Článek 7. zákona obchodního, pak §
6. úvod. zákona k obchodnímu zákonu
se zrušuje.
Ustanovení § 5. č. 1. zákona ze dne
1. dubna 1875 č. 67. ř. z. se změní
a zní:
1. Ženy, nejsou-li kupcem, prokuristou, neb obchodním
zmocněncem, po rozumu obchodního zákona.
Zákon tento nabývá účinnosti
dnem prohlášení a jeho výkon ukládá
se ministrům financí, obchodu, a spravedlnosti.
Bursovní komora usnesla se ve schůzi, konané
20. března t. r., doporučiti ministerstvu financí,
aby bylo zrušeno ustanovení §u 5., odst. č.
1., zákona z 1. dubna 1875 č. 67 ř. z., který
vylučuje ženy z návštěvy bursy.
Toto ustanovení zákonné je zřejmě
zastaralé a neodpovídá tendencím nynější
doby. Zákon ze 4. ledna 1903 č. 10. r. z. zaujímá
v § 6. odst. 2. již pokročilejší
stanovisko, připouštěje ženy k návštěvě
plodinových burs, provozuji-li zákonem přesně
vymezené obchody jako obchodnice nebo vdovským právem.
Po názoru ministerstva financí v podobném
rozsahu by bylo lze dovoliti ženám návštěvu
i jiných burs, čímž by se vyhovělo
jednak požadavku doby, jednak by se poskytla též
ochrana před nebezpečími bursovní
spekulace živlům lehkověrným a obchodního
života nezkušeným. Doporučuje tudíž
ministerstvo financí, aby se umožnil přístup
na bursu pouze prakticky vyškoleným ženám,
za jaké lze pokládati obchodnice podle §§
6.-9. obchodního zákona.
Důsledně bude lze téhož oprávnění
z těchže příčin přiznati
ženám, jež jsou v obchodním životě
činny jako prokuristé neb obchodní zmocněnci
po rozumu V. hlavy prvé knihy obchodního zákona.
Otázku, kdy pokládati sluší ženy
provdané za kupce, řeší zákon
obchodní, platící v naší republice
podle zákona ze dne 28. října 1918, č.
11. sb. zák. a nař., ve článku 7.
způsobem nedůstojným pro postavení
žen.
Ženy, zejména za doby 4 1/2
leté války s dostatek prokázaly způsobilost,
obstarávati samostatně své věci. Zvláště
co do obchodu musely nésti břímě starostí
obchodních za muže, kteří byli v poli.
Při tom bylo jim pečovati o domácnost za
krušných poměrů vyživovacích.
Proto právem dostalo se jim v republice naši již
účastenství na veškerém životě
veřejném, mohou býti platnými svědkyněmi
poslední vůle: § 591. nového znění
obč. z., poručnicemi: § 192. nového
znění obč. z., zejména mají
právo volební, mohou býti členy poroty
podle zákona ze dne 23. května 1919, č. 278
a jsou i členy Národního shromáždění.
Proto pokládá ministerstvo spravedlnosti pouze za
správný krok na dráze již nastoupené,
zbaví-li je zákon nedůstojného poručenství
římsko-právního mundia, v článku
7. obchodního zákona, resp. v § 6. úvod.
obch. zákona, normovaného.
Co se tkne cizozemského zákonodárství
vyžaduje se pro manželku souhlasu mužova podle
práva francouzského (čl. 4. code de commerce),
italského (čl. 13. codice di commercio), švédského,
a § 4. obchodního zákona bosensko-hercegovského
z r. 1883.
Nevyhledává se souhlasu manželova podle práva
anglického a holandského, pak dle § 6. obchodního
zákona uhersko-chorvatského. Ve Švýcarech
ani zákon obligační ze dne 30. března
1911 ani zákon občanský ze dne 10. prosince
1907 o takovémto souhlasu se nezmiňuje.
Nový zákon obchodní německý
ze dne 10. května 1897 nepřevzal ustanovení
obchodního zákona našeho, čl. 7. Dle
§ 1399. obč. zákona německého
manželka nemusí vykázati souhlasu svého
muže ku právním jednáním, zavazujícím
ji k plnění.
Ze všeho toho plyne, že změna, pokud se týče
zrušení § 6. úvodního zákona
a článku 7. obchodního zákona, jeví
se být odůvodněnou.
Odstavec 3. článku 7. zrušen jako samozřejmý,
poněvadž podle článku 4. obchodního
zákona jen ten je kupcem, kdo po živnostensku obchod
provozuje, tudíž také manželka jen tehdy,
činí-li tak sama a ne jako pomocnice svého
manžela.
Osnova budiž přikázána výboru
právnímu.