Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Dotaz obsahuje předpoklad, že »praxe zákona (vlastně nařízení úřadu pro národní obranu v dohodě s úřady pro správu obchodu, průmyslův a živností a pro správu zemědělství ze dne 30. listopadu 1918 o rozdílení a vydávání demobilisovaných koní zájemníkům, sbírky zákonů a nařízení částka IX. z 6. prosince 1918, č. 56) není ve všem korektní, naopak vzbuzuje zdání, že tu působí vlivy stranické a snad ještě více«, a páni tazatelé žádají, aby byly vyšetřeny žaloby a zjednána náprava:

1. Jakým způsobem bylo možno, že pan Emil Plešinger z Čestína, bratr podplukovníka Plešingra, který je ve službách republiky, mohl koupiti dva erární koně, jednoho za 550 K, druhého za 650 K, když tento pár koní má podle odhadu znalce dnes cenu nejméně 15.000 K a jde o koně zvláště vybrané, tedy ne tak zv. brakované;

2. jak se stalo, že pan Mika, povozník na Pankráci, koupil dva těžké, tažné koně za pouhých 1600 K, ačkoliv skutečná cena podle odhadu znalce je nejméně 6000 K;

3. komu a za jakou cenu byli prodáni koně na okres kolínský a uhlířsko-janovický.

Vytýkají při tom, že v době, kdy pro naprostý nedostatek koňstva nutno pro vojsko kupovati koně za drahé peníze, prodávají se erární koně soukromníkům, kteří náhodou mají styky s různými vlivnými činiteli, za nepatrné peníze.

4. Žádají o zjištění, kdo vlastně užívá erárních koní, které jsou ve stájích »na Panenské« a kde podle zjištěných případův užívali jich mnozí soukromníci pro zábavu, a posléze

5. vzhledem k změněným poměrům, jaké nastaly po vydání zákona, žádají o změnu příslušných ustanovení, o přesnou kontrolu a uplatnění zásady, aby se při prodeji erárních koní hledělo na malé zemědělce, legionáře a válečné poškozence, kdežto dnes děje se pravý opak a vojenský erár je zkracován o částky jdoucí do set tisíců.

Citovaný dotaz dal jsem dvakráte vyšetřiti se zevrubnosti, která jest úměrna váze výtek, pány tazateli vznesených, a kladu si za čest dáti tuto odpověď:

Co do prvních tří bodů dává jasnou odpověď samo o sobě nařízení, pány tazateli uváděné.

Podle znění řečeného nařízení jakékoliv prodeje vojenských koní mohou se díti toliko za šetření postupu v tomto zákoně uvedeného. Hlavní ustanovení tohoto zákona jsou:

a) Veškeré koně vojenské ve státním území československém, jichž pro vojenskou správu lze pohřešovati, a koně k válečné službě neschopné (§ 2. lit. o zákona) mají býti co nejrychleji přenechány zájemníkům za postupu v následujících odstavcích stanoveného.

b) Hlavním orgánem rozdělovacím pro celý státní obvod jest ústřední komise pro rozdělování demobilisovaných koní při komisi pro demobilisaci věcnou v Praze, Václavské nám. 54 (§ 4. téhož zákona).

c) Zásadní opatření pro rozdělování koní činí tato komise.

Prodej koní provádí sice dle § 9. vojenská správa; ta však jest při prodeji obmezena jednak tím, že smí prodávati toliko za odhadní cenu (§ 11.) a při tom ne za vyšší cenu, než za ceny maximální, stanovené § 10., t. j. chovné klisny nejvýše po 1000 K, a ostatní koně nejvýše po 800 K a jednak nemůže je prodávati, komu ona chce, nýbrž dle § 11. na základě usnesení místní komise demobilisační, oněm hlavním okresním korporacím zemědělským, které komise ta určí. Prodej má tudíž ráz prodeje z volné ruky, avšak individuální příděl (t. j. prodej za odhadní cenu v mezích nejvýše 800 až 1000 K) jednotlivým zájemníkům provádí ovšem teprv ona zemědělská korporace. Příděl koní zájemníkům neprovádějí tedy vojenské orgány vůbec, nýbrž dle § 11. a 12. převezmou koně podle pokynů zástupcův okresní rozdělovací komise, hlavní okresní zemědělská korporace, které samy, a nikoliv vojenští orgánové, koně jednotlivým zájemníkům přikazují. Z § 11. vyplývá prodej za odhadní cenu, čímž i dražení mezi odhadní a maximální cenou jest vyloučeno.

d) Dražba jest tímto nařízením vyloučena. Vysvítá to z toho, že v § 2. (se stanoví na rozdíl od § 1.), kde se mluví pouze o koních vracejících se do státního území, (že veškeří koně vojenští), kterých vůbec lze pohřešovati, a koně k válečné službě neschopní), mají býti odevzdáni zájemníkům za šetření postupu v následujících odstavcích stanoveného, tudíž místními komisemi rozdělovacími, z čehož vyplývá, že tímto ustanovením, prodeji dražebnímu odporujícím, bylo prodávání koní dražbou vůbec vyloučeno.

Posud bylo prodáno tímto způsobem 386 vybrakovaných koní a další prodej byl hned 1. červnem zastaven. Ačkoliv byly všechny koně prodány za stejných modalit, uvádí dotaz pouze dva zájemníky, při nichž může vzniknouti dojem, že podplukovník Plešinger jednal stranicky.

Jsou to tyto případy:

Pan Emil Plešinger žádal o příděl reversních koní v prosinci 1918 v době, kdy byl po ruce značný počet koní reversních, neschopných k službě a určených, aby byli vydáni interesentům. Téměř nikdo se o ně nehlásil vzhledem k velkému nedostatku krmiva a inspektorát koní musel vyhublé a zubožené koně z fronty marně nabízeti. Pan Plešinger převzal tehdy na revers dva, ne zvláště vyhledané, nýbrž opotřebované, k čemuž měl právo jako každý jiný občan, třebaže jeho bratr je podplukovníkem našeho vojska. Tito koně byli na den 18. března povoláni k prohlídce a případnému prodeji do Kolína s ostatními koňmi z okresu kolínského, kouřimského, kutno-horského a uhlířsko-janovického. Komise pro prohlídku a případný prodej byla složena ze zástupce zemědělského p. Mašína, statkáře z Lošan, a živnostensko-průmyslového p. Němce, továrníka v Kolíně.

Zvěrolékařský posudek o stavu těchto koní zní, že jsou neschopni vojenské služby.

Na prohlídku, stanovení, vybrakování a odhad koní, dále na ponechání jich dosavadnímu držiteli podpl. Plešinger zcela žádného vlivu a nebyl ani přítomen. Přenechány byly za K 450.- a K 550.-, tedy za ještě nižší ceny, než uvedeno v dotazu. Odhad byl dle § 10. cit. zákona stanoven komissionálně.

Stejným způsobem odhadnuti byli reversní koně povozníka p. Miky na Pankráci, povolané k prohlídce a případnému prodeji do Prahy na den 5. května. Ponecháni byli za odhadní cenu dosavadnímu držiteli, jakožto živnostníku, neboť živnostníci participují dle zákona 25% přídělu. Komise byla složena z majetníka zasílatelství v Praze VII. pana Klause a p. Meisnera.

Zákon v žádném případě porušen nebyl a zejména vojenské správě nelze nic vytknouti.

Co se týče obvinění pod 4) uvedeného, aby totiž bylo zjištěno, kdo vlastně užívá erárních koní, které jsou ve stájích »na Panenské« a kde »podle zjištěných případů prý mnozí soukromníci pro svoji zábavu těchto koní užívali,« konstatuji toto:

Ve stájích vojenské stanice pro zužitkování koní, Praha IV., Panenská (velitel major Halík), bylo 18. června 54 jízdeckých koní a 35 mužů. Ze jmenovaného počtu koní jest 32 koní určeno pro čs. gen. štáb a 22 koní náleží vlastnímu stavu uvedeného shora ústavu. Tito koně slouží jako reserva pro nepředvídané příděly.

Jelikož koně, pro generální štáb určení, nevystačí, byl dán francouzskou missí pro M. N. O. rozkaz, že i koně náležející ke stavu vojenské stanice pro zužitkování koní, budou v případě nutnosti pro uvedený účel generálním štábem převzati.

Na rozkaz inspektora doplňování koní (ppl. Plešingera, kterému dozor nad ústavem jest svěřen), byl z koní těchto utvořen jízdní oddíl (četa), který by případně mohl sloužiti jako jízdní pohotovost.

Podle pokynu generálního inspektora čs. vojsk Dra Scheinera byl dán rozkaz, aby pražskému jízdnímu Sokolu dána možnost výcviku v jízdě, i aby proto koně zpeněžitelní též časem byli dáni členům jízdní sokolské jednoty k disposici.

Jízdy účastní se bratří Sokolové v občanském oděvu pravidelně od 7 - 9. hod. ranní za velení majora Halíka a za přítomnosti náčelníka inž. Růžičky. Jest tedy vyloučeno, aby se nepovolaní přidružili. Náčelník br. Růžička vede přesnou evidenci mužstva, se kterým podniká výcvik, a kromě toho má každý účastník členskou legitimaci. Vyjížďky konají se jednou až dvakrát za týden. Výcviku remont též se účastní osvědčení jezdci z bratrů Sokolů. Uvedení koně nepodléhají prodeji.

Službu v ústavu kontroluje každých 14 dní inspektor doplňování koní, ppl. Plešinger. Hospodářsky - administrativně ústav jest připojen k správní komisi vozatajského praporu čís. 8. Praha - Vršovice.

Někteří ze vzpomenutých koní, jakož i koňáci jsou v ústavu z doby převratu 28. října 1918, někteří (určení pro gen. štáb) od 1. května 1919.

Případy uvedené v dotazu, t. j., že soukromníci těchto koní pro svou zábavu užívali, vyšetřováním zjištěny nebyly. Podkladem k podobnému předpokladu snad mohla posloužiti okolnost, že Sokolové používají koní v obleku občanském.

Přecházeje konečně k poslednímu odstavci dotazu, musím vysloviti úplný souhlas s názorem pánů tazatelů, že je skutečně žádoucno, aby nařízení z 30. listopadu m. r. o rozdílení a vydávání demobilisovaných koní zájemníkům bylo účelně změněno, resp. nahrazeno zákonem novým. Hlavní příčinou, proč změna tohoto zákona jest naléhavá, vidím nejen v tom, že prodávaní koně mají cenu daleko vyšší, než stanovené ceny maximální, nýbrž zvláště v té okolnosti, že vláda byla by nucena za tuto maximální cenu 800 K až 1000 K za kus prodati podle § 10. při demobilisaci koně, jež pro akci na Slovensku byla nucena si nově opatřiti za ceny daleko vyšší, čímž by jí vznikla škoda jdoucí třeba do mnoha milionů.

Až dosud vojenský erár effektivní škody neutrpěl, neboť prodávali se pouze koně, nakoupení ještě rakouskou vládou za ceny, jež ceny maximální nepřevyšovaly. Zvýšiti zisky vojenské správy systémem dražeb bylo svého času při tvoření platného dosud nařízení odmítnuto právě z toho důvodu, že pak nakoupiti by mohli tyto brakované koně zase jenom obchodníci a zbohatlíci, kdežto na malé lidi, drobné rolníky, invalidy a pod. nedostalo by se zhola nic při cenách jim nedostupných.

Úkolem nového zákona bude uspokojiti oprávněné finanční nároky vojenské správy i požadavky sociální. Rovněž možnost kontroly může býti v něm podle přání zákonodárného sboru vhodně uplatněna.

Pokud můj ressort na vytvoření nového zákona je spoluúčasten, učinil jsem již příslušný návrh a záleží jen na ostatních povolaných činitelích, aby nový zákon uveden byl co nejdříve v život, což je přáním mým neméně, než přáním pánů tazatelů.