Bankovky Rakousko-uherské banky znějící
na 1 K a 2 K byly z okolkování bankovek dle nařízení
z 25. února 1919, čís. 86 Sb. z. a n. vyňaty.
Aby se zamezilo přílivu těchto bankovek do
území našeho státu, byl jejich dovoz
a zasílání do tohoto území
dle čl. 3 nař. ze dne 6. března 1919, č.
113 Sb. z. a. n. zakázán a cestujícím
do tohoto území dovoleno vzíti sebou v těchto
bankovkách pouze obnos 50 K nepřesahující.
Kromě toho byla povinnost přijímati tyto
bankovky nařízením ze dne 12. května
1919, č. 240 Sb. z. a n., omezena na nejvyšší
obnos 20 K; později bylo v souhlasu s tímto i množství,
jež jest cestujícím dovoleno do území
našeho státu vzíti sebou, nařízením
ze dne 10. června 1919, č. 311 Sb. z. a n., omezeno
rovněž na 20 K.
Nařízení tato se vzdor nejpřísnějším
kontrolním opatřením silně přestupují;
zejména naše pohraniční okresy byly
stále zaplavovány bankovkami řečeného
druhu.
Důvod toho jest především v tom, že
bankovky 1 až 2 K sem podloudně dopravované
byly dopravovateli vyměňovány za bankovky
okolkované československým kolkem, tyto kolkované
bankovky pak vyvezeny do ciziny a zde opět za ně
vyměňovány 1 a 2 K bankovky, které
byly v oběhu na území druhých států
vzniklých z bývalé Rakousko-uherské
monarchie. Poněvadž pak tyto bankovky druhých
států mají nižší kurs, obdrželi
podloudní dopravovatelé za naše okolkované
bankovky v cizině větší množství
1 a 2 K bankovek než odpovídalo jejich nominelní
hodnotě. Tímto způsobem prováděly
se obchody, jež podloudným dopravovatelům přinášely
zisk a nás zbavovaly našich cenných zákonných
platidel.
Druhý důvod, že naše pohraniční
okresy byly stále zaplavovány bankovkami řečeného
druhu, nutno hledati v tom, ze obyvatelstvo právě
v pohraničních okresích zejména na
hranicích Moravy a Něm. Rakouska projevilo chatrné
porozumění pro hospodářské
a valutární zájmy našeho státu
a podporovalo účinným způsobem podloudnou
dopravu řečených bankovek do našeho
území.
Jelikož zmíněná nařízení
neměla žádoucího účinku,
bylo nařízeno též poštovním
úřadům, aby nepřijímaly od
jedné strany více než 20 K denně v drobných
bankovkách znějících na 1 a 2 K; vedle
toho vyzval též Bankovní úřad
ministerstva financí hlavní svůj ústav
v Praze a své pobočky, aby nepřijímaly
ani od úřadů bankovky ty v obnosech 20 K
přesahujících.
Tím chtělo se docíliti, aby obyvatelstvo
zejména pohraničních, bankovkami řečeného
druhu nejvíce zaplavovaných okresů, bylo
přinuceno odepírati podloudným dopravovatelům
výměnu drobných bankovek za vyšší
okolkované bankovky, neboť jen tímto způsobem
bylo by možno vzíti pohraničnímu obyvatelstvu
příležitost zbavovati se snadným způsobem
vyměněných bankovek a tím podporovati
podloudnou jejich dopravu.
Veškerá tato uvedená opatření
mají tudíž ráz ryze obranný a
brání v první řadě vývozu
cenných papírových platidel z naší
republiky, jsou tedy v eminentním zájmu státu.
Nedá se ovšem popříti, že opatření
ta mají v zápětí jisté obtíže
v oběhu bankovek.
Finanční ministerstvo samo toho velice lituje, jest
však přesvědčeno, že obtíže
tyto nejsou přece takového rázu, aby se jim
při pravém porozumění pro státní
zájem a při dobré vůli průmyslnictva,
obchodnictva i živnostnictva a ovšem též
konsumentů nedalo s prospěchem čeliti. Záleží
to ovšem od způsobu podniku a musí býti
přenecháno vedení podniku samostatného,
jaké prostředky sluší voliti, aby tohoto
účelu bylo dosaženo.
Kromě toho však považuje finanční
ministerstvo za nevyhnutelný prostředek součinnost
všech povolaných činitelů bez rozdílu,
aby zvláště v širokém publiku bylo
rozšířeno pravé porozumění
pro důvody oněch opatření. Dožaduje
se tudíž finanční ministerstvo členů
Národního shromáždění,
aby jak po venkově, tak i v městech slovem i denními
listy poučovali obecenstvo o pravém důvodu
řešených opatření.
Ostatně budou v nedlouhé době vydány
vlastní drobné bankovky Československého
státu, čímž tyto potíže
budou odstraněny.
Na území naší republiky vyskytují
se sice bankovky s padělanými kolky importované
hlavně z ciziny (z Německa, Uher a Německého
Rakouska), množství to však nedosahuje takové
výše, jež by způsobovala odůvodněné
obavy. Důkazem toho jest, že dle pověstí
byl moravsko-ostravský kraj »zaplaveny falešnými
kolky; úředním šetřením
zvláštního komisaře vyslaného
Bankovním úřadem ministerstva financí
na místo samé se však zjistilo, že v řečeném
kraji obíhá bankovek s padělanými
kolky pouze 1,78%.
Chaos do hospodářského života zavádí
obecenstvo samo tím, že béře všechny
přehnané pověsti za bernou minci. Tak jsou
na př. bankovky 100 K opatřené kolkem, na
němž kolem srdíček chybí čárky,
považovány obecenstvem za padělky, ač
jsou pravé. Naprostá jednotnost v barvě a
tisku bankovkových kolků nebyla při ohromném
nákladu těchto kolků z technických
příčin možna. Následkem chvatné
výroby, častou nutnou záměnou opotřebovaných
tiskových ploten nebylo možno docíliti jednotnosti
v barvě a v přesném provedení kresby.
Barva kolků byla též změněna
tím, že strany před nalepením užívaly
před očistěním bankovek roztoku sody
a tato pak měla vliv na barvu nalepeného kolku.
Takovéto kolky jsou šmahem označovány
za padělky, ač jsou pravé.
Podřízeným úřadům bylo
rozkázáno, aby každou bankovku opatřenou
podezřelým kolkem zadržely; v každém
takovém případě však se pravost
kolku odborně zkoumá, takže se odeberou straně
jen ty bankovky, které mají skutečně
padělaný kolek. Padělání kolků
je zločinem proti státu a poškozuje přirozeně
i zájmy obyvatelstva. Nutno tedy jak v zájmu státním
tak i v zájmu vlastním od obecenstva žádati
největší opatrnosti; spolučinnost obyvatelstva
jest ku vypátrání pravých vinníků
pro státní orgány nevyhnutelna. Nebude zajisté
za těžko příjemcům, zvláště
vyšších bankovek znějících
na 100 K a 1000 K, aby zjistili si osobu, od které bankovky
s podezřelým kolkem obdrželi, mohou si na př.
poznamenati číslo a serii. Toto může
podstatně přispěti ku vypátrání
skutečných padělatelů; při
nejmenším mají však takoví příjemci
pro případ, že by kolek na bankovce byl úředním
šetřením shledán padělaným,
postihací právo proti tomu, kdo jim bankovku odevzdal.
Vydati podrobná poučení o tom, které
kolky jsou pravé a jak, je rozeznati od falešných,
nemůže ministerstvo financí, poněvadž
by tím padělatelé byli jen upozorněni
na vady a nedostatky svých fabrikátů.
Ostatně mohou býti jednostokorunové bankovky,
jež jsou nejčastěji označovány
obecenstvem jako nehodné důvěry, jsou-li
kolkovány, již nyní u hlavního ústavu
Bankovního úřadu v Praze nebo jeho poboček
vyměňovány za nové československé
státovky znějící na 100 K; mimo to
budou v nejbližší době i obíhající
jednotisícové korunové bankovky z části
nahrazeny novými státovkami naší republiky,
znějícími na 5.000 K československých.