Národní shromáždění se
usnáší:
»Podle zákona ze dne 24. července 1917 č.
307 ř. z. a § 16. čl. LXIII. uherského
z r. 1912 a podle § 12. uh. zák. čl. L z r.
1914 zrušuje se nařízení vlády
ze dne 5. srpna 1919 č. 439 sb. z. a n. o příročí
pro vklady u peněžních ústavů.«
Nařízením tímto dáno jest do
rukou peněžních ústavů, aby naplnily
smlouvy uzavřené s vkladateli podle svého
volného uvážení, ponechává
se jim možnost, aby jednoho vkladatele před druhým
zcela libovolně při výplatách protežovaly,
svoje aktiva výplatami zmenšovaly, a to vše i
tehda, jestli ústav jest v insolvenci, eventuelně
v křídě. Tímto nařízením
jsou otvírány dokořán dvéře
tomu, aby právě malí vkladatelé byli
těžce poškozeni, poněvadž nařízení
připouští neobmezené výplaty
pro mzdy a platy úřednické v továrnách,
průmyslových a zemědělských
závodech a k investicím. Tím bez jakéhokoli
dozoru se strany státu někteří vkladatelé
mohou obdržeti částky libovolné, jiní
jsou nuceni však vklad ponechati v ústavě,
nad nimž eventuálně visí nebezpečí
konkursu. Tím stával by se stát spoluvinným
na křídě peněžního ústavu
a na nezaviněné ztrátě malých
vkladatelů.. Ve formálním směru se
navrhuje, aby byl tento návrh přikázán
výboru finančnímu.