V čelo své odpovědi dovoluji si uvésti
protokolární prohlášení obecního
výboru gajarského:
"Není pravdou, že Sokolové posádky
gajarské pod záminkou kulturní práce
urážejí svobodu svědomí Gajaranů
a pod terorem drží celou obec. Ale jest pravda, že
přesně a spravedlivě plní svoje povinnosti
a nikterak se do místních záležitostí
nemíchají. K tomu důkazem budiž, že
za šesti týdenní působnosti sokolské
stráže v obci neudál se ani jediný případ
krádeže, které byly dříve na
denním pořádku. My, podepsaný obecní
výbor, projevujeme nad pořádkem a klidem,
který jest za pobytu zdejší sokolské
stráže vzorným, naše všestranné
uspokojení. Všechna opatření, týkající
se stanného práva, jsou dodržována jak
posádkou, tak veškerým občanstvem, čehož
důkazem jest, že za pobytu sokolské stráže
v Gajárech nikdo z obyvatelstva trestán nebyl, a
proto nemůže býti žádné
řeči o nějakém teroru nebo hrůzovládě".
Tento projev, podepsaný rychtářem, podrychtářem
a dvěma členy obecního výboru, jest
sám o sobě výmluvnou odpovědí.
Chci však i v podrobnostech dokázati, že obvinění,
vznesená proti našim sokolským bratřím
v dotaze, jsou stejně těžká, jako nespravedlivá.
Páni tazatelé tvrdí, že Sokolové,
nebo aspoň na jejich popud, či s jejich vědomím
více než pravděpodobně uražena
byla hlava sochy Kristovy, odstraněna koruna sochy marianské
a sraženy též hlavy dvou soch svatojanských.
Protokolárně za přítomnosti duchovního
správce obce dra Körpera bylo zjištěno,
že hlava sochy Kristovy zmizela hned v době po převratu
v prosinci m. r. nebo v lednu t. r. Koruna byla odstraněna
ještě před převratem. Hlava jediné
sochy Jana Nepomuckého sestřelena byla při
pronásledování pytláků rovněž
v lednu t. r. A v den, kdy sepisován byl o této
záležitosti protokol, 20. června 1919, meškala
sokolská stráž v obci šestý týden.
Stejně nepřesná jsou jiná fakta, uváděná
v dotaze. Husovu slavnost pořádala místní
sokolská jednota a ne posádka; ovšem službou
nevázaní bratří se slavnosti se svolením
velitelství II. sokolského praporu súčastnili.
Sami nebyli pořadateli, a proto také není
pravda, že nutili gajarskou mládež, aby brala
účast na Husově oslavě se zanedbáním
bohoslužeb. Všeobecný úsudek o této
slavnosti vyjadřuje gajarský obecní výbor
takto: "Slavnost byla velmi pěkná, celý
její dojem byl úchvatný a program slavnosti
byl s velikou úctou a láskou a se všeobecným
uznáním přijat a sledován; zejména
přednáška Slováka dra Antoše Rupelta
byla velmi oduševnělá a zanechala mezi obyvatelstvem
gajarským hluboký dojem. Ani s výchovou tamnějších
dětí nemá místní sokolská
posádka nic společného.
Dítky navštěvující gajarskou
sokolskou jednotu učí se zpívati výhradně
písně národní a sokolské. Náboženskou
snášenlivost, jak již několikráte
vůči Národnímu shromáždění
měl jsem příležitost zdůrazniti,
považuji v republikánské armádě
za samozřejmou a ve smyslu všeobecných instrukcí
poučena byla i posádka gajarská, aby nikomu
nevnucovala svého náboženského přesvědčení
a ctila náboženské přesvědčení
ostatních.
Posuzovati činnost duchovního pastýře
gajarského dra Körpera "dobrého Slováka"
dle dotazu, jehož sestra dle vlastního jeho doznání
se teprve nyní zaučuje slovensky, vymyká
se z rámce mé působnosti. Sám vysvětluje,
že chtěl svého času zakládati
v Gajárech "katolický spolek", avšak
byl upozorněn kurýrem člena Národního
shromáždění Hlinky, aby se do toho nyní
nepouštěl, že by tu nebyl jist životem.
Z toho páni tazatelé činí terorisování
se strany posádky. Sám vidím v tomto projevu
doznání, že dr. Körper obchází
nařízenou censuru, když přijímá
a posílá zprávy kurýrem místo
poštou. Že censura dopisů se vztahuje na všechny
a tudíž také na něho, jest přece
samozřejmo. O přeložení bohoslužeb
dne 6. července 1919 žádal starosta obce na
prosbu výboru místní sokolské jednoty,
avšak žádosti té duchovní správce
nevyhověl.
Konečně i stížnost na zabavování
státní censurou propuštěných
katolických novin a časopisů sokolskou stráží
jest zcela bezpodstatná. Katolické noviny "Slovák"
došly dvakráte na adresu "Poštovní
úřad v Gajárech" a, poněvadž
úřednice nevěděla, kdo by je na tuto
adresu objednal, přinesla je veliteli sokolské stráže.
Další dny začalo docházeti po padesáti
výtiscích "Slováka" na adresu duchovního
správce dra Körpera, který je správně
obdržel.
Všechny tyto body byly protokolárně zjištěny
za přítomnosti velitele lI. sokolského praporu
setníka Uvíry, obecního zastupitelstva, výboru
místní sokolské jednoty, velitele místní
posádky poručíka Šedivého, správce
fary dra Körpera, který pana tazatele podle vlastního
tvrzení informoval, i zástupců místního
obyvatelstva.
Vzhledem k obsahu tohoto zjištění považuji
za zbytečno odpovídati ještě na jednotlivé
otázky, jež ke konci interpelace byly na mne vzneseny.
Sokolstvo na Slovensku jest si plně vědomo svých
povinností a povinností tyto věrně
plní.