Podle usnesení Národního shromáždění
se nařizuje:
Skuteční důstojníci, jak v činné
službě, tak i na odpočinku, a mužstvo
stavu branného jsou na dále způsobilí
směnečně se zavázati.
Dnem vyhlášení nabývá tento zákon
účinnosti a pozbývá platnosti císařské
nařízení ze dne 3. července 1852,
č. 138 ř. z.
Provésti tento zákon ukládá se ministrům
obchodu, spravedlnosti a národní obrany.
Brzo po vydání směnečného řádu
rakouského (cís. patentu ze dne 25. ledna r. 1850,
č. 51 ř. z.) vyšlo císařské
nařízení ze dne 3. června 1852, č.
138 ř. z. o omezení způsobilosti směnečné
osob vojenských. Jím měly se zameziti škodlivé
následky, jež pro věřitele a dlužníky
povstati mohly z neomezeného rozšíření
způsobilosti směnečné na veškeré
osoby stavu vojenského.
Tato výhrada osobám stavu vojenského nemůže
býti zachovávána pro vojsko naší
republiky, kteréž jest vojskem lidovým, zejména
když veškeré zákonodárství,
prodchnuto jsouc myšlenkami socialistickými, hledí
veškeré nynější nerovnosti před
právem úplně vyrovnati. K tomu přistupuje
úvaha, že ani přímí sousedé
nemají podobných ustanovení. V Uhrách
totiž nebylo nařízení to pojato ani
do směnečného řádu čl.
XXVII z r. 1876, ani do směnečného řádu
z r. 1914, upravujícího mezinárodní
právo směnečné, byť i v tehdejším
rakousko-uherském mocnářství vojsko
bylo společné. Podobného omezení není
ani v právu francouzském a italském, ani
v říši německé. Rakouská
republika podle zpráv časopiseckých v poslední
době má podobně snahu odstraniti tuto výhradu.
Formální návrh: Tento návrh
buď přikázán právnímu
výboru s uložením 14denní lhůty.