Všecky vrstvy obyvatelstva naší republiky domáhají
se zlepšení svých poměrův. Proto
ani obchodnictvo jako důležitý článek
národa nemůže zůstati pozadu a musí
se dožadovati nápravy v tom směru, aby o obchodnictvu
nebylo rozhodováno bez něho, proti němu,
a aby toto nemělo nižádného nebo nedostatečného
se dovolání ve svých věcech.
Toto neutěšené postavení obchodnictva
mělo za následek, že mohlo se proti němu
postupovati takovým způsobem, na který se
nerado vzpomíná, - jako drancování
v Praze, nošení šibenic atd. Co stálo
námahy, aby některý činitel aspoň
zjistil, které kruhy to byly, jež drancovaly, a k
jakému cíli to vedlo, a přes to nedošlo
se k žádnému cíli.
Nebylo možno dovolati se u úřadů politických.
Nebylo možno dožádati se ochrany rychlým
nařízením některého ministerstva,
poněvadž ministra nebylo lze v takovémto případě
se dovolati a věci byly přesunovány s jednoho
činitele na druhého.
Takový stav byl v Praze, kde je vše po ruce. V jakém
postavení byla venkovská města, to nedá
se napsati. Hejtmanství byla bezmocná a musila se
nečinně dívati, jak shromážděné
davy přinesly šibenici a nutily toho neb onoho obchodníka
neb živnostníka, by tuto šibenici nesl potupně
vpředu průvodu demonstračního a odpřísahal
různé formule demonstrantů.
Jako v těchto případech bylo obchodnictvo
úplně bezbranné, že nemohlo se dovolati
ochrany osobní a ochrany svého majetku, tak jest
to i v jiných případech, kdy jedná
se o jeho bytí a nebytí. Ať již jde o
dovoz zboží z ciziny, ať o udělování
jednotlivých povolení, ať o ochranu reelního
obchodnictva proti nelegitimní nekalé soutěži,
nikde nerozhoduje obchodnictvo. Totéž platí
při tom, když má jednotlivec, korporace nebo
družstvo obchodní co dělati s kteroukoli ústřednou
nebo některými továrnami, které vyrábějí
zboží, jež jest pod závěrou, neb
které vydává se na různé lístky.
V kolika případech muselo se dokázati, že
dotyčný má nárok na příděl
toho a toho zboží, že provozoval s tím
obchod více let před válkou, a musel doložit
to svými obchodními listy. Avšak běda,
jestli kdo originály dal z ruky. Když jimi usvědčil
některý ústav neb továrnu, že
tvrzení jeho je správné, že zbožím
tímto obchodoval, nastala jistá pausa. Když
pak urgoval vyřízení, tu bylo mu několikráte
oznámeno, že spisy sice leží v ústředně,
že však věc není vyřízena.
Když si pak stěžoval, vyšla ne jedna stížnost
na prázdno, a to proto, že třeba celý
akt nebo přílohy se ztratily, - a když se jich
domáhal, nebyly k nalezení.
Z těchto neblahých poměrů je vidět,
že jest nevyhnutelně třeba, by zřízena
byla živnostenská rada s obchodní sekcí,
na kterou by se mohl každý obchodník s důvěrou
obrátiti, poněvadž by pak spolurozhodovaly
o záležitostech obchodních i hospodářských
též kruhy obchodní a ne jen interesované
továrny neb ústředny.
Podepsaní proto žádají, by bylo co nejdříve
přikročeno ku zřízení stálé
živnostenské a obchodní rady. Vedle toho se
navrhuje, by obchod byl uvolněn, by bylo započato
se zrušováním všech ústředen,
aby legitimní obchod mohl volně pracovati, třeba
pod dozorem státu.
V ohledu formálním navrhuje se přikázání
tohoto návrhu živnostenskému výboru.