Zasedání Národního shromáždění československého roku 1919.

Tisk 1417.

Dotaz

člena Národního shromáždění Josefa Stivína a soudruhů na celou vládu o našem poměru k Rusku.

V exposé ministerstva zahraničí o směrnicích naší zahraniční politiky, uveřejněném v pařížské Československé korespondenci a rozšířeném 14. července t. r. Českou tiskovou kanceláří poukazuje se na náš vztah k Rusku. Praví se tu, že náš vztah k ruskému národu bude vždy co nejužší, a že politika naše bude vždy směřovati k přátelskému spojenectví s ruským národem. Doporučuje se tu důtklivě, abychom zachovávali vůči otázkám vnitřního uspořádání Ruska jistou reservu, "poněvadž náš vztah k Rusku jest jedním z vitálních problémů naší existence".

Tento názor na Rusko zastával, jak známo, již před převratem při své zahraniční činnosti president Masaryk i ministr zahraničí dr. Beneš. Také po převratu československá zahraniční politika zůstala věrna těmto zásadám a v jejich smyslu působila pro rychlý návrat československé revoluční armády ze Sibiře do osvobozené domoviny, hledíc v neposlední řadě k tomu, že i pouhý pobyt této armády v týle ruských protirevolučních vojsk znamená chtě nechtě vykonávání určitého vlivu na vývoj věcí v Rusku.

Proti této směrnici naší zahraniční politiky uplatňují se v našem veřejném životě různé protichůdné vlivy, které dosud pracovaly po většině prostředky podzemními, ale v době poslední vystupují s okázalou bezohledností, opírajíce se o reakcionářské živly ruské. Již od delší doby existuje v Praze sdružení reakcionářských ruských důstojníků, jež těšilo se mimořádné přízni vlády dra Kramáře. V poslední době přibyla do Prahy skupina agentů reakcionářských generálů ruských Kolčaka a Denikina, kteří usilují o opětné nastolení carského samoděržaví v Rusku cestou vojenské diktatury. Tito agenti těší se zvláštní pozornosti Cizineckého úřadu, tedy orgánu státního, ač jest každému zjevno, že přicházejí sem působiti k tomu, aby naše republika vzdala se zásad o poměru k Rusku, nahoře citovaných, a dala se získati pro ozbrojené zasáhnutí při pokusech evropských kapitalistův o krvavé potlačení revolučních, osvobozenských snah ruského národa. Ruští zajatečtí důstojníci společně s těmito agenty zahájili rozsáhlou agitaci mezi ruskými zajatci jak v táboře choceňském, tak i v transportní stanici pražské (kasárny v Brusce), kde nátlakem, hrozbami, hladem a jiným nelidským pronásledováním nutí ruské zajatce, aby složili přísahu a vstoupili do ruské armády, která se podle jejich tvrzení formuje ze zajatců ruských na území naší republiky v Terezíně. Ruští zajatci, kteří této agitaci odporují, jsou označováni za "bolševiky" a vězněni.

Při své agitaci v české veřejnosti používají tito agenti ruské reakce také tvrzení, že jejich jednání jest v souhlase s politikou vlády naší republiky, jež prý jmenovala svého vyslance při vládě Kolčakově v Omsku, pana Bohdana Pavlů. Pokud jest nám známo, byl pan Bohdan Pavlů jmenován v září 1918 provisorní československou vládou v Paříži vyslancem našeho státu při vládě stoupenců ústavodárného shromáždění v Omsku; tato lidová vláda byla však diktátorem Kolčakem svržena, její členové pak, pokud se nespasili útěkem, povražděni.

Podepsaní se proto táží:

1. Hodlá se vláda říditi zásadami ministerstva zahraničí o našem poměru k Rusku?

2. Jest vláda ochotna, učiniti přítrž rejdům Kolčakových agentů na území republiky i každé politické činnosti zajatých ruských důstojníků?

3. Jest vláda ochotna přiměti Cizinecký úřad, jako orgán státní, aby dbal směrnic zahraniční politiky vlády československé a nepodporoval státu nebezpečnou činnost agentů reakcionářských politických dobrodruhů ruských?

4. Jest vláda ochotna přísně vyšetřiti, je-li pravda, že na území republiky v Terezíně formuje se z ruských zajatců ozbrojená armáda, kdo k tomu dal souhlas, prostředky a ostatní podporu? Jest v případě kladném ochotna s největší rozhodností přikročiti k okamžitému rozpuštění této armády a k potrestání vinníků, kteří by se verbováním zajatců dopustili zločinu, podléhajícího dnes řízené podle stanného práva?

5. Jest vláda ochotna vysvětliti, jaké jest poslání pana Bohdana Pavlů v Omsku?

V Praze dne 22. července 1919.

Josef Stivín,

R. Merta, Zavadil, Novák Ant., K. Dědic, Josef Teska, Fr. Houser, Kolaříková, Kouša, Eckstelnová, Aust, Jaroš, J. Marek, A. Němec, Brožík, Dr. Meissner, Srba, F. Hummelhans, Charvát, Felix Časný, Křiž Josef.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP