2. o náležitém zdanění velkého
majetku.
Dávno před státním převratem
říjnovým posilovala lid náš v
těžkém utrpení jedině důvěra,
že, získáme-li samostatnost, odčiníme
všechny křivdy politické i hospodářské,
jaké na nás ve válce i před válkou
zločinně byly páchány.
Lid těžce nesl úžasné rozbujnění
lichvy a přesunutí svého veškerého
majetku do kapes válečných zbohatlíků.
Také velké majetky předválečné,
jako doly, velkostatky, výnosné bankovní
a průmyslové podniky atd., roztrpčovaly lid
v době všeobecné bídy.
Národ chápal, že udržení majetku,
o němž se bez právních a mravních
rozpaků mohlo tvrditi, že není poctivě
získán, v rukou dosavadních držitelů
není možné. Stal se tedy požadavek,
zabaviti válečné zisky ve výši
aspoň 90% a zabaviti velký majetek až do hranice,
kde není výroba ohrožována, nejpopulárnějším
postulátem lidu i obou vlád republiky.
Deset měsíců však uplynulo od státního
převratu, mnoho měsíců se provádí
přesný soupis majetku, obě dosavadní
vlády slavnostně oba požadavky přijaly
do svého programu, ale vyjma utišující
slova, k nimž není pomalu důvěry, nestalo
se v této věci dosud nic.
A přece by se hluboká nespokojenost národa
provedením těchto dvou spravedlivých daní
velmi uklidnila, protože:
1. Zabavení válečných zisků
a daň z velkého majetku zasadí lichvě
a sobectví nejtěžší ránu.
Lichváři nebudou se hnáti tak slepě
za mamonem, bude-li stát trvale a důkladně
nepoctivé zisky a majetek konfiskovati.
2. Provedení obou zákonů upevní
lid v důvěře ve spravedlnost republiky a
povznese mravní jeho přesvědčení.
3. Znemožní se tím podvratná agitace
monarchistických i bolševických živlů,
dráždících lid a vojsko poukazy na nezadržitelné
chudnutí jedněch a bohatnutí druhých
za pasivního chování vládního.
4. Státu bude umožněno pro nejhorší,
hospodářský přechodnou dobu konfiskací
válečných zisků a zdaněním
velkého, majetku zavésti jakousi rovnováhu
do státních rozpočtů. Finančně
zruinovaný pracující lid nového zatěžování
daněmi by neunesl, nechť státu ve formě
těchto dvou mimořádných daní
přispějí ti, kdož na to mají
a svého jmění lehce nabyli.
5. oprávněné požadavky státních
zaměstnanců, invalidů, válečných
vdov a sirotků, rodin legionářů a
vojáků, stojících ve službě
vlastí, nelze bez uzákonění obou daní
v dostatečné míře provésti.
6. Jedině průmyslovou výrobou, vývozem
a stoupáním pracovní schopnosti do stane
se náš stát z těžké hospodářské
krise. Nákup surovin a nedostávajících
se životních potřeb musí donutit stát
k tomu, aby se staral, by státní pokladny
nebyly prázdné, a mohl cizině dáti
záruky za tyto nezbytně nutné koupě,
obě navrhované daně jsou jediným východiskem,
než se hospodářská stabilita naše
upevní.
7. Při uzákonění obou daní
musí býti šetřeno menšího,
poctivě získaného jmění,
hlavně předválečného,
potřebného k provozování živností,
obchodu aj., určeného pro podporu ve stáří,
pro výchovu dětí atd.
Každé oddalování těchto daní
způsobovalo by však státu velké škody
a národ by mravně rozvracelo a tážeme
se proto pana ministra financí:
I. Kdy hodlá předložiti Národnímu
shromáždění vládní návrh
daní z velkého majetku a konfiskace válečných
zisků.
II. Hodlá-li tak v zájmu občanského
klidu učiniti do prvého výročí
národní revoluce, do 28. října 1919.
III. Jaké budou hlavní zásady obou návrhů
zákona, aby poslanci včas mohli k němu zaujmouti
stanovisko?