Páni A. Chroustovský a soudruhové podali
dne 16. dubna 1919 v Nár. shromáždění
dotaz na ministerstvo pro zásobování lidu,
proč byl Svaz pěstitelů zemáků
zbaven generálního komisionářství
v Českomoravské vysočině.
Ministerstvo pro zásobování lidu skutečně
dalo Státnímu obilnímu ústavu v Praze
pokyn, aby dosavadního komisionáře, totiž
Svaz pěstitelů zemáků, zbavil generálního
komisionářství Českomoravské
vysočiny, a bylo k tomuto opatření donuceno
těmito okolnostmi:
I. Ministerstvo pro zásobování lidu počátkem
března 1919 provedlo svými orgány u Svazu
pěstitelů zemáků v Něm. Brodě
revisi a zjistilo, že řečený Svaz firmě
Selier a Bellot v Praze podle úmluvy se Svazem (předseda
pan Chroustovský a jednatel Dr. inž. Sova) prodal
10 vagonů bramborů v ceně K 38.- za 1 q.
Svaz je kupoval od producentů 1 q po K 28.-. Ve svých
dodacích knihách sice poznamenal, že dodávka
svědčí Státnímu obilnímu
ústavu, ale záznamy učinil červeným
inkoustem, aby zasvěceným úředníkům
bylo hned povědomo, o jaké brambory se jedná.
Vydělal na nich tehdy K 9517.- a připočetl
je na kontě družstva v Polné k dobru, avšak
družstvo v Polné nebylo o tom vůbec vyrozuměno.
Obnos tento v době revise nebyl uhrazen ani producentům
ani straně kupující.
II. Dále bylo zjištěno, že Svaz týmž
způsobem vyexpedoval různým aprovisačním
místům na poukázkové dopravní
osvědčení 1758.65 q bramborů. Producentům
za ně vyplatil K 24.- za 1 q, tedy dohromady K 42.216.-,
avšak od jednotlivých adresátů inkasoval
K 55.667.15, takže se jeví diference K 13.457.15.
Odečte-li se rychlostní prémie K 4.- za 1
q a vzdálenostní poplatek, což podle prohlášení
Svazu mělo činiti K 8.793.75, zbýval Svazu
stále ještě zisk K 4.663.40, avšak Svaz
ani řečených poplatků až do dne
revise vůbec nevyplatil.
III. Dále zjištěno, že nakoupeno a vyexpedováno
bylo: 100 q bramborů pro Staniční úřad
v Praze, 75.80 q bramborů pro Správu dílen
v Praze, 102.40 q bramborů pro sekci pro udržování
tratě Praha, Masarykovo nádraží, úhrnem
278.20 q bramborů, které byly též jmenovaným
adresátům prodány za přemrštěné
ceny, avšak až do dne revise nebyly zaplaceny.
I v tomto případě jedná se o úmysl
předražování resp. zatajování
neoprávněných zisků, které,
jak revise konstatovala, měly ujíti zrakům
veřejnosti poněvadž záznamy dály
se takovým způsobem, že kontrola, nebýti
výpovědi kancelář. sil Svazu, byla
by se stala jednoduše nemožnou. Následkem toho
bylo zavedeno proti Svazu trestní řízení
u soudu, a to z těchto důvodů:
1 a) pro podvod podle § 197. a 200. trest. zákona,
že kupovány byly brambory pod rouškou dodávek
pro obilní ústav, jemu však dodány nebyly;
1. b) že zisk z těchto obchodů nebyl veřejně
v knihách náležitě zúčtován
a měl uniknouti jakékoliv kontrole, poněvadž
jest vyloženě přemrštěný;
2. pro předražování podle § 20.
odst. II. čís. nařízení ze
dne 24. března 1917 ř. z. č. 131, a to proto,
že rozpětí mezi cenou maximální,
placenou producentům a účtovanou jednotlivým
adresátům, dosahuje mezí až 50% nákupní
ceny.
IV. Dne 20. dubna t. r. přinesl odborný bramborářský
list »Naše Snahy« v Něm. Brodě článek,
v němž pan Chroustovský, předseda Svazu,
vybízí producenty, aby za žádných
okolností neodváděli ze svých zásob
více, než kolik mohou odvésti, aby jim zbylo
20 q na 1 ha pro sadbu. Vyzvání toto čelilo
zřejmě proti vládnímu ustanovení,
neboť politickým úředníkům,
kteří byli v listopadu 1918 pověřeni
revisí výkupu brambor, bylo nařízeno,
aby vzhledem na nezbytnou potřebu nejnutnějšího
množství bramborů při výkupech
ponechávali na sadbu pouze 18 q na 1 ha.
Jest známo, že mnoho producentů po státním
převratu si vykládalo pojem svobody příliš
široce a jevili velmi nepatrnou ochotu pro dodávání
zemáků.
Zmíněnou výzvou byli ve svém odporu
posilováni, takže z bramborových krajů
aktivních - pod záminkou, že nelze dodávati,
jelikož by byla ohrožena sadba nebylo téměř
ničeho odvedeno. Jakmile však nastalo lepší
počasí, tedy právě z krajů,
kde pro ochranu sadby bylo horováno, a to specielně
z okresu Něm. Brodského, vyváženy byly
brambory pod rukou za přemrštěné ceny
a to ve značném množství.
Tato naprosto neodůvodněná výzva producentům
byla tudíž s to, aby úplně ochromila
zásobovací akci a v důsledku toho přivodila
nedozírné následky.
V. Dále bylo některými okresními správami
politickými poukazováno na to, že Svaz pěstitelů
zemáků rozeslal oběžníky, obsahující
výzvy proti dodávkám bramborů. I když
akce tato zůstala bezvýslednou, protože vedoucí
činitelé v jednotlivých okresích byli
si plně vědomi své zodpovědnosti vůči
potřebám státu, nedá se popřít,
že jednání toto se naprosto nesrovnává
s povinnostmi, které Svaz na sebe převzal jako generální
komisionář.
VI. Konečně předseda Svazu - generální
komisionář Státního obilního
ústavu v dotyčném článku časopisu
»Naše Snahy« veřejnosti sdělil, že
ministerstvo pro zásobování lidu z nerozumných
a stranických důvodů sahá k drakonickým
opatřením.
Jest vidno, že Svaz svým jednáním podkopával
autoritu ministerstva pro zásobování a že
rušivě zasahoval do vyživovací akce n
a úkor lidu, který postrádal zemáků
i peněz pro jich zakoupení.
Ministerstvo pro zásobování lidu nemohlo
tudíž k tomu klidně přihlížeti
a čekati, až se akce úplně shroutí,
a vidouc, že Svaz činí potíže při
dodávkách bramborů veřejným
aprovisacím, bylo nuceno dáti Státnímu
obilnímu ústavu pokyn, aby Svaz pěstitelů
zemáků byl zbaven generálního komisionářství,
ježto akce jím vyvolané a prováděné
nedaly se srovnati s povinnostmi generálního komisionáře,
nýbrž obsahovaly těžké porušení
jeho povinností.