Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Výbor sociálně-politický navrhuje přijetí této osnovy zákona:

Státní vyživovací příspěvek se poskytuje, je-li nařízena mobilisace (zvýšení na válečný stav(, anebo svolána domobrana:

1. příslušníkům občanů československé republiky, kteří konají v ozbrojené moci činnou vojenskou službu ať povinně ať dobrovolně, a nenáležejí k vojenskému stavu z povolání a nekonají zákonnou službu presenční,

2. bez ohledu na státní občanství vojínovo

a) na území československého státu bydlícím příslušníkům osob povolaných ku práci podle zákona o válečných úkonech ze dne 6. prosince 1912, čís. 236 říš. zák.,

b) příslušníkům československých legionářů, jsou-li splněny podmínky uvedené v tomto zákoně.

Státního vyživovacího příspěvku mohou se domahati osoby, jež podle ustanovení všeob. obč. zákonníku mají proti povolanému právo na alimenty, a jejichž výživa byla v době, kdy povolaný nastoupil činnou službu vojenskou, podstatně závislá na jeho pracovním příjmu, a povoláním k činné službě vojenské jest ohrožena.

Také může býti přiznán vyživovací příspěvek osobám, které podle obč. zákona sice práv na alimentaci nemají, jejichž výživa však byla prokazatelně zcela závislou na pracovním příjmu povolaného a povoláním k činné službě vojenské jest ohrožena.

Státní vyživovací příspěvek činí pro osobu a den, podle toho, kde měla svoje řádné bydliště v době, ve které vznikl požadavek na tento příspěvek:

1. v Praze, Karlíně, Smíchově, Žižkově, Vinohradech, Vršovicích, Nuslích, Košířích a v Brně - v katastrální obci před sloučením se sousedními obcemi - 2 K 20 h

2. v místech s více než 80.000 obyvateli 2 K,

3. v ostatních místech československého státního území 1 K 80 h.

Osobám, jež mohou se domahati vyživovacího příspěvku (§ 2.), a jež s povolaným bezprostředně před jeho nastoupením činné služby vojenské žily ve společné domácnosti, náleží vyživovací příspěvek v plné zákonné míře.

Těm osobám oprávněným domáhati se vyživovacího příspěvku (§ 2.), které s povolaným před jeho nastoupením činné vojenské služby nežily ve společné domácnosti, ale byly závislé na podporách jím poskytovaných, náleží vyživovací příspěvek ve výměře skutečně poskytovaných podpor, nejvýše však do velikosti zákonné sazby na osobu a den.

Byla-li výživa osoby tak oprávněné závislou na pracovním příjmu několika povolaných, nesmí vyživovací příspěvek celkem přiznaný překročiti zákonnou sazbu pro osobu a den.

Oprávněným příslušníkům povolaného přiznaný vyživovací příspěvek nesmí přesahovati 15 resp. 14 neb 13 K denně podle dotyčné denní sazby.

Osoba, která samojediná žila s povolaným ve společné domácnosti a je k práci trvale úplně nezpůsobilou, má nárok na dvojnásobný vyživovací příspěvek; úplná nezpůsobilost ku práci budiž prokázána vysvědčením úředního lékaře.

Rodinám, jež mají právo na vojenské rodinné platy, přísluší vyživovací příspěvek toliko tou částkou, která vyplývá po srážce sumy těchto platů se sumy vyživovacích příspěvků, připadajících podle ustanovení tohoto zákona.

Požadavek na vyživovací příspěvek trvá po dobu, po kterou se povolanému brání činnou vojenskou službou, by šel za občanským výdělkem. Vyživovací příspěvek nepřísluší za dobu před 28. říjnem 1918. Příslušníkům vojínů, jimž byl vyživovací příspěvek zastaven z toho důvodu, že povolaný přešel z býv. rakousko - uherského vojska k československým legiím, nebo k vojsku dohody, nebo jimž byl zastaven z jiného politického důvodu, patří požadavek na doplácení vyživovacího příspěvku ode dne zastavení.

V případě, že povolaný z vojska československého sběhl, aneb odsouzen byl k těžkému žaláři, nebo k trestu ještě přísnějšímu, končí požadavek dnem sběhnutí, pokud se týče dnem právoplatnosti rozsudku.

Vystoupí-li povolaný z činné vojenské služby se způsobilostí k výdělku zmenšenou prokazatelně aspoň o 20% následkem služby vojenské, neb utrpí-li dodatečně takové zmenšení způsobilosti k výdělku následkem útrap způsobených válkou, vyplácí se vyživovací příspěvek jeho příslušníkům i po ukončení války dále až do té doby, kdy vejde nová zákonná úprava vojenských zaopatřovacích požitků v platnost. To platí také v případech, když povolaný v boji padl, anebo se po bitvě pohřešuje, nebo zemře následkem poškození přivoděného činnou vojenskou službou, nebo nemocí, vyvolanou neb zhoršenou výkonem služby takové.

Na vyživovací příspěvek nelze vést exekuci a nelze ho postihnouti zajišťovacím opatřením. Požadavek na vyživovací příspěvek, jenž jest osobním důchodem, nemůže osoba oprávněná zciziti třetí osobě postupem, příkazem, zabavením anebo jiným právním jednáním; jinak jsou tato právní jednání neplatná.

Vyživovací příspěvek, pokud byl neoprávněně vybírán, jest vrátiti. Pouze v případech hodných zvláštního zřetele může být upuštěno od vrácení neoprávněně vybíraného vyživovacího příspěvku. Rozhodovat o tom přísluší po návrhu místně a věcně příslušné vyživovací komise ministerstvu vnitra v dohodě s ministerstvem financí.

Kdo vědomě neoprávněně vybírá vyživovací příspěvek, bude vedle zastavení a vrácení vyživovacího příspěvku potrestán politickým úřadem prvé stolice, nepodléhá-li snad jednání to podle trestních zákonů přísnějšímu trestu, peněžitou pokutou do 1000 K, nebo vězením do 3 měsíců; při nedobytnosti budiž pokuta proměněna v přiměřený trest vězení v nejvyšší míře 3 měsíců.

Pokuta peněžitá plyne do státního pokladu.

Zálohy poskytnuté na vyživovací příspěvek státem, zemí a obcemi, nebo veřejnými fondy a dobročinnými ústavy, jež jsou spravovány státem, zemí neb obcemi, nebo podřízeny jsou jejich dozoru, buďtež při výplatě poukázaného vyživovacího příspěvku sraženy a k rukám toho, jenž zálohu poskytl, odvedeny.

Má-li osoba oprávněná k požadavku stran vyživovacího příspěvku své řádné bydliště v oblasti československé republiky, dlužno požadavek ten prohlásit u obecního úřadu řádného bydliště. Osoby, které žijí mimo hranice československé republiky, přihlásí se o ostatní vyživovací příspěvek u československého zastupitelského úřadu, v jehož obvodu mají své řádné bydliště.

Požadavek stran vyživovacího příspěvku mohou vznésti sami povolaní, nebo jejich oprávnění příslušníci, nebo za ně jejich zákonný zástupce, pak obce, v nichž osoby oprávněné mají řádné bydliště, a konečně veřejné pomocné úřadovny a odborové organisace, jejichž členem povolaný byl.

Požadavek stran vyživovacího příspěvku možno uplatniti kdykoli, pokud trvá činná vojenská služba povolaného, a do 6ti měsíců po jejím ukončení; přihláška na vyživovací příspěvek za osoby padlé, následkem činné služby vojenské zemřelé, nebo pohřešované, může býti podána kdykoliv až do uplynutí 6ti měsíců po provedení všeobecného odzbrojení (demobilisace), nebyly-li zatím zaopatřovací vojenské požitky osobám dotyčným přiznány na základě nové zákonné úpravy. Přihlášky později podané dlužno zamítnouti bez dalšího řízení.

Příslušníkům povolaných osob, jímž byl vyživovací příspěvek vyměřen některou vyživovací komisí, mimo nynější hranice československé republiky, náleží také na dále vyživovací příspěvek za podmínek, v §§ 1. a 2. uvedených. V těchto případech poukáže vyživovací příspěvek znova okresní vyživovací komise nynějšího řádného bydliště příslušníků dotčených, přestěhovali-li se do oblasti československé republiky, jinak ta zemská vyživovací komise, která příslušná je podle domovské obce povolaného.

Pokud má se vyživovací příspěvek poskytovati také v tuzemsku bydlícím příslušníkům osob stojících v cizím vojenském svazku, ponechává se dohodě sjednané s dotyčnými cizími státy.

O přiznání vyživovacího příspěvku, o jeho poukázání a zastavení rozhodují okresní a zemské vyživovací komise. Tyto komise obstarávají také celou agendu souvisící s vyživovacími příspěvky. Zemské vyživovací komise skládají se z přednosty zemského politického úřadu, nebo politického úředníka, jím jmenovaného, jako předsedy, dále vždy z jednoho zástupce zemského finančního úřadu a zemského autonomního úřadu, a konečně ze zástupcův obyvatelstva, jež povolá přednosta zemského politického úřadu a sice vždy po dvou z oboru polního hospodářství živností, obchodu a průmyslu, při čemž dlužno vždy míti zření na významné korporace a organisace z těchto oborů. Okresní vyživovací komise skládá se z přednosty okresního politického úřadu, nebo politického úředníka jím jmenovaného, jako předsedy, dále vždy z jednoho zástupce okresní berní správy a okresního výboru v Čechách a zemského autonomního úřadu na Moravě a ve Slezsku, a konečně ze zástupcův obyvatelstva, jež rovněž povolá přednosta zemského politického úřadu a to vždy po dvou z těch oborů povolání výše uvedených, které v dotyčném správním obvodu jsou nejsilněji zastoupeny. V obcích s vlastním statutem nastupuje na místo zástupce okresního nebo zemského autonomního úřadu zástupce, jmenovaný starostou obce. Na Slovensku stanoví obdobně složení komisí vyživovacích ministr s plnou mocí pro Slovensko nařízením.

Členové komisí slíbí předsedovi komise podáním ruky, že budou zachovávat úřední tajemství, a že budou vykonávati svůj úřad svědomitě a nestranně.

Otázka, zda-li výživa osob majících požadavek na vyživovací příspěvek byla závislá na příjmech povolaného, a je-li povoláním jeho k činné službě vojenské ohrožena, může býti řešena toliko po úředním vyšetření všech okolností rozhodných pro to.

Je-li výsledek šetření konaného o podané přihlášce obecními úřady, neb orgány politických úřadů, nebo vyživovacích komisí, pro stranu nepříznivý, budiž jí sdělen k vyjádření a k podání průkazu o pravdivosti jejích tvrzení.

Zamítavá rozhodnutí buďte vždy odůvodněna uvedením okolností, rozhodných pro zamítnutí nároku, a buďte straně doručena písemně na potvrzení.

Z rozhodnutí okresní vyživovací komise lze do 30ti dnů, čítajíc ode dne doručení rozhodnutí, podat u dotčené okresní vyživovací komise odvolání k zemské vyživovací komisi, jež rozhodne konečně.

Z rozhodnutí vydaných zemskou vyživovací komisí jako I. stolicí, lze do 30ti dnů, čítajíc ode dne doručení rozhodnutí, podat u zemské vyživovací komise odvolání k ministerstvu vnitra.

Právo odvolací přísluší také zástupci finanční správy v těchto komisích.

Vyživovací komise jsou povinny uvésti ve svých rozhodnutích, zda-li proti nim je dovoleno další odvolání, nebo kde a ve které lhůtě odvolání má býti podáno. O rozkladech proti právoplatným rozhodnutím vyživovacích komisí, pokud obsahují nové skutečnosti a důkazy, budiž znova rozhodováno.

Vyživovací komise jsou veřejnými úřady, jež podléhají ministerstvu vnitra.

Při ohlášení požadavku budiž z příslušníkův oprávněných k němu, nebo z jejich zákonných zástupcův určena osoba, které má býti vyživovací příspěvek vyplácen. Je-li současně jmenováno několik oprávněných osob, může komise ustanoviti jednoho z nich příjemcem platu. Vyživovací příspěvek nesmí však býti poukázán k ruce toho, jenž je povolán k činné službě vojenské.

Vyživovací příspěvek budiž vyplácen napřed v poloměsíčních lhůtách, splatných 1. a 16. dne měsíce, pokud možná ve dnech, ve kterých dotčená lhůta je splatna.

Na rozdělení vyživovacího příspěvku osobám oprávněným nemá komise vlivu.

Obce jsou povinny spolupůsobiti při provádění a šetření tohoto zákona.

Úřad občanských členů komise jest úřadem čestným.

Všechna podání, protokoly, přílohy a stvrzenky ve věcech vyživovacího příspěvku jsou prosty kolků, poplatkův i poštovného.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1919.

Stejnou dobou pozbývá moci zákon ze dne 26. prosince 1912, č. 237 ř. z., pak zákon ze dne 27. července 1917, č. 313 ř. z. a zákon z 31. března 1918, č. 126 ř. z.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr vnitra ve shodě se súčastněnými ministry.

Veřejnoprávní péče o rodiny osob mobilisovaných není původu příliš dávného. Tak v Rakousku nebylo do roku 1880 vůbec postaráno o tyto rodiny. Teprve zákon o vojenské taxe z tohoto roku zajistil ve svém oddíle III. v §§ 17. až 22. nuzným rodinám záložníků, náhradních záložníků, stálých dovolenců a příslušníků zemské hotovosti pomoc z prostředků státních. Než praxe ukázala, že ustanovení o této pomoci nevyhovují svému účelu. Bylo proto v roku 1912 přikročeno k vydání nových ustanovení zákonných, jež pak během světové války doznala v roce 1917 značného rozšíření.

Pravý účel veřejnoprávní péče o rodiny osob mobilisovaných, to jest veřejnoprávní odškodnění těch rodin, jež byly zbaveny svého živitele v době války zasažením moci státní, byl zatlačen do pozadí a vše bylo podniknuto, aby široké vrstvy lidu, roztrpčené dlouhým trváním války a nedostatkem veškerých potřeb, byly uklidněny. Zvyšovány byly proto čas od času sazby vyživovacího příspěvku, rozšiřován byl okruh oprávněných osob i na ty, kdož vůbec ani nikdy na povolaném nezávisely, a k nimž také povolaný nikdy neměl žádných povinností, a zaváděno bylo vůbec vše, jen aby bouře nevole proti každému dalšímu válečnému podnikání byla předem znemožněna.

To vše mělo za následek, že přihlášky na vyživovací příspěvek a žádosti za doplacení za dobu před platností zákona z r. 1917 takřka přívalem zaplavovaly všechny vyživovací komise. Fysická nemožnost zpracovati tento obrovský materiál pří naprosto nedostatečném personálu vyživovacích komisí, byla příčinou stálých stížností u všech možných úřadů, ba docela i na půdě parlamentní.

Toto ne právě příjemné dědictví byl nucen stát náš převzíti.

Očekávání, že zlo uvedené v republice přestane, zklamalo. Ba nyní přicházeli i tací, kterým dříve ani se nezdálo, ucházeti se o vyživovací příspěvek.

Aby zmíněným steskům bylo zabráněno, aby vyživovací příspěvek zase byl vrácen svému účelu a sazby vyživovacích příspěvků mohly býti zvýšeny vzhledem na nynější drahotní poměry, podali poslanci Johanis a soudr., vedeni jsouce nejlepší snahou, návrh na změnu a doplnění zákona o vyživovacím příspěvku (tisk 342).

K vyzvání sociálně politického výboru podala vláda své vyjádření o návrhu tom a vyznačila také hned změny dotčeného návrhu podle svého vyjádření, k němuž se také přihlíží.

Stanovisko vlády znamená úplně novou úpravu vyživovacího příspěvku.

Návrh zákona vylučuje příslušníky těch, kdož konají zákonnou službu presenční. Těchto již ostatně není, ježto poslední řádné odvody branců konaly se v roce 1914. Je to jen opatření pro budoucnost, spravedlivé však, ježto není přece správno, by plnění povinností zákonných bylo nějak odměňováno. Státní příspěvek přiznává se za to příslušníkům našich legionářů, majících cizí státní příslušnost (legionáři-státní občané američtí, kanadští atd.). Je to akt vděčnosti k nim a netřeba proto ve směru tom šířiti slov.

Okruh osob, oprávněných k požadavku na vyživovací příspěvek, omezuje se na osoby, jež mají proti povolanému právo na alimentaci, avšak jen potud, pokud jejich výživa byla na pracovním příjmu povolaného podstatně závislá a povoláním k činné službě vojenské jest ohrožena. Výjimkou stanoví se možnost, přiznati vyživovací příspěvek i tam, kde není práv na alimentaci, ale výživa příslušníků zcela závisela na povolaném (družka života, sourozenci sirotci atd.). Volnému uvážení komise muselo býti vyhraženo dosti široké pole, ježto tak vyžaduje různost jednotlivých případů. Rovněž musel býti zachován významný princip posuzovati důležité okolnosti v každém jednotlivém případě u obou druhů.

Omezení kruhův oprávněných jest zcela odůvodněno, rovněž tak i trvání na zásadě té, že musí býti dány: 1. podstatná závislost na pracovním příjmu povolaného a 2. ohrožení výživy. Důvodem proto jest jednak, aby se zamezilo zneužití dobrodiní zákona, jednak povinnost komise přezkoumati v každém jednotlivém případě všechny rozhodné okolnosti, aby tak nemohlo být ubližováno ani jediné z různých sociálních vrstev příslušníků hlásivších se o příspěvek.

Stanoviti pojem podstatné závislosti na pracovním příjmu povolaného a ohrožení výživy ponechává se prováděcímu nařízení.

Při stanovení sazeb bylo přihlíženo k tomu, jak je kde možnost opatřiti si denní potřeby životní. V poměru k těmto sazbám byla též upravena maximální výše příspěvku pro všechny příslušníky dohromady v každém jednotlivém případě.

Kdo nežil s povolaným ve společné domácnosti, na pracovním příjmu jeho však podstatně byl závislým, takže výživa jeho je povoláním ohrožena, může činiti požadavek pouze na takovou částku, jakou byl podporován, je-li totiž podpora nižší než-li zákonná sazba. Není přece důvodů proto, by stát poskytoval více než povolaný.

Dnes není již příčiny, by vyživovací příspěvek se platil od okamžiku povolání. Stát náš nemůže býti přidržován, aby přejímal realisování pohledávek, vzniklých před založením jeho, ať již nebyly dříve uplatňovány z důvodů jakýchkoli. Pouze zcela výjimečně dává návrh právo na dodatečné vyplácení zadržených příspěvků příslušníkům těch, kdo přešli z bývalého rakousko-uherského vojska k československým legiím, anebo k vojskům dohody a takovým příslušníkům, kterým byl zastaven vyživovací příspěvek z důvodů politických, v kterýchžto případech jest dopláceti vyživovací příspěvek od doby zastavení. Že to je morální povinnost státu vůči jmenovaným, netřeba po dotýkati.

Zákon o vyživovacím příspěvku jest jedním z anexních zákonů branných. Nutno jej tedy posuzovati z hlediska těchto ustanovení. Nelze proto opouštěti zásadu, že požadavek na vyživovací příspěvek trvá po dobu, po kterou se povolanému činnou službou vojenskou brání jíti za občanským výdělkem. Jakmile zanikne tato podmínka, zaniká také požadavek na další výplaty vyživovacího příspěvku.

Ztráta vyživovacího příspěvku při sběhnutí, neb odsouzení k těžkému žaláři má býti preventivním opatřením proti sklonu k trestním skutkům a odpovídá zásadě právní i ethické všeobecně uznané.

Dosavadní ustanovení, že se totiž vyživovací příspěvek nevrací, přímo svádělo percipienty k tomu, aby bez obavy vybírali vyživovací příspěvek i tehdy, když není tu již podmínek zákonných. Nutno proto čeliti všemožným svodům k neoprávněnému vybírání. Jestliže se takovéto poškození financí republiky již stalo, a bohužel je to právě zjev zcela všední, je jistě spravedlivo, když požaduje se vrácení neoprávněně přijaté částky a čin sám se trestá.

Dosavadní složení komisí bylo by ponechati na prospěch věci samé. Na Slovensku nechť upraví tuto věc ministr s plnou mocí pro Slovensko nařízením. Lhůta k podání odvolání je zbytečně příliš dlouhá. Navrhuje se její zkrácení na 30 dní. Zástupci finančního eráru přiznává se právo rekursní ke chránění pokladu státního. Kompetence ve věcech vyživovacího příspěvku přenáší se na ministerstvo vnitra, ježto jde o záležitost rázu politicko-administrativního.

Účelem vyživovacího příspěvku je zajistiti ohroženou výživu příslušníků, nesmí se proto příspěvek poukazovati k ruce povolaného, aby tak zajištěno bylo, že bude odevzdán účelu svému. Pro půlměsíční výplaty mluví důvody národohospodářské. Automatického nabytí práva na vyživovací příspěvek bez deklaratorního úředního aktu nelze zastávati. Nelze také ze stanoviska právního nijak odůvodniti, aby liknavost úřadu zakládala pro stranu právo, jehož tato může nabýti toliko na základě úředního rozhodnutí.

Spolupůsobení obcí je nutné ve prospěchu veřejném.

Úřad občanských členů komise jest úřadem čestným se všemi důsledky, jak toho vyžaduje povaha úřadu takového.

Pro nabytí účinnosti zákona volen byl termín co nejkratší. Stanovení prvního dne v měsíci dnem účinnosti bylo nutno z důvodů čistě fiskálních.