Živnost truhlářská a zejména
výroba nábytku je ve velmi kritické situaci.
Následkem úplného zastavení stavebního
ruchu po celý čas války, kterýžto
stav trvá dosud, byly nuceny všecky podniky stolařské
i stavební vrhnouti se na výrobu nábytku.
Také ti truhláři, kteří vrátili
se z vojny. Nedostatkem a velikou drahotou materiálu octl
se tento odbor výroby v mimořádně
těžké krisi, kterou může zdolati
jedině za účinné pomoci vlády.
Jak úžasně zdraženy materiálie,
nezbytně potřebné k výrobě
nábytku, svědčí toto:
Dřevo, dřevivo měkké stálo
před válkou 50 K jeden metr, dnes stojí 250-300
K. Tvrdé dřevo, dub, stouplo z 250 K na 650 až
700 K. Šelak z 15 K na 200-400 K, fermež z 1.40 K na
40 K, brunolin ze 2 K na 30 K, klih z 1.40 K na 8.50 K, dýhy,
nejdůležitější to materiál
při výrobě nábytku, stouply ze 60
h na 13 K, tedy o 2500%. Kování zdraženo desateronásobně,
i více. Tak na příklad štítek,
který stál 50 h stojí 5 K, zámek z
80 h stoupl na 10 K atd. Mzdy stouply ze 4 K na 24 K denně.
Tyto materiálie, zejména dýhy, šelak,
brunolin, kování, fermež, jsou nuceni výrobci
nakupovati z ciziny, po většině z Vídně,
neboť u nás těchto buď vůbec není,
nebo, jako na příklad kování, vyrábí
se v množství naprosto nedostatečném.
Dovoz těchto materiálií je však jednak
velmi stížen, a pak vysokým clem a velmi drahou
dopravou příliš zdražen, takže vídeňské
nábytkové firmy mohou nám snadno konkurovati
lacinějšími hotovými výrobky
nábytku, jichž cena je nižší, než
u nás cena výrobní. Tak přijde na
příklad při dýhách clo na 30
K z 1000 K a dovoz na 100 K z Vídně z téhož
obnosu. Velikou drahotu dřeva způsobují zejména
banky, které zkoupily téměř všechno
dřevo a obchod s tímto si skorem zmonopolisovaly.
Dále jest také k tomu poukázati, že
dřevo prima jakosti ve velkém množství
se vyváží do ciziny, nebo dodává
se velkokapitalistickým firmám, kdežto malý
a střední výrobce musí za drahé
peníze přijímati dřevo podřadné,
ba i špatné jakosti. Uvedené okolnosti způsobují
u nás jednak velikou drahotu nábytku, jednak znemožňují
rozmach, ba přímo existenci tohoto odboru výroby
tak, že výrobci nábytku jsou nuceni omezovati
výrobu a propouštěti dělnictvo. Nenastane-li
v tomto odboru náprava mimořádným
opatřením vlády, pak hrozí zde velká
nezaměstnanost, ba úplné podlomení
tohoto odvětví výroby. Náprava je
možná, když vláda se všemožně
zasadí:
1. U bank a velkostatkův o snížení cen
dřeva.
2. O usnadnění a urychlení dovozu materiálií,
potřebných pro výrobu nábytku a rychlé
navázání obchodních styků,
zejména s Francií, Anglií a Amerikou, aby
se tyto materiálie nemusely kupovati vesměs ve Vídni.
3. Aby prozatím na tyto materiálie bylo zrušeno
clo a sníženy dopravní sazby.
4. Aby byl té doby zakázán dovoz hotového
nábytku z ciziny.
5. Aby veškeré veřejné dodávky
nábytku byly zadávány jedině domácím
výrobcům a pokud možno, též výrobcům
menším.
Podepsaní se proto táží:
Jsou vládě známy tyto kritické poměry
v odvětví výroby nábytkové?
Co hodlá vláda podniknouti k rychlé nápravě
a jest ochotna provésti navrhovaná opatření?