Celibát učitelek byl v jednotlivvch zemích
R. Č. S. - vyjma Slovensko - zaveden zákon,v zemskými.
Tak v Čechách § 51. z. z. ze dne 27.
ledna 1903 stanoví, že provdání se učitelky
má býti pokládáno za dobrovolné
vzdání se služby.
Na Moravě zaveden celibát učitelek
§ 14. z. z. ze dne 26. prosince 1904, v němž
se praví, že prozatímně a definitivně
ustanovené učitelky a definitivní učitelky
ručních prací vystoupí provdáním
se z úřadu učitelského, při
čemž mají dostati odbytné nepřesahující
posledního ročního služného.
Ve Slezsku konečně stanoven celibát
učitelek § 21. z. z. ze dne 6. listopadu 1901, který
se však nevztahuje na učitelky ručních
prací. Na Slovensku celibátu učitelek
není.
Říšský zákon školní
nemá po této stránce žádného
ustanovení, tak že při zrušení
celibátu jde o změnu zákonů zemských.
Pro zrušení celibátu učitelek mluví
mnoho důvodů: Celibátem béře
se učitelkám možnost plného rozvití
jejich ženské individuality; ony nemohou plniti základní
životní poslání ženy: založiti
vlastní rodinu a vychovávati vlastní děti.
A poněvadž nikdo nemá práva, aby omezoval
přirozená práva člověka,
jest celibát přežilé a ve svobodné,
demokratické republice nemožné zařízení.
Pak-li jsou učitelky nuceny, aby se po sňatku vzdávaly
svého povolání, ztrácí tím
stát řadu zkoušených a kvalifikovaných
sil a zároveň i značná část
kapitálu, investovaného v odborné vzdělání
těchto žen, přichází tak na zmar.
Zůstávají-li učitelky ve svém
povolání a zříkají se manželství,
ztrácí národ řady inteligentních
matek a řady dobře vychovaných a zdatných
dětí.
Celibát způsobuje, že úřad učitelský
u těch matek, jež se provdati chtějí,
stává se pouze povoláním přechodným,
k němuž se ony ani nesnaží přilnouti
celou duší, jak, by to zájem a prospěch
žáků vyžadoval: stává se
tedy povoláním méněcenným,
což škole a výchově nemůže
býti na prospěch.
Osamělý život učitelčin - zvláště
na venkově - poskytuje jí málo opory v těžkém
a vysilujícím povolání, a je-li učitelka
svědomitá, pilná, není-li její
práce ve škole jen řemeslnou, nýbrž
tvůrčí, a nenachází-li ona
za to ve vlastním domově a vlastním rodinném
kruhu vzpruhy a osvěžení, jsou její
síly předčasně vyčerpány.
Statistika ukazuje, že učitelky odcházejí
průměrně mnohem dříve a častěji
do pense a vystupují z příčin zdravotních
z povolání v mnohem větším počtu
než-li učitelé. V posledních desíti
letech před válkou odcházelo do pense průměrně
ročně 2.38% učitelek oproti 1.25% učitelů,
a z příčin zdravotních vystupovalo
z učitelského povolání 2.38% učitelek
ale jen 0.27% učitelů. Učitelé slouží
průměrně 36.3 roků, učitelky
však pouze 18.3 roků. Příčina
toho tkví z velké části v celibátu,
jehož zrušením se jednak předejde zatěžování
pensijního fondu předčasným odcházením
učitelek do pense, jednak bude kapitál, vložený
do vzdělání učitelek, náležitě
využitkován.
Rodinný život bude pak učitelce zároveň
zdrojem spokojené a veselé mysli, jež podněcuje
k horlivější a radostnější
práci a vytvoří nový, lepší,
vřelejší a přátelštější
poměr mezi školou a rodinou vůbec.
Dnes můžeme tvrditi, že zákaz sňatku
učitelek školství poškodil, poněvadž
zdatné, svěží síly z úřadu
učitelského vyháněl a poškodil
i zemské finance jednotlivých zemí, poněvadž
tyto byly nuceny vypláceti mladým a zdravým
učitelkám pense; celkem pak vážnosti
stavu učitelského neposloužil.
Námitka, že by provdaná učitelka měla
dvojí zaopatření, nemůže býti
vážným důvodem proti zrušení
celibátu učitelek. Dnes téměř
všichni učitelé mají své vedlejší
zaměstnání, poněvadž svým
platem nemohou uhájiti života svých rodin a
nikdo se nad jejich "dvojím zaopatřením"
nepozastavuje. Konečně moderní žena
nemá vůbec ve sňatku hledati a viděti
své zaopatření, nýbrž úkol
a smysl svého života.
Jinou pak námitku, že povinnosti ve škole a domácnosti
nelze spojiti v jedněch rukách, vyvracejí
analogické případy provdaných obchodnic,
živnostnic, rolnic a dělnic.
Inteligentní žena dovede si domácí hospodářství
zaříditi tak, aby jím její povolání
ani rodina netrpěly.
Dovede práce v domácnosti zjednodušiti upotřebením
moderních technických vymožeností. Mnohé
učitelky ostatně vedou i tak svou domácnost,
anebo musí vésti domácnost svých sourozenců,
nebo starých svých rodičů, aniž
to má na vykonávání povinností
v jejich učitelském povolání nepříznivý
vliv. A jest jisto, že velká část provdávajících
se učitelek, snad většina jich, nezůstane
v povolání. Dobře vychovaná a vzdělaná
žena bude si vždy vědoma svých sil a nebude
na se bráti povinnosti, na něž nestačí.
Při učitelství zůstanou jen ženy
tělesně i duševně silné, jimž
povolání učitelské přirostlo
k duši a stalo se smyslem jejich života - a těmto
ženám silným, schopným a pro své
povolání nadšeným nesmí býti
bráněno, aby v něm - i provdají-li
se - setrvaly.
Význam práce učitelky mezi lidem stoupne,
bude-li míti možnost provdati se. Zvláště
na venkově má učitelka i mimo školu
příležitost působiti na zvýšení
inteligence žen. Dnes jest neobyčejně důležito,
aby nejširší vrstvy žen poučovány
a uvědomovány byly o výchově dětí
v rodině, ošetřování kojencův.
o ochraně matek, hygieně bytové, o moderním
a úsporném hospodaření v domácnosti.
Návody a poučování učitelek
svobodných - třeba sebe více theoreticky
vzdělaných - přijímají ženy
s nedůvěrou. Důvěřují
však plně učitelce provdané, která
sama má rodinu a domácnost a dobrým praktickým
příkladem v uvedených směrech předchází.
O celibátu učitelek se během války
náhledy velmi změnily. Zejména školské
úřady přišli k názoru, že
neprovdané učitelky velmi často nesprávně
pohlížejí na různé otázky
životní, tak jako staří mládenci,
kteří nemajíce a neznajíce vlastního
rodinného života, měří vše
z úzkého, velmi často sobeckého svého
hlediska.
Zemský správní výbor v Praze projevil
v zásadě souhlas, aby provdání se
učitelek škol národních nebylo považováno
za dobrovolné zřeknutí se služby.
Zemská školní rada v Praze vyslovila
úplný souhlas se zrušením celibátu
učitelek.
Moravský zemský výbor zdůrazňuje,
že zrušením celibátu přestalo by
předčasné odcházení učitelek
do výslužby a mimořádné zatěžování
fondu pensijního.
Moravská zemská školní rada vyžádala
si od okresních školních rad zprávy
o zkušenostech s celibátem učitelek za léta
1916-18. Pro zachování celibátu vyslovily
se 23 okresní školní rady (11 českých
a 12 německých), pro jeho zrušení 37
okres. školních rad (24 české a 13 německých).
Český odbor zemské školní
rady prohlašuje pak zrušení celibátu
za požadavek oprávněný nejen se stanoviska
čistě lidského, nýbrž i na základě
zkušeností, získaných se vdanými
učitelkami. Také německý odbor
zemské školní rady na Moravě vyslovil
se jednomyslně pro zrušení celibátu
učitelek. Na zdůvodnění uvádí,
že válka způsobila v obyvatelstvu tak veliké
mezery, že má každé rozmnožení
dorostu, zvláště v kruzích inteligentních,
býti podporováno.
Slezská zemská školní rada prohlásila
se rovněž pro zrušení celibátu
učitelek.
Za zrušení celibátu učitelek byly N.
S. a ministerstvu školství a národní
osvěty podány četné petice; tak zejména
podaly petice:
1. Všeženská schůze konaná v Praze
dne 1. listopadu 1918;
2. pražské učitelky 8. února 1919;
3. Zemská ústřední jednota učitelek
v Čechách a Jednota učitelek moravských
v únoru 1919;
4. německé učitelky ve Slezsku v dubnu 1919;
5. učitelky A. Sychravová, R. Švastalová
a 140 soudružek;
6. Volné sdružení učitelek v Praze.
Petice tyto dovozují, že ve svobodné republice
není možno, aby učitelce - svobodné
občance upíráno bylo právo lidské.
Vytýkají moment svobody, ohražují se
proti zkracování občanských práv
učitelek a zdůrazňují, že zájem
školy samé vyžaduje zrušení celibátu.
Snahy pro zrušení celibátu jsou tak staré
jako zákon sám, jímž celibát
byl zaveden. Již v r. 1903 posl. Jindř. Houra zasazoval
se ve školské komisi českého sněmu
o zrušení celibátu učitelek. Na mor.
sněmu byly v r. 1913 v tom směru podány návrhy
posl. drem. Budínským a soudruhy a K. Sonntágem
a soudruhy.
V Terstu zrušen byl celibát r. 1915, ve
Štýrsku koncem ledna t. r. Také Vídeň
zrušila celibát učitelek.
V Haliči, Bukovině a Istrii platí
touto dobou táž zákonitá ustanovení,
jaká platila do r. 1905 na Moravě, t. j. učitelky
mohly se vdávati se svolením okresní školní
rady.
Na státních ústavech učitelky celibát
vůbec neváže. Na obecných a měšťanských
školách při ústavech učitelských
u nás učily a učí učitelky
i po provdání se. Rovněž poštovní
a železniční úřednice zbaveny
jsou celibátu.
Pedagogové nejosvícenějších národů
nejen že neschvalují celibátu učitelek,
ale jej přímo zavrhují. V nejpokročilejších
státech je dovoleno provdaným učitelkám
vyučovati, jako v Anglii, Švýcarech, Švédsku,
Francii, Belgii i v Bulharsku a Rusku.
Žena jest dnes v Československé republice
postavena muži na roveň občansky, politicky
i právně a již z tohoto hlediska jakož
i z hlediska lidskosti, sociální rovnosti i z ohledů
vychovatelských, zdravotních a mravních jest
zrušení nuceného celibátu učitelek
požadavkem odůvodněným a spravedlivým.
Se zrušením celibátu jsou v úzké
souvislosti některé jiné otázky. Tak
zejména: 1. Jak hraditi substituci v době
mateřství?
Na státních ústavech dostávají
učitelky v případech mateřství
dovolenou jako v nemoci na průkaz lékařského
vysvědčení, aniž substituci za sebe
platí.
Ve Vídni platí se učitelkám substituce
z peněz obecních. (Vydání to činilo
v roce 1911 K 6000·-).
Nesdílím názor a nesouhlasím s návrhy,
aby si učitelky substituci v době své dovolené
za příčinou mateřství (tři
měsíce před porodem a tři měsíce
po něm) hraditi měly samy, poněvadž
by tím za své právo na mateřství
jaksi byly zdaněny. Spíše by těmto učitelkám
měly býti uděleny zdravotní dovolené
jako jiným onemocnělým učitelským
osobám a potřebné výpomocné
síly by měly býti renumerovány jako
při každé dovolené z veřejných
prostředků.
Dnes, kdy se jedná o mateřské pojištění,
kdy ochrana matek má se státi důležitou
složkou československé státní
péče sociální a kdy doba vyvolává
požadavek, aby matce rodiny vyměřen byl státem
zvláštní plat na výživu a výchovu
dětí, bylo by krajní nespravedlností,
aby právě učitelky měly býti
v době jejich dovolené, t. j. v době těhotenství,
porodu a kojení - tedy v době vyžadující
zvýšeného vydání - zkracovány
na svých příjmech tím, že by
si zastupování ve škole samy měly hraditi.
2. Druhou otázkou jest: Jak upraviti pensijní
požitky pozůstalým po provdaných
učitelkách?
Poněvadž matka-učitelka platila příspěvky
do pensijního fondu jako učitel, bude spravedlivo,
když její děti po její smrti budou pobírati
příspěvky jako po otci, i když otec
žije. V případě úmrtí
obou rodičů měly by děti dostati příspěvky
obojí, poněvadž na tyto příspěvky
oba rodiče za svého života pracovali a platili.
Také manželi přísluší nárok
na pensi po ženě učitelce, neboť zemře-li
mu žena-učitelka, jest nucen platiti si výpomocnou
sílu za vedení domácnosti a jest proto oprávněn
činiti nárok na pensi po své ženě,
která pro společnost pracovala a do pensijního
fondu přispívala, a to zvláště
je-li práce neschopen.
Kdyby manželi nárok na pensi přiznán
nebyl, musely by děti po matce osiřelé obdržeti
pensi konkretální, t. j. jako úplní
sirotci.
3. Konečně jest třeba řešiti
otázku vlivu zrušení celibátu na ony
učitelky, jež pro provdání se byly nuceny
opustiti službu školní a za tím účelem
buď žádaly a dostaly odbytné, nebo se
svými nároky přímo byly odmítnuty.
Tu bude třeba, by ustanovení o zrušení
celibátu měla platnost zpětnou, t. j. aby
vztahovala se i na ty učitelky, jež uzavřely
sňatek před platností zákona o zrušení
celibátu, tedy snad po 1. lednu 1914, event. po 28. říjnu
1918.
Zrušením z počátku citovaných
§§ zemských zákonů v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku, kterými celibát
učitelek u nás zaveden byl, bude odstraněna
křivda, jež na svobodě a sebeurčení
těchto vychovatelských a kulturních činitelek
v našem národě po řadu let byla páchána.
Lze řešiti otázku celibátu učitelek
zákonem říšským?
Protože nyní jedině činným legislativním
sborem v území Československé republiky
je Národní shromáždění,
lze vydati říšský zákon, jímž
by byla zrušena všechna ustanovení zákonodárství
zemského, jež nejsou s ním v souladu. -
Kulturní výbor po vyslechnutí referátu
o návrhu na zrušení celibátu učitelek
uznal jeho důvody správnými a prohlásil
se v zásadě jednomyslně pro zrušení
celibátu. Zároveň zvolil ku podrobnému
vypracování osnovy příslušného
zákona užší výbor ze členů
kult. výboru, do něhož vysláni: Aust,
dr. Budínský, Ecksteinová, Kadlčák,
Konečný, dr. Metelka a Smrtka.
Užší výbor vypracoval osnovu zákona,
jíž kulturní výbor s malými změnami
ve své dne 15. července 1919 konané poradě
schválil.
K § 5. připojené osnovy kulturní výbor
doporučuje, aby provdaným učitelkám
dostalo se v mateřství tak dlouhé dovolené,
jak toho lékař za potřebné uzná.
Nebylo však docíleno jednomyslného názoru
o tom, má-li se substituce v době mateřství
hraditi z prostředků veřejných, či
má-li si ji platiti dotyčná provdaná
učitelka sama.
Rozřešení této otázky ponecháno
ministerstvu školství a národní osvěty.
Kulturní výbor prohlašuje však, že
jest v jeho intencích, aby provdaným učitelkám
dostalo se v mateřství nejméně
šestinedělní placené dovolené.
-
Předkládaje tuto zprávu, navrhuje kulturní
výbor:
Slavné Národní shromáždění
račiž připojenou osnovu zákona schváliti.
§ 1. Učitelky veřejných škol obecných
a občanských mohou po skončené počáteční
službě vstoupiti do stavu manželského
a nepozbývají práva setrvati ve službě
školní.
§ 2. Učitelkám, které ještě
nemají počáteční službu
za sebou, je třeba povolení okr. školní
rady, aby se mohly provdati.
§ 3. Vzdá-li se při tom učitelka dobrovolně
místa, budiž jí vyměřeno odbytné
podle služebních let a posledního platu a to:
do 5 let od zkoušky učitelské způsobilosti
poloviční, od 5 - 10 let celoroční,
od 10 - 15 let jeden a půlroční a od 15 let
dvouroční plat vpočítatelný
do výslužného.
Zemské školní rady se zmocňují,
aby učitelkám, které před vydáním
tohoto zákona vzdaly se učitelské služby,
chtějíce se provdati a neobdržely výslužného
ani odbytného, vyměřily odbytné podle
předchozího odstavce t. z., když za. to požádají.
§ 4. Vrátí-li se učitelka zase do činné
služby, budou jí započtena léta před
provdáním se ve službě školní
ztrávená s podmínkou, že zaplatí
za tato léta znovu příspěvky do pensijního
fondu, zákonem předepsané.
§ 5. V případě mateřství
budiž učitelce poskytnuta placená dovolená,
jejíž doba bude upravena ministerským nařízením.
§ 6. Sirotci po zemřelých učitelkách
mají stejný nárok na zaopatřovací
požitky jako za týchž podmínek sirotci
po učitelích.
Nemá-li otec nároku na výslužné,
přísluší dětem po matce osiřelým
pense konkretální (t. j. pense úplných
sirotků).
Sirotci po učitelkách ručních prací
a vedlejších učitelkách z povolání,
které byly ustanoveny za odměnu a neměly
nároky na výslužné, obdrží
zaopatřovací podpory podle norem, které ministerským
nařízením budou stanoveny.
§ 7. Veškerá ustanovení posavadních
zákonů zemských, zákonu tomuto odporující,
se zrušují.
§ 8. Ustanovení tohoto zákona nesmí
býti na újmu práv učitelek, kterých
nabyly ustanoveními zákonů zemských
dosud platných.
§ 9. Zákon tento nabude účinnosti dnem
vyhlášení a má zpětnou platnost
od 1. listopadu 1918 s výhradou případů
v § 3. vytčených.
§ 10. Provedením tohoto zákona pověřuje
se ministr školství a národní osvěty
za dohody se zúčastněnými ministry.