Zasedání Národního shromáždění československého r. 1919.

Tisk 1396.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne ........................................ 1919,

kterým mění a doplňuje se zákon ze dne 18. března 1919 č. 155. sb. zák. a nař. o prozatímní úpravě notářství.

Podle usnesení Národního shromáždění se nařizuje:

§ 1.

Ministr spravedlnosti, dohodna se se splnomocněným ministrem pro správu Slovenska může naříditi, že v určitých obvodech Slovenska působnost čl. 6. zákona ze dne 18. března 1919, č. 155 sb. zák. a nař. odkládá se na dobu nejdéle jednoho roku.

§ 2.

Do dvou roků od účinnosti tohoto zákona může ministr spravedlnosti zbaviti úřadu notáře, kteří pro svou činnost nejsou hodni důvěry, potřebné pro vykonávání úřadu československého notáře.

Postižený má právo, aby do 14 dnů po dodaném rozhodnutí takovém podal u ministerstva spravedlnosti rozklad, ve kterém vylíčí svou činnost. Rozklad tento nemá odkládacího účinku a rozhodne o něm ministr s konečnou platností.

§ 3.

Ve lhůtě dvou roků od účinnosti tohoto zákona může ministr spravedlnosti ze služebních důvodů notáře přeložiti na jiné místo služební.

§ 4.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provésti jej ukládá se ministru spravedlnosti.

Důvodová zpráva:

Ministerstvo pro Slovensko navrhlo ministerstvu spravedlnosti, aby zákon ze dne 18. března 1919, č. 155 sb. z. a nař. a prozatímní úpravě notářství byl změněn v tom směru, aby:

1. Platnost jeho pro Slovensko byla odsunuta tak, že by tam počal působiti, až to ministr spravedlnosti nařídí,

2. aby ku přísaze podle čl. 6. cit. zákona byli připuštěni toliko notáři, kteří budou převzati, a

3. aby převzatí notáři mohli býti ministrem spravedlnosti z úřední moci přeloženi.

Tento návrh byl odůvodněn tím, že ve lhůtě, šestým článkem určené, nebylo možno, aby všichni notáři na Slovensku byli nově vzati do slibu, poněvadž dotčená částka sbírky zákonů dostala se do některých krajů až koncem dubna, někam pak se vůbec dosud dostati ani nemohla. Košická tabule, jejíž obvod tvoří 1/3 Slovenska, byla převzata teprve 14. května t. r. - tedy po lhůtě v čl. 6. ustanovené, která se končila dnem 10. května t. r., - na území sedrií Komárno, Šahy, Balážské Ďarmoty a Báňská Bystřice (rovněž asi 1/3 Slovenska) není pak vůbec žádného sborového soudu II. stolice. Mimo to není možno, aby všichni býv. král. uherští notáři byli převzati; mnozí z nich byli exponenty maďaronské politiky, kteří úřad obdrželi jako odměnu za politické služby, prokázané uherské vládě, mnozí vůbec neznají slovenského jazyka. Navrhuje se, aby o převzetí bylo rozhodováno jednotlivě ministrem spravedlnosti v dohodě s ministrem pro Slovensko a aby jen těm, kteří se vykáží vysvědčením ministra spravedlnosti, že byli převzati, bylo dovoleno složiti přísahu.

K tomu dlužno uvésti:

V zákoně č. 155. sb. zák. a nař. bylo již učiněno opatření ve prospěch těch notářů, kteří slib republice československé včas nemohli vykonati pro překážku nezaviněnou: § 6. ustanovuje výslovně, že z důvodů zvláštního zřetele hodných může sborový soud II. stolice povoliti, aby lhůta k vykonání slibu byla prodloužena, a o takové případy zde zajisté jde. Poněvadž ale slib nemohl býti vykonán v celých obvodech Slovenska, doporučuje se, aby ministerstvu vyhrazeno bylo právo, odložiti v dotčených krajích platnost zákona z 18. března 1919, č. 155 sb. z. všeobecným nařízením.

V zákoně z 18. března 1919, č. 155 sb. z. nebylo předvídáno, že nastanou případy, kde by z veřejných důvodů nebylo možno všecky notáře převzíti do služeb československé republiky.

Změna (resp. doplnění) zákona č. 155. jeví se býti proto nutnou. Není ale potřebí, aby slib byl odkládán až do rozhodnutí, zda notář převzat býti má či nic, nýbrž naopak doporučuje se, aby věc upravena byla analogickým způsobem, jako se to navrhuje pro ostatní státní zřízence. Slib budiž vykonán ihned, do určité doby však má ministerstvo právo, aby úřadu zbavilo notáře, které, hledíc k jejich dřívější činnosti, nepokládá za hodny důvěry pro vykonávání úřadu československého notáře potřebné. Notářům takovým pak vyhraditi dlužno právo - stejně jako státním zaměstnancům - aby rozhodnutí čelili rozkladem, kterému však z důvodů veřejných nelze přiznati odkládacího účinku. Opatření toto pak nelze obmeziti jen na Slovensko; potřeba jeho jeví se v celém státu československém.

Zároveň pak se doporučuje, by vládě bylo vyhrazeno právo, aby ve stejné lhůtě ze služebních důvodů mohla notáře přeložiti na jiné místo.

Osnova budiž přikázána právnímu výboru s tím, aby o ní podal zprávu do 14 dnů.

V Praze 18. července 1919.

Ministr spravedlnosti:
Dr. Soukup v. r.



Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP