V bývalém Rakousku pokroková veřejnost
a především pokrokové strany české,
jsouce si vědomy důležitosti svobody tiskové,
po dlouhá léta usilovaly o pronikavou reformu jak
tiskového zákona, tak i o moderní úpravu
řízení ve věcech tiskových,
jehož neblahou praksi tak tísnivě pociťoval
národ český a jeho svobodomyslný a
pokrokový tisk nejen za dob normálních, ale
ve zvýšené míře obzvláště
za posledních let válečných.
Není proto s podivem, jestliže ihned po převratu
projevila se jak v Národním výboru, tak i
v Národním shromáždění
živá snaha, aby dle možnosti odčiněny
byly důsledky neblahé prakse tiskové z bývalého
Rakouska převzaté.
Členové Národního shromáždění
Dr. Meissner, Prokeš, Dr. Franke a soudruzi podali již
dne 21. listopadu 1918 návrh (tisk 28), kterým se
vláda vyzývá, aby neprodleným nařízením
veškerého ministerstva zrušila všechny zákazy
tisk§opisů, vyslovené do dne 28. října
1918, vyjímaje jediné tiskopisy, které zakázány
byly pro trestné činy proti mravopočestnosti.
V později pak podaném návrhu člena
Národního shromáždění
Dra Boučka a soudruhů na vydání zákona
o tisku (tisk č. 560) domáháno se zrušení
paragrafů 483 a 494 tr. ř., tedy zrušení
těch ustanovení trestního řádu,
jimiž upravuje se řízení ve věcech
tiskových a s ním též zrušení
t zv. objektivního řízení.
Definitivní úprava tiskového zákona
a spojená s ní nutná přestavba dosud
platného trestního zákona i trestního
řádu vyžadovati bude vzhledem k povaze věci
a rozsáhlosti látky drahně času.
Proto s povděkem uvítati sluší vládní
návrh zákona, jenž směřuje k
odstranění nedůvodných zákazů
tiskopisů (tisk čís. 506), který v
oboru řízení ve věcech tiskových
značí podstatný pokrok k lepšímu.
Osnova vládní, vydaná z podnětu zmíněného
návrhu Dra Meissnera, Prokeše, Dra. Franke a soudr.,
třeba že neodstraňuje úplně objektivního
řízení ve věcech tiskových,
učinila podstatný průlom do zásady
objektivního řízení, jednak navrhujíc
pro praeterito neplatnost zabavovacích nálezů,
které přede dnem 28. října 1918 byly
vydány a v nichž uvedené trestné činy
provedeným převratem státním přestaly
býti pro náš stát trestnými,
jednak poskytujíc zásadně možnost přezkoumání
a zrušení zákazů tiskopisů již
v našem státě vydaných tam, kde nastalou
změnou veřejných poměrů obsah
tiskopisů zabavených přestal býti
trestným, anebo kde pominul již veřejný
zájem na vysloveném zabavení.
Právní výbor pojednal o této osnově
zákonné -ve schůzích dne 25. června
a 2. července 1919 za přítomnosti a vynikající
spolupráce pana univ. prof. Dr. Prušáka, který
jako pozvaný expert porad právního výboru
se súčastnil.
Po provedené všeobecné rozpravě usnesl
se právní výbor, aby osnova vládou
předložená byla přepracována
a to na základě těchto vůdčích
zásad:
a) buďtež zrušeny všechny konfiskace tiskopisů,
vydané v území republiky naší
před převratem, vyjímaje jediné případy,
kde důvod zabavení tvořil trestný
čin proti mravopočestnosti nebo trestný čin
soukromožalobný,
b) budiž při změně veřejných
poměrů zjednána zákonná možnost
zrušiti konfiskační nálezy ve státě
našem vůbec vydané.
Podnět referentův, aby ustanovení o náhradě
škody zabavením tiskopisů způsobené,
jak je obsaženo v paragr.491 tr. ř. rakouského
a v tiskové novele z 9. července 1894 ř.
z. č. 161, rozšířeno bylo také
na případy dodatečných zrušení
konfiskací, nebyl většinou výboru schválen.
Podle zásad takto přijatých vypracován
byl nový návrh a předložen byl ve schůzi
práv. výboru dne 2. července 1919.
Proti znění článku prvního
přepracovaného návrhu, jímž mělo
býti vysloveno, že veškeré do dne 28.
října 1918 jak soudy rakouskými, tak i uherskými
vydané konfiskační nálezy - s výjimkou
ovšem rozhodnutí, dle nichž obsahem tiskopisu
byl spáchán trestný čin proti mravnosti,
nebo trestný čin soukromožalobný - pozbývají
platnosti, přednesl přítomný zástupce
ministerstva spravedlnosti řadu námitek žádaje
jednak z důvodů čistě věcných,
jednak s poukazem na technické obtíže při
provádění zákona, aby upuštěno
bylo od prohlášení neplatnosti veškerých
konfiskací do převratu provedených.
Právní výbor, pojednav znovu podrobně
navrhovanou částečnou úpravu řízení
ve věcech tiskových, přistoupil posléze
na žádost zástupce ministerstva spravedlnosti,
uváživ, že vzhledem k daným poměrům
lze se prozatím spokojiti tím, jestliže zákon
zjednává možnost, aby každá konfiskace
- ať již před převratem anebo po něm
vyslovená dodatečně byla přezkoumána
a po případě zrušena.
V důsledku toho upustil právní výbor
od rozlišování, obsaženého v původní
vládní předloze, která činila
rozdíl mezi nálezy konfiskačními před
28. říjnem 1918 vydanými a v těch
zase rozlišovala nálezy vydané soudy bývalého
mocnářství Rakousko-uherského mimo
území Československé republiky a nálezy
vydané soudy v obvodu nynějšího našeho
státního území - a mezi nálezy
po převratu vydanými, a schválil pak jednomyslně
osnovu zákona ve znění níže uvedeném.
I navrhuje právní výbor, aby Národní
shromáždění ústavně schválilo
tento
Paragraf 493 tr. ř. ze dne 23. května 1873 č.
119 ř. z. se doplňuje takto:
"Soud, který učinil nález dle paragr.
492 a 493 odst. 1., zruší k návrhu státního
zástupce nebo súčastněné osoby
nález ten neb zákaz dalšího rozšiřování,
jestliže obsah tiskopisu netvoří již skutkové
podstaty trestního činu, protože veřejné
poměry se změnily, anebo jestliže není
již veřejného zájmu na tom, aby zachován
byl v platnosti zákaz, rozšiřovati tiskopis.
Usnesení takové učiní soud v sezení
neveřejném, vyslechna při něm státního
zástupce a účastníka, který
návrh učinil. Bylo-li návrhu vyhověno,
buď usnesení vyhlášeno úředními
novinami."
Paragraf 478 uher. tr. ř. (čl. zák. XXXIII:
1896) se doplňuje takto:
" Soud, který vynesl rozsudek podle paragr. 477, zruší
usnesením k návrhu státního zástupce
nebo súčastněné osoby dřívější
své rozhodnutí o zabavení a zničení,
jestliže obsah tiskopisu netvoří již skutkové
podstaty trestného činu proto, že veřejné
poměry se změnily, anebo jestliže není
již veřejného zájmu na tom, aby zachován
byl v platnosti zákaz rozšiřovati tiskopis.
Usnesení takové učiní soud v sezení
neveřejném, vyslechna při něm státního
zástupce a účastníka, který
návrh učinil. Bylo-li návrhu vyhověno,
buď usnesení vyhlášeno úředními
novinami."
Zákon tento nabývá účinnosti
15. dne po vyhlášení. Výkonem pověřen
jest ministr spravedlnosti.