Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Na základě usnesení Národního shromáždění se nařizuje:

Pro službu v kancelářích vysokých škol československých se ustanovují úředníci konceptní, aktuárští, kvesturní (pokladniční) a manipulační, a to vesměs po veřejném konkursu.

Konceptními úředníky jsou ředitelé rektorské (universitní) kanceláře v VII. nebo v VI. hodn. třídě státních úředníků a rektorátní (universitní) sekretáři v IX. nebo v VIII. hodnostní třídě. Návrh na jich jmenování činí ministerstvo školství a národní osvěty, akademický senát nebo, pokud ho není, profesorský sbor.

K dosažení konceptního místa dlužno prokázati, že žadatel vykonal studia právnická a státovědecká a že podrobil se s úspěchem všem theoretickým státním zkouškám právnickým i praktické zkoušce politické nebo jiné; dále dlužno vykázati administrativní nebo jinou praxi nejméně dvouletou.

Akademický senát nebo profesorský sbor může se schválením ministerstva školství a národní osvěty jmenovati v kanceláři vysoké školy rektorátní (universitní) koncipienty s platem stanoveným od případu k případu.

Rektorátní koncipient musí prokázati, že vykonal studia právnická a státovědecká a že se podrobil s úspěchem všem theoretickým státním zkouškám právnickým

Rektorátní koncipient může se podrobiti praktické zkoušce politické po praxi nejméně jednoleté, konané třebas výhradně v kanceláři vysoké školy.

Pro pomocnou službu konceptní mohou býti v kanceláři vysoké školy ustanoveni úředníci aktuárští, o nichž platí obdobně ustanovení §ů 1. až 4. zákona ze dne 15. května 1919, č. 262 sb. z. a n. s těmito odchylkami:

a) pro službu v kancelářích universitních musí prokázati aktuárští úředníci, že vykonali s úspěchem zkoušku dospělosti na gymnasiu nebo na reálném gymnasiu;

b) k titulům stanoveným v §u 3. zákona o aktuárech sluší přidati: rektorátní Podrobnější ustanovení o konání aktuárské zkoušky budou vydána nařízením.

Službu kvesturní (pokladní) vykonávají kvestoři (pokladníci rektorátní) v IX., kvesturní (pokladniční) revidenti v X. a kvesturní (pokladniční) asistenti v XI. hodnostní třídě.

Kvestoři (pokladníci rektorátní) mohou býti povýšeni do VIII. hodnostní třídy.

Kvesturní úředníci musí se vykázati, že s úspěchem vykonali zkoušku dospělosti na střední škole a zkoušku ze státního účetnictví nebo praktickou zkoušku z oboru služby účetní a pokladniční.

Pro universitní kanceláře požaduje se zkouška dospělosti na gymnasiu nebo na reálném gymnasiu.

Službu manipulační vykonávají vrchní rektorátní oficiálové v IX., rektorátní oficiálové v X. a rektorátní kancelisti v XI. hodnostní třídě.

Tito manipulační úředníci musí vykázati, že s úspěchem vykonali zkoušku dospělosti na střední škole, pro universitní kanceláře na gymnasiu nebo na reálném gymnasiu.

Úředníci tito mohou býti převzati do stavu úředníků aktuárských, jestliže po delší, nejméně tříleté praxi v kanceláři vysoké školy prokáží způsobilost k pomocné službě konceptní a vykonají zkoušku aktuárskou.

Úředníky uvedené v § 7. až 11. jmenuje akademický senát, po případě profesorský sbor se schválením ministerstva školství a národní osvěty.

Provedení tohoto zákona přísluší ministru školství a národní osvěty, jenž určí stav úřednictva v kancelářích jednotlivých vysokých škol, a jenž jest zmocněn pro dobu přechodní povoliti v jednotlivých případech odchylky od tohoto zákona.

Po stránce formální se navrhuje, aby byl tento návrh přikázán výboru kulturnímu.

Postavení úředníků v kancelářích vysokých škol spočívalo dosud na nařízení ministerstva kultu a vyučování ze dne 24. října 1875 č. 49 min. věstníku o kancelářském personálu universitním. O kancelářském personálu vysokých škol technických byla tu jen roztroušená a kusá ustanovení, vydávaná při zřízení jednotlivých těchto vysokých škol.

Ustanovení ta jsou zastaralá a neúplná a vysoké školy po léta se domáhaly definitivní úpravy těchto otázek. Pokud jde zvláště o poměry na universitách, nevyhovovala ustanovení výše zmíněného nařízení již z toho důvodu, že inkamerací tax za diplomy, jež dříve patřily ředitelům kanceláří, hmotné postavení těchto vedoucích úředníků konceptních bylo velmi zhoršeno.

V oboru úředníků kvesturních a manipulačních pak nastalo značné zhoršení nejnověji nařízením veškerého ministerstva ze dne 1. února 1914 č. 34 ř. z., jímž tito úředníci byli zařazeni do skupiny D a E, takže požadavky kvalifikační byly tu sníženy na míru vysokých škol přímo nedůstojnou, odpor, který se proti tomu zvedl u všech vysokých škol, zůstal pro vypuknuvší válku bez výsledku.

Dnes jde o to, aby poměry tohoto úřednictva byly sjednoceny a postaveny na pevnou basi zákona.

Vůdčí hlediska směrodatná při tom jsou: Je známo, že úřady akademické se každým rokem mění, neboť volby rektorů a děkanů konají se pouze na rok. V oboru administrativy vysokoškolské představuje tudíž personál kanceláří vysokých škol živel stálý, k tomu určený, aby zajišťoval kontinuitu a rovnoměrnost v úřadování. Zvláštní poměry vysokých škol pak toho vyžadují, aby pro kanceláře jejich byli získáni úředníci obzvláště zdatní a inteligentní.

Nejde tu jenom o povahu administrativy vysokoškolské samé, jež není pouze bezduchou realisací cizích opatření, nýbrž při značné a vždy respektované autonomii vysokoškolské se jeví v mnohých oborech zcela samostatnou; nutno vedle toho zejména na to klásti důraz, že kancelářský personál stýká se neustále s akademickými občany, jichž studijní věci obstarává, a dlužno tedy od personálu tohoto požadovati vedle vyššího vzdělání i značnou míru taktu a dovednosti v osobním styku. Pro službu v universitních kancelářích zřetelem k tradičnímu rázu těchto vysokých škol pak je třeba znalosti latiny, takže se požaduje v návrhu zákona vesměs pro tuto službu zkouška dospělosti na gymnasiu nebo alespoň na reálném gymnasiu.

K jednotlivostem osnovy budiž pak poznamenáno tolik:

Pokud jde o službu konceptní, je nezbytně nutno v zájmu vysokých škol samých a v zájmu usnadněného vyřizování agendy v ministerstvu, aby úředníci konceptní měli plnou kvalifikaci právnickou. Požadavky dosavadní se tu dokonce stupňují předpokladem zkoušky praktické a jisté delší praxe.

Zařazení konceptních úředníků do tříd odpovídá poměrům, jak se vyvinuly. Na větších vysokých školách dosahovali již dříve ředitelé kanceláří rektorských ad personam VI. hodnostní třídy. Status jednotlivých vysokých škol bude stanoven nařízením.

Poněkud výhodnější podmínky konceptních sil při vstupu do kanceláří rektorátních oproti jiné státní službě jsou odůvodněny tím, že postup tu neslibuje při omezeném počtu míst takových vyhlídek, jako v jiné státní službě.

Kategorie rektorátních koncipientů má vyhověti potřebě větších kanceláří děkanských, jež se rovněž domáhají právnicky vzdělané síly konceptní, a zároveň má umožniti postup konceptní síly od počátku na vysoké škole samé.

V otázce titulů nejeví se nezbytným, aby každá hodnostní třída se odlišovala zvláštním titulem. Bylo by to v oboru konceptní služby téměř malicherné. Pro university je zachován titul universitních sekretářů a ředitelů universitních kanceláří zřetelem k historickému významu těchto vysokých škol.

Velmi výhodným jeví se pro kanceláře vysokoškolské zavésti nově vytvořenou kategorii úředníků aktuárských, neboť služba zejména na jednotlivých kancelářích děkanských je převážně konceptního rázu.

Zvláště zodpovědnou jest služba kvesturní. Kvesturní služba je po výtce službou účetní a pokladniční a na velikých školách vysokých projdou rukami kvesturního personálu veliké částky státních peněz.

I na manipulaci dlužno požadovati vyšší vzdělání z důvodů již uvedených. Výslovně tu budiž uvedeno, že tímto požadavkem vyššího vzdělání nezavádí se vlastně nic nebývalého, nýbrž vracíme se tím ke stavu, který na universitách byl od roku 1875 do roku 1914 a jehož odstranění v roce 1914 vyvolalo prudký odpor vysokých škol. Zároveň je umožněn přechod zdatného manipulačního personálu do stran úředníků aktuárských, což rovněž zamezí se zvláště povahou agendy kanceláří vysokoškolských.

Pokud jde o zkoušku aktuárskou, bude určena blíže nařízením. Při tom bude i řešena otázka, zda-li by se zkouška ta nedala v některých případech nahraditi zcela nebo z části některými zkouškami vysokoškolskými (státními nebo kollokvijními).

Způsob jmenování úředníků kanceláří vysokoškolských odpovídá dosavadním zvyklostem.

Poněvadž se požadavky kvalifikační osnovou touto namnoze zvyšují, musí zůstati ministerstvu školství a národní osvěty vyhraženo, aby stanovilo na dobu přechodnou pro dosavadní personál v jednotlivých případech potřebné odchylky.

Ježto pak povaha tohoto zákona úzce souvisí se zvláštním zřízením vysokých škol a s povahou agendy jejich kanceláří, navrhuje se, aby osnova tato byla přikázána výboru kulturnímu.

V Praze 4. září 1919.