Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Zákon ze dne 10. prosince 1918, čl. 61. sb. z. a n., nevztahuje se na čestné odznaky, zavedené presidentem nebo vládou Československé republiky na paměť šťastně skončených bojů za svobodu československého národa nebo jako uznání za zásluhy o vznik a vývoj zřízení samostatného státu Československého.

Rovněž vyňaty jsou z ustanovení uvedeného zákona čestné odznaky, kterých dobyli si na poli válečném příslušníci československých vojsk jako uznání od vlád spojeneckých.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provésti jej přísluší ministru vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.

Na podzim minulého roku, hned po ustavení samostatného státu Československého, kdy naše zahraniční vojska po dlouhém strádání a těžkých bojích stála u cíle, zřídila prozatímní vláda zemí československých v Paříži dekrety ze dne 7. listopadu a 1. prosince 1918 Československý válečný kříž a Československou revoluční medailli; oba dekrety byly výnosem ministerstva války ze dne 8. listopadu a 2. prosince 1918 podrobně provedeny. Účelem těchto aktů bylo oslaviti trvalou památkou šťastného skončení bojů za svobodu našeho státu.

Podle docházejících zpráv existuje podobný odznak také u československého vojska na Sibiři, kde založil jej zemřelý ministr války Dr. M. Štefánik. Pro obtížnost spojení nelze zatím opatřiti si podrobnější zprávy o tomto odznaku.

Tolik však je jisto, že všechny řečené dekorace liší se od ostatních řádů, jaké měl na mysli zákon z 10. prosince m. r., hlubokým ethickým smyslem, který se k ní pojí. Vláda proto od počátku platnosti zákona z 10. prosince 1918, č. 61. sb. z. a n., byla si vědoma, že dříve či později nastane okamžik, kdy bude nutno bedlivě uvážiti, je-li možno s ostatními řády zavrhnouti také tuto prostou, ale významnou poctu bojovníků za naši svobodu.

Z těchto úvah vyšlo rozhodnutí vlády podati Národnímu shromáždění novelu k zákonu ze dne 10. prosince 1918, č. 61. sb. z. a n.

Vypracovaná osnova je stylisována tak, že připouští také čestná vyznamenání pro civilní osoby, které získaly si zásluhy o ustavení samostatného státu Československého; pomýšlí se tu jmenovitě na nutnost propůjčiti cizincům, již obětavě pomáhali zříditi Československý stát a překonati organisační a hospodářské obtíže prvních měsíců našeho státního života, po vzoru jiných demokracií (na př. Unie Severoamerické) vhodné vnější uznání jejich zásluh.

Posléze zachovává osnova v § 2. výslovně v platnosti válečné dekorace, kterých za světové války dobyli si od spojeneckých vlád příslušníci československého národního vojska (legií), bojujíce po boku vojsk dohodových. Důvody pietní, nahoře dotčené, přimlouvají se také zde rozhodně za povolení výjimky ze zákona z 10. prosince 1918, č. 61. sb. z. a n.

Doporučujíc osnovu, aby byla brzy příznivě projednána, dovoluje si vláda navrhnouti, aby přikázána byla výboru ústavnímu, který o ní má podati zprávu ve lhůtě 3 denní.