Již mnohokráte stěžováno bylo si
na tomto místě na přímo nepřátelské
jednání vůči obchodnictvu, živnostnictvu,
hostinským. Není také jedné veřejné
schůze, není jedné porady, jednoho sjezdu
živnostnictva, aby nežehralo a nežalovalo se na
utloukání živností různými
konsumy, hospodářskými družstvy a pod.
podniky, které obchodují veškerým zbožím,
jako plátny, látkami, obuví, pleteným,
galanterním zbožím atd. Co však se stalo
v posledních dnech, to přesahuje trpělivost
všeho živnostnictva. Prodejní cena domácího
rumu stanovena jest úředně na 18 K za litr.
Kdo chce rum prodávati, musí především
míti buď koncesi kořalečnickou nebo
hostinskou a může lihoviny pak prodávati v
libovolném množství v otevřených
nádobách. Anebo musí to být obchodník
zbožím koloniálním, který vedle
své živnosti musí vyžádati si svolení
finančních úřadů, aby lihoviny
prodávati mohl v nádobách uzavřených.
Každý přestupek tohoto oprávnění,
jako neoprávněný prodej nebo nálev
lihovin vůbec trestán byl za starého Rakouska
podle řádu živnostenského a vedle toho
i stíhán byl přísnými pokutami,
ukládanými finančními úřady.
Také dnes jistě zakročilo by se bezohledně
a přísně proti každému, kdo dopustil
by se těchto přečinů, a ejhle! Hospodářská
družstva obdržela v poslední době spousty
čistěného lihu a do konce i návody,
jak se lihoviny vyrábějí, a družstva
tato také lihoviny vyrobila a veřejně po
obcích ohlašují jich prodej. Tedy buď
družstva tato obdržela kořalečnické
koncese (ovšem bez vědomí obcí), anebo
dopouštějí se za podpory a s vědomím
lihové ústředny a ministra zásobování
jednak přestupku živnostenského řádu
(§ 17.) a vedle toho přestupku říš.
zákona ze dne 23. června 1881, č. 62, ale
co je nejzajímavějšího, dopouštějí
se nekalé soutěže tím, že mohou
nabízeti rum, jehož úředně stanovená
cena jest 18 K za litr, za pouhých 14 K, tedy o 4 K levněji.
Tato možnost je živnostnictvu nejpodivnější
a proto uvažuje se: Buď zboží to nemá
předepsané stupňové hodnoty lihu,
nebo, a to jest ještě pravděpodobnější,
dostávají lih od prodejny za ceny mnohem nižší,
než každý výrobce a obchodník.
Věc tedy nepochopitelná. Když však se
ještě k tomu pováží, že platí
zásada, kdo chce obdržeti příděl
lihu, musí prokázati, že se jeho prodejem zabýval
také před válkou, a bylo i velmi řádným
obchodníkům bez průkazu velmi těžko,
příděl lihu si opatřiti a nyní
hospodářská družstva, která jistě
před válkou výrobou lihovin a prodejem jich
se nezabývala, poněvadž tehdy ještě
neexistovala, jest vidno, že se zde někdo zcela klidně
dopouští několika přestupků zákona
a šlape přímo i všechny zvyky a předpisy,
které platí sice pro legitimní obchod, ale
nikoliv pro uvedená hospodářská družstva.
Podepsaní táží se proto:
Jsou tyto poměry panu ministru zásobováni
známy?
Jak je možno vysvětliti, že družstva hospodářská
mohou prodávati laciněji zboží pevnou
cenou stanovené než legitimní obchodníci?
Je ochoten pan ministr zásobování zjednati
ve směru uvedeném nápravu?