V dotazu shora uvedeném si páni dotazovatelé
stěžují, že nedodržováním
pravidel §§ 16., 170., 174., 178. až 183. horního
zákona a protekcí rakouských horních
úřadů bylo umožněno, že
hornický slibný terén velkého rozsahu
v bezprostředním sousedství uhelného
revíru Ostravsko-karvínského stal se během
let výhradním majetkem několika málo
velkokapitalistických německých podnikatelů,
kteří následkem neplodné okupace půdy
tlumí přirozený rozvoj hornictví a
pomáhají utlačovati český život.
Páni dotazovatelé míní, že by
bylo dnes o mnoho závodů více a nebylo takové
nouze o uhlí, kdyby byly bývalé rakouské
úřady dodržovaly kutéře ku přesnému
plnění svrchu uvedených ustanovení
zákona, zejména k udržování kutišť
ve stálém provozu.
Nynější vláda nemá nejmenší
příčiny, aby brala v ochranu poměry,
jaké za bývalé vlády rakouské
na Ostravsku panovaly, a to tím méně, poněvadž
báňský revírní úřad
v Mor. Ostravě od svého zřízení
skoro před 30ti lety nebyl ani jednou obsazen přednostou
národnosti české. Tolik však nutno v
zájmu pravdy doznati, že příčinou
nedodržování uvedených zákonných
ustanovení za dřívější
vlády rakouské nebyla stranická shovívavost
úřadů k podnikatelům německého
velkokapitálu, jako spíše ta okolnost,že
uvedených ustanovení horního zákona
nelze více na nynější poměry,
rozvojem hornictví značně změněné,
použíti.
§ 174. h. z. stanoví ovšem, že každé
výhradní kutisko je v obvyklých pracovních
dnech nejméně po osm hodin denně přiměřeným
počtem dělníků v provozu udržovati.
Horní zákon pochází však z r.
1854, tedy z doby, kdy na dolování ve větších
hloubkách vůbec nebylo pomýšleno a kutání
vyžadovalo poměrně malého nákladu;
proto tedy předpokládá horní zákon
u každého kutiska zvláštní kutné
dílo, kterýžto předpoklad za dnešní
doby při kutání na ložisku ve velkých
hloubkách jest nemožný. Za nynější
doby pokryje se nadějná formace, ve které
se hledaný nerost očekává, velikým
počtem kutišť a pak se vyhledají vhodná
místa pro založení společného
díla kutného. Právní podklad pro tento
postup poskytuje výnos ministerstva obchodu ze dne 14.
června 1862 č. 38 ř. z., kterým tyto
horní úřady oprávněny k udílení
povolení, aby více sousedících kutišť
jednoho a téhož majitele se udržovalo v provozu
společným dílem, lze-li tímto způsobem
hledané ložisko pro více souvisících
polí dolových prozkoumati.
Počet kutných děl, potřebných
ke zjištění nálezu, záleží
arci na poměrech uložení, musí však
býti při velmi drahých hlubinných
pracích, jichž náklad mnohdy sahá do
statisíců, co možná nejmenší.
Stačí-li pro terén, obložený
50 kutnými kruhy, tři vrtné díry s
nákladem po 200.000 K, bylo by nesmyslno, aby horní
úřad, opíraje se o znění §
174. h. z. žádal, aby se současně v
každém jednotlivém kutisku vrtalo. To by znamenalo
bezúčelný výdaj, nehledíc k
národohospodářské škodě
plýtvání materiálem a pracovní
silou.
Také by bylo technicky nesprávné, kdyby se
týž terén současně prozkoumával
více hlubinnými vrtbami, ježto výsledek
jedné vrtby bývá často rozhodný
pro volbu místa příští vrtby.
Za těch okolností jest pochopitelno, že horní
úřady přicházely podnikatelům
všemožně vstříc.
Dále se nesmí přehlédnouti, že
v dobách předválečných byl
často nadbytek ve výrobě uhlí, trvající
po léta, takže bylo nutno provoz dolův i po
několik dnů v každém týdnu zastavit,
aby na haldách nahromaděné uhlí se
nevzňalo. Že v těchto dobách uhelné
stagnace nebylo nálady pro zřizování
dolů nových s obrovským nákladem,
netřeba zvláště odůvodňovat
a jest pochopitelno, že revírní horní
úřady k tomu nepůsobily, obávajíce
se, aby již stávající nezaměstnanost
horníků vznikem nových závodů
nevzrostla. Ostatně má nadbytek uhelné výroby
v zápětí národohospodářskou
škodu, totiž ztrátu drahocenné energie
tepelné, zaviněné jednak plýtváním
uhlí, přirozeným to důsledkem nadbytku
a jednak zvětráním uhlí, které
vzniká delším uložením na haldách.
Přes to bylo založeno v Ostravsko-karvínském
revíru v posledních letech více závodů,
z nichž zejména jest uvésti: roku 1907 jáma
»Odra« v Přívoze a jáma »Suchá«
v Dolní Suché, roku 1908 jáma »Barbora«
v Karvíně, roku 1911 jáma »František«
v Horní Suché, r. 1912 jáma »Pokrok«
v Petřwaldě a r. 1908 jáma »Oskar«
v Heřmanicích.
Co se týče vrtby bylo právě v posledních
letech v Ostravsko-karvínském revíru a v
okolí největších úspěchů
dosaženo. Od předložení novely k hornímu
zákonu r. 1909 bylo do dnešní doby provedeno
v celku 101 hlubinných vrtání a bylo by se
jich pod vlivem návrhu tohoto zákona ještě
více provedlo, kdyby byli podnikatelé hlubinných
vrtání s to, všechny jim nabízené
práce převzíti. Za války upadla vrtací
činnost, poněvadž mnoho vrtacích zařízení
bylo zabráno vojenskou správou. Příčina,
proč v nynější době podnikavost
v oboru hornictví nedošla dosud své normální
výše, je táž, jako v jiných oborech
průmyslu: nedostatek materiálu, jeho nedostižná
cena a drahá pracovní síla.
Poměry nynější ovšem toho vyžadují,
aby se s největším možným urychlením
pracovalo k otevření nových závodů
a bude povinností horních úřadů,
by zákonnitým i prostředky k tomu působily.
Bude však při tom potřebí jisté
opatrnosti, ježto eventuelní nadvýroba uhlí
jest ze zřetele národohospodářského
právě tak škodnou jako nedostatek uhlí.
Nesmí se přehlédnouti, že se nynější
uhelná krise otevřením nových dolů
okamžitě odstraniti nedá, ježto doly teprve
po víceletém rozvoji mohou dosáhnouti plné
výkonnosti. Předčasným rubáním
způsobují se v dolování nenahraditelné
škody, a ohrožuje se i osobní bezpečnost
horníků. Naproti tomu lze očekávati,
že také nynější doly za nedlouhou
dobu zase dosáhnou své někdejší
výkonnosti a že krise uhelná je tedy jen zjevem
přechodným.
S uhlím, které v každém státu
jest základem a nezbytnou podmínkou národohospodářského
rozvoje, nutno nakládati hospodárně. Dovoluji
si poukázati na případná slova pana
presidenta naší republiky, že bude naším
úkolem co možno přesně si vyčísliti
přirozené zásoby paliva a topiva a podle
toho zaříditi těžení, nebo nutné
úspory. Naše uhelné bohatství není
bohužel tak velké, jak u většiny našich
sousedních státův, a jsou to zejména
pro dnešní náš hospodářský
rozvoj tak důležité uhelné zásoby
v severočeském hnědouhelném revíru,
které v několika desítiletích budou
úplně vyčerpány. Nemáme-li
se v dohledné době ocitnouti v situaci kritické,
musíme se každé nadvýroby uhlí
vyvarovat a s uhlím podle možnosti spořiti.
V tomto směru stojím podle mého mínění
zcela na stanovisku pánů dotazovatelů a je
také mojí intencí, by při spotřebě
uhlí jak tepelné energie, tak i všech velecenných
součástek, obsažených v uhlí,
bylo zužitkováno co nejlépe a nejhospodárněji.
Že se majetek horní během let soustředil
v rukou několika málo majitelů hospodářsky
silných, toho příčinou není
stranické nadržování horních
úřadů velkokapitálu, nýbrž
okolnost, že se systém malých závodů
pro dolování na uhlí ve větších
hloubkách naprosto nehodí, neboť toto vyžaduje
milionových investic a je spojeno s nemalým hospodářským
risikem. Tomuto v zájmu státu arciť nevítanému
stavu snaží se vláda podle možnosti čelit
a pracuje, jak známo, s největším možným
urychlením na návrhu zákona o znárodnění
dolů.
Co se týče denunciační činnosti
ředitele Raimunda Zimmermanna v Místku v jeho dřívějším
postavení jako ředitele dolů Lariše
v Karviné proti úředníkům české
národnosti není v moci báňských
úřadů, aby proti němu pro tuto, arcíť
odsouzení hodnou, činnost zakročily způsobem,
jak páni dotazovatelé navrhují. Avšak
i v tomto směru přinese, jak doufám, zamyšlené
znárodnění dolů nápravu.