Hospodářský spolek okresu holešovského
spolu se starostenským sborem konal dne 8. června
odpoledne na náměstí v Holešově
tábor lidu, kterého se účastnilo asi
2.500 lidí. Na táboru lidu mělo pojednáno
být o pořádku v republice, o snížení
cen výrobků, zrušení centrál,
volném obchodu po žních, proti terroru a diktátu
ulice.
Poněvadž vzhledem k politickým poměrům
v Holešově bylo nebezpečenství, že
by mohl býti porušen veřejný klid a
pořádek, učinila okresní správa
politická, podle své povinnosti, potřebná
bezpečnostní opatření. Za tím
účelem vyžádala si také od posádkového
velitele pohotovost vojska, protože byly odůvodněné
obavy, že by mohly nezodpovědné živly
vyvolati nepokoje a zneužíti jich k vydírání
na obchodnictvu, jako se stalo při politováníhodných
výtržnostech v prosinci 1918. Vojenské policii
bylo posádkovým velitelem nařízeno,
aby podle potřeby zakročila se vší opatrností
a umírněností a vyrozuměla posádku,
vzdálenou od města asi 20 minut cesty, hrozilo-li
by vážné nebezpečenství, a aby
na obecenstvo mírně a šetrně působila,
aby se vyvarovalo všeho porušení klidu.
Tábor sám konal se bez přítomnosti
vládního komisaře a ovšem také
bez asistence vojenské. Vojenská posádka
byla sice, jak zmíněno, pohotově, zůstala
však ve svých ubikacích.
Tábor zahájil zvolený předseda. Zmínil
se několika slovy o událostech na Slovensku a udělil
na to slovo přítomnému profesoru, který
apeloval na přítomné, aby bez rozdílu
stran se spojili k obraně Slovenska. Při řeči
tohoto profesora začaly se tvořiti na pokraji náměstí
hloučky lidí, kteří mezi návštěvníky
tábora nepatřili, s patrným úmyslem,
aby veřejnou schůzi pod širým nebem
rušili. Okolnost ta vyvolala mezi účastníky
tábora vzrušení, které pro různé
výkřiky stouplo a změnilo se v paniku. Ve
zmatku tom byli někteří lidé k zemi
strženi a pošlapáni. Okolnosti vyžadovaly
okamžité zakročení úřadů
pověřených udržením veřejného
pořádku.
Na jedné straně pokoušel se o zjednání
pořádku ne bez úspěchu politický
úředník, jenž z povzdálí
průběh sledoval a, vida nebezpečenství,
pospíšil na náměstí.
Současně i posádkový velitel, zpozorovav,
že nepovolané a zřejmě podnapilé
živly ruší klidný průběh
schůze, vyslal dozírajícího poddůstojníka,
šikovatele Nesvadbu, aby je vyzval ke klidu. Ten obrátil
se k hlavnímu výtržníkovi, občanu
Kubešovi z Holešova, který již před
tím marně byl napomínán, aby nevyrušoval
řečníka. Šikovatelova námaha,
slušným způsobem zjednati pořádek,
ukázala se bezvýslednou a kolem obou se shrnul shluk
lidí, kteří proti zakročujícímu
vojenskému orgánu štvali vyzývavě
a neslušně, bagatelisujíce úřední
jeho výkon způsobem, který nelze reprodukovati.
Hádka vyvrcholila v násilnostech a dav jal se šikovatele,
který měl jako služební odznak opasek,
avšak byl beze zbraně, tlouci po hlavě holemi
a deštníky s výkřiky "bijte ho,
však je žid", - což, mimochodem
řečeno, není pravda.
V této situaci přispěchal posádkový
velitel na policejní strážnici na náměstí,
kamž se zatím shromáždili i členové
vojenské policie, celkem osm mužů, kteří
se tam se zřetelem na hrozivou situaci ozbrojili puškami.
Posádkový velitel nařídil jím,
aby mu pomohli osvoboditi napadeného šikovatele a
zjistiti, po případě zatknouti viníky.
Výtržníci se před vojenskou policií
rozprchli; jejich jména byla však zjištěna
a oznámena četnictvu. Trestní řízení
proti hlavním původcům těchto výtržností
potvrdí zajisté nade vší pochybnost,
že zakročující vojíni se chovali
mírně a slušně i při krajní
vyzývavosti a výhrůžkách nezodpovědných
živlů.
Jakmile výtržníci zmizeli, byla vojenská
policie odvolána. Zatčen nebyl nikdo.
Občan S., o němž se mluví v dotaze,
byl zadržen na upozorněni civilního strážníka,
ale hned propuštěn, jakmile se legitimoval.
Občan onen dostavil se potom k úředníku
politickému, který pověřen byl bezpečnostní
službou při táboru, a stěžoval
si mu, že prý jeden voják jím cloumal,
ač prý při výtržnostech súčastněn
nebyl. Byv odkázán do úřadovny okresního
hejtmanství, aby tam sečkal, až onen úředník
bude se svým úkolem na náměstí
hotov, vzdálil se a do úřadovny se nedostavil.
Po těchto výjevech promluvili ještě
dva řečníci, načež tábor
byl v klidu a pořádku skončen.
To jest vylíčení událostí podle
úředního vyšetření.
Neodpovídá skutečnosti, jak se v dotazu tvrdí,
že za řeči štvalo se proti ministru spravedlnosti
a lidové výživy a že byl viněn
ministr národní obrany z katastrofy na Slovensku.
Řečníci zabývali se vzhledem k maďarskému
vpádu na Slovensko pouze poměry na Slovensku, vybízeli
přítomné k odhodlanému boji za osvobození
Slovenska a k pevnému semknuti všech složek národa
doma. Od původního programu, jak shora byl udán,
bylo upuštěno.
Neshoduje se s pravdou, že důstojník a šikovatel
chovali se vyzývavě. Mylné je tvrzení
dotazu, že na tábor byli okresním hejtmanstvím
komandováni vojáci a že na náměstí
bylo komandováno nabiti pušek. Podobný rozkaz
nebyl dán ani na náměstí, ani kde
jinde. Rovněž není správné tvrzení,
že vojáci pouštěli na tábor, koho
chtěli, a kdo se jim nelíbil, že ho prostě
zahnali. Posádka je v místě cizí a
neznalá osob, natož politického přesvědčení
účastníků; tábor byl každému
úplně přístupný.
Informace, na nichž se dotaz zakládá, neodpovídají
tedy naprosto skutečnosti.
Chování politické okresní správy
i správy vojenské odpovídalo nejenom úplně
nařízením, ale zasluhuje všeho uznání,
protože jen vhodnému a účelnému
zakročení úřadův občanských
i vojenských lze děkovati, že byly zamezeny
pokusy nezodpovědných živlů, vyvolati
nebezpečné nepořádky. Jak orgánové
civilní, tak i orgánové vojenští,
vědomi jsouce vážnosti doby a obtížného
svého postavení, chovali se úplně
nestranně, snažíce se udržeti klid a pořádek.
Těmito zásadami řídí se bez
ohledu na politické strany, sledujíce jedině
zájem republiky.
Není tedy naprosto důvodu, aby v tomto případě
zakročeno bylo nějak buď proti úřednictvu
politickému, kterému se neprávem vytýká
neschopnost, anebo proti velícímu důstojníku,
nebo poddůstojníku vojenské stráže,
neb komukoli jinému z vojenské posádky v
Holešově, poněvadž nikdo z nich se nedopustil
žádné nesprávnosti.