cen. Tomu se odpomáhá tím, že se vyloučí ze znění uvedeného ustanovení slova: »pokud čin není podroben přísnějšímu trestu« a že se přijme dodatek podle odstavce třetího. Pak bude možno stíhati překročování maximálních cen ihned, zejména urychleným řízením mandátním, aniž se tím prejudikuje řízení soudnímu, jež se provede samostatně. Zásadě ideální konkurence činu ustanovení to se nepříčí.

Touto zesílenou a urychlenou obranou proti válečné lichvě, hlavně však tím, že poskytnuta nejširším vrstvám, jak výrobcům tak i obchodníkům a spotřebitelům, účast při soudnictví proti předražovatelům, odstraněna příčina toho, že lid sám chápal se prostředků obrany proti lichvářům a poskytoval nekalým živlům příležitost, aby násilím, páchaným na výrobcích a obchodnících, vynucovaly snížení cen a dokonce závody obchodní vyplenily a živnosti rolnické přepadaly. Úřady budou nyní moci s plným důrazem postupovati proti takovým výtržníkům co nejpřísněji. Nových trestních ustanovení nepotřebují, neboť od shluknutí trestávaného několikadenním vězením, kterýmž takové výtržnosti počínají, až do těch těžkých deliktů, jakými jsou vtrhnutí do cizího obydlí, páchané tam násilí a krádeže na poškozených jsoucích v tísni, a podobné násilnosti, jsou všechny tyto excesy již platným zákonem stíhány i mnohaletým těžkým žalářem a na ještě těžší porušení zákona poskytuje náš trestní zákon v §§, jednajících o povstání a vzpouře, sazby trestní neobyčejně přísné, vrcholící v trestu smrti a stanném právu. Lze tedy tvrditi, že stanou-li se obě osnovy zákony, jest opatřeno vše, jak proti lichvě, ale také na ochranu poctivých výrobcův a obchodníků.

Tím podáno je v hlavních rysech odůvodnění obou zákonů, jimiž sesiluje se potírání válečné lichvy.

Ve směru formálním navrhuje se, aby osnovy byly přikázány právnímu výboru k podání zprávy do 24 hodin.