Dotaz týče se školní budovy proti Rudolfinu
»na Rejdišti«, jež byla již svého
času předmětem dotazů pp. členů
Národního shromáždění
B. Fischera a soudruhů (tisk 466) a Drů Mareše,
Horáčka, Němce, Srdínka a Syllaby
(tisk 765).
Na obě své odpovědi (tisk 721 a 1145) dovoluji
si poukázati; tam vylíčena jest podrobně
svízelná situace, ve které se bez vlastní
viny nalézá ministerstvo mnou řízené.
Dnešní moje odpověď může dokázati,
že přípověď mnou v citovaných
projevech učiněná, že totiž vyhovím
při prvé příležitosti kulturním
zájmům, které páni tazatelé
uplatňují a které plně respektuji,
nebyla pouhou frazí.
Jsem upřímně rád, že je mi možno
prohlásiti přes největší obtíže,
jež stavěly se mi v cestu, že budu s to přikročiti
v dohledné době k uvolnění nejen ústavu
ku vzdělání učitelek, nýbrž
i umělecko-průmyslové školy a místnosti
fakulty právnické ve školní budově
»na Rejdišti«.
Nehodlám se zmiňovati o podrobnostech obsáhlé
a svízelné akce, jež umožnila mi svým
výsledkem dnešní příznivou odpověď,
dovoluji si povšechně pro budoucno poukázati
na nový zákon z 11. června 1919 o zabírání
budov a jich částí pro účely
veřejné správy (č. 332 sb. z.. a n.),
jež dle § 13. patří do příslušnosti
ministerstvu veřejných prací.
Při krajním nedostatku místností,
kterým trpí nebezpečně celá
agenda ministerstva Národní obrany, není
mi možno uvolniti dalších ze zabraných
budov, pokud nebude mi přikázána postačující
náhrada, jakou by byla v prvé řadě
budova bývalé kadetky, vlastnictví to vojenského
eráru, jež by mohla pojmouti většinu organicky
souvisejících odborů mého ressortu
a nyní je obsazena různými úřady,
jejichž vzájemný vztah je nepatrný nebo
zcela žádný a jež zcela dobře mohly
by pak býti umístěny v různých
menších pražských budovách.