§ 21. lit. g) novely k živnostenskému řádu
ze dne 5. března 1907, č. 26 ř. z. znějž
na příště takto:
"V hlavním městě Praze a obcích,
které sloučeny býti mají s Prahou
v jednu obec, resp. v obcích, které pojaty budou
do jednotného regulačního plánu V.
Prahy, a konečně i v jiných obcích,
které mají podle posledního úředního
sčítání více než 10.000
obyvatel, nelze uděliti novou koncessi ani povoliti změnu
osob při soukromých firmách koncessi již
provozujících, leč by obec prohlásila
dříve, že nehodlá zříditi
a v dostatečné míře v obvodu svém
provozovati obecní ústav pohřební,
nebo by se jednalo o pozůstalé podle § 56,
odst. 4. živ. řádu.
V ostatních obcích, než které uvedeny
jsou v odst. 1. tohoto zákona, budiž při propůjčení
živnosti dotyčné v § 15. čís.
23. při zkoumání místních poměrů
zvláště také k tomu přiměřeně
hleděno, zda-li a pokud již obcí není
dostatečně postaráno o pohřbívání
mrtvol.
Způsobem nařizovacím budou vydána
podrobnější ustanovení o rozsahu oprávnění
podniků pohřebních, jakož i v příčině
poplatkové sazby, kterou žadatel za koncessi má
předložiti, a k níž jest třeba
schválení živnostenského úřadu.
Proti udělení koncesse může obec do
14 dnů od vyrozumění podati odvolání
s účinkem odkladným."
Až do let osmdesátých nebylo provozování
pohřebních ústavů vázáno
koncessí. Smutné zkušenosti, které nabyly
úřady ze svobodného provozování
podniku tohoto, vedly vládu k tomu, že podle nařízení
ministerstva obchodu a vnitra ze dne 30. prosince 1885 čís.
13 ř. z. prohlášeno bylo, že k provozování
pohřebních ústavů zapotřebí
jest podle § 24. odst. 1. živn. řádu povolení
úředního (koncesse).
Průběhem doby se však ukázalo, že
ani opatření toto nestačí, a že
by bylo nejúčelnější převésti
veškeré pohřební ústavy aspoň
ve větších městech z rukou soukromých
podnikatelů na obce. Tím jednak poskytnuta by byla
záruka, že nebude využitkováno okamžiku,
kdy rozrušená mysl pozůstalých, upjata
k zemřelé osobě, nemá chladné
rozvahy, k nemírným osobním ziskům
soukromých podniků, jednak by se dalo docíliti
toho, že by při takovém soustředění
všech pohřbů v městském pohřebním
ústavu pompésní pohřby uhraditi mohly
jistou kvotu pohřebních nákladů tížících
chudé vrstvy obyvatelstva městského.
Aby zkomunalisování pohřebních ústavů
bylo umožněno, bylo recipováno zmíněné
ministerské nařízeni o koncessování
pohřebních ústavů do živn. řádu
a stylisováno bylo pak novelou ze dne 5. března
1907 čís. 26. ř. z. tak, že "při
propůjčení živnosti dotčené
v § 15. č. 23 (podniky pohřební) mělo
by býti při zkoumání místních
poměrů zvláště také k
tomu přiměřeně hleděno, zda-li
a pokud již obcí není dostatečně
postaráno o pohřbívání mrtvol."
Rakouská vláda očekávala pak podle
nařízení ministerstva obchodu ze dne 15.
března 1907 čís. 5942, kteréžto
nařízení tvoří autentický
výklad zákonného znění o koncessování
pohřebních podniků, že novelou zákonnou
umožní se skutečně přechod pohřebních
ústavů aspoň ve velkých městech
do rukou obcí, a že tím konečně
zjednán bude v důležité otázce
této klid a pořádek.
Bohužel na tuto intenci vlády poměrně
v krátké době bylo zapomenuto.
Úřady rozhodující o propůjčení
koncessí pohřebních omezovaly se čím
dále tím více na slovné znění
zákona a tak vlastně účel zákona
čím dále tím více ustupoval
do pozadí. V poslední době pak objevují
se případy, že udílejí se nové
koncesse pohřební soukromým osobám
i v obcích, kde tyto již ústavy pohřební
provozují, a tím se stává celá
otázka do jisté míry aktuelní.
Nespornou chybou zákonodárství bylo, že
v zákoně (v novele živ. řádu
ze dne 5. března 1907 čís. 26. ř.
z.) nebyla položena verbis expressis hlavní váha
na snahu vlády převésti pohřební
ústavy na obce, tedy jinými slovy, že nebylo
striktně vyjádřeno, že koncessi pohřebnickou
může soukromník obdržeti pouze v tom případě,
nehodlá-li obec ústav takový zříditi
a řádně provozovati. Není-li této
podmínky, tedy není možno koncessi soukromníku
uděliti, poněvadž přednost před
soukromým provozováním pohřebního
ústavu měla by míti v každém
případě obec.
Podepsaní proto pokládají za nutné,
aby slovné znění § 21. lit. g) novely
k živnostenskému řádu ze dne 5. března
1907, čís. 26. ř. z. bylo nyní uvedeno
v soulad s původním úmyslem zákonodárcovým,
a navrhují proto nové znění tohoto
§ 21. lit. g) pojednávajícího o podnicích
pohřebních.
Po stránce formální navrhují, aby
návrh tento přikázán byl živnostenskému
výboru k projednáním, pokud možno,
s urychlením.