Po státním převratu dne 28. října
1918 bylo snahou finanční správy zameziti
protizákonnému vývozu a dovozu zboží
přes hranice našeho mladého státu. Za
tím účelem zřízeny byly na
hranicích oproti Německému Rakousku pohraniční
kontrolní stanice, jichž účelem bylo,
bdíti nad zachováváním dovozních
a vývozních předpisů. Přirozeně
nemohly býti tyto pohraniční kontrolní
stanice vzhledem k panujícímu nedostatku odborných
(celních) úředníků obsazeny
hned na počátku dostatečným počtem
zřízenectva.
Personál těchto pohraničních stanic,
jež po vyhlášení samostatného celního
území československého vybudovány
byly jako celní úřady, zůstával
pak i nadále za rozsahem obchodních styků
s Německým Rakouskem, jež vyvíjely se
způsobem na ty doby namnoze přímo bouřlivým;
finanční státní správa snažila
se všemi prostředky, zejména i přibíráním
nových sil úřednických nedostatku
tomuto odpomoci.
Přirozeným následkem toho bylo, že celní
úřady na hranici německo-rakouské
zásilky zboží dopravovaného drahou poukazovaly
k celnímu odbavení na vnitrozemské celní
úřady, jmenovitě pak vzhledem k bydlišti
adresátově na hlavní celní úřad
v Brně.
Tento celní úřad, jenž v prvých
dobách po převratu disponoval osmi úředníky
a třemi zřízenci finanční stráže,
a jemuž vedle celní agendy svěřena byla
i jiná (poplatková a potravní daňová)
agenda, byl prostorově zařízen na pojetí
asi 30 vagonů kusového zboží.
Příval celního zboží od pohraničních
celních úřadů na hranicí německo-rakouské
měl ovšem za následek zatarasení nádražní
stanice brněnské a stanic v bezprostředním
okolí jejím se nalézajících.
Celní odbavování tohoto zboží
ztíženo pak bylo v první řadě
tím, že zboží docházelo bez předepsaného
dovozního povolení a jeho opatření
u Československé vývozní a dovozní
komise spojeno bylo pro žádající stranu
s velkými obtížemi.
Celní správa vynasnažovala se dosáhnouti
uvolnění celního zboží u brněnského
celního úřadu přidělováním
dalších úřednických, zřízeneckých
a dělnických sil, rozšířením
celního skladiště o veliké nádražní
skladiště, jakož i všeobecným nařízením,
že zboží, pro něž během tří
dnů po vyzvání strany nebude dodáno
dovozní povolení, bude dirigováno zpět
k odesílateli.
Celní úřad v Brně má toho času
k disposici 15 úředníků a osm zřízenců
finanční správy; strany jsou novinářskými
články informovány o tom, že zboží
musí již při dovozu přes hranice býti
opatřeno dovozním povolením.
Počet celních zásilek (vagonových
i kusových) se proti dřívějšímu
stavu značně zmenšil a hlavním důvodem
pro neodbavování uložených celních
zásilek jest i na dále ta okolnost, že strany
nedodaly dosud dovozního povolení.
Poměrům celního úřadu v Brně
věnuje finanční správa plnou pozornost,
stejně jako poměrům celních úřadů
v Břeclavě, Hrušovanech, Šanově
a Znojmě; u celních úřadů posléze
jmenovaných zvláštní hromadění
celního zboží nelze pozorovati.
O nějaké obzvláštní nerozhodnosti
celních orgánů u jmenovaných úřadů
nelze mluviti. Dva případy v dotyčném
dotazu ohledně celního úřadu ve Znojmě
uvedené mají podle konaného šetření
celkem jinou skutkovou povahu.
Tři vagony ligrusového semene byly zabaveny tímto
úřadem z důvodu, že obsahovaly ligrusové
semeno smíchané dosti silně s ovsem, ačkoliv
povolení vývozní znělo pouze na odpadky
ligrusového semene. Zásilka zadržena byla na
základě nálezu semenářské
stanice státního obilního ústavu a
zabavení bylo vzhledem k nálezu tomuto ministerstvem
financí potvrzeno. Návrhy železničního
úřadu na propuštění zásilky
resp. navrácení její zasílateli byly
celním úřadem vzhledem k vylíčené
povaze věci správně odmítnuty; vyložení
zásilky bylo celním úřadem staničnímu
úřadu několikráte navrženo, celní
úřad nemohl však přistoupiti na návrh
přednosty stanice, aby zásilka vyložena byla
na volné rampě bez uzávěry a ochrany
před deštěm.
Ohledně vagonu cibule, zmíněného v
dotaze, bylo vyšetřeno, že k dotyčnému
nákladnímu listu přiložen byl formulář
vývozního povolení, při kterém
však scházel spodní díl, obsahující
vlastní vývozní povolení. Nákladní
list neobsahoval potvrzení dráhy, že vývozní
povolení bylo pří podání zásilky
předloženo. Z tohoto důvodu byla zásilka
vzhledem k instrukcím, daným celním úřadům,
zadržena a uvolněna, jakmile podací stanice
na výzvu celního úřadu po tvrdila,
že vývozní povolení bylo dráze
řádně předloženo.
Tvrzení strany, že příslušný
díl formuláře vývozního povolení,
obsahující vlastní povolení, cestou
se ztratil, nesrovnává se potud se skutečností,
že dotyčný kupon zaslán byl odesílatelem
staničnímu úřadu několik dní
po odbavení zmíněné zásilky.