Podkladem jednání státně-zřízeneckého
výboru byly proposice ministerstva železnic.
Různými zákony, přijatými v
Národním shromáždění,
hlavně však t. zv. oficiantským zákonem,
dále zařaděním cestmistrů,
cejchmistrů, okresních lesní, poštovního
třídního úřednictva atd. do
úřednické kategorie stala se též
otázka jmenování podúředníků
státních železnic úředníky
aktuální. Nárok tento uznala již bývalá
rakouská vláda a chystala v tom směru návrh,
který převzala německo-rakouská vláda
v nedávné době, jmenovavši veškeré
kategorie podúřednické s nejmenším
platem 1600 K úředníky statu III. Vláda
československé republiky řídila se
dosud dřívějšími zvyklostmi,
t. j. individuálním jmenováním v rámci
povolených normovacích úvěrů.
Podúřednické kategorie státních
drah, které přicházejí v úvahu
a jsou v připojené resoluci vypočteny, zastávají
namnoze důležitější a hodnotnější
úřednické práce, než mnohé
kategorie státních úředníků,
nehledíc k tomu, že i jejich předběžné
vzdělání převyšuje povšechně
vzdělání stanovené pro tyto. Mimo
to jsou pro dotčené úředníky
státních železnic nařízeny zvláštní
zkoušky, a to jednak odborné, jednak t. zv. podúřednická
zkouška, kteréžto zkoušky jsou i v těch
případech, kde není minimální
předběžné vzdělání
dostatečným průkazem určité
inteligence. To platí též o oficiantkách,
které veskrze zastávají úřednickou
práci buď v osobních pokladnách nebo
v centrálách. Proto omezil státní
zřízenecký výbor vládní
proposici na vykonání zvláštní
inteligenční zkoušky na ty případy,
kde se dotčený podúředník nemůže
vykázati ani nižším středním
anebo tomu na roveň postaveným vzděláním.
U podúředníků, kteří
byli jmenováni podúředníky, aniž
byli dříve služebníky, z řad
řemeslníků u sestátněných
soukromých drah, bude na uvarování nesrovnalostí
přihlížeti přiměřeně
i k části jejich služby řemeslnické.
Pokud jde o různé výpomocné úředníky
kancelářské, jako písaře, kresliče
atd., jest nutno, aby se i jejich služební poměr
upravil. Tito lidé konají namnoze úřednické
práce, vyhrazené pro status III., neměli
však z různých služebních důvodů
příležitosti, vykonati odborné zkoušky,
určené pro podúřednické kategorie.
Aby se i těmto zaměstnancům umožnilo
v dohledné době zařadění do
úřednické kategorie, usnesl se státně-zřízenecký
výbor na tom, aby tito zaměstnanci byli podle daných
předpokladů jmenováni podúředníky,
čím by nabyli práva pozdějšího
převzetí do úřednického statu
III.
Provedením této reformy nastaly by různé
nesrovnalosti, které spočívají hlavně
v tom, že dosavadní postup u jednotlivých podúřednických
kategorií jest příznivější,
než u úředníků III. statu. Stalo
by se tudíž, že nově jmenovaní
podúředníci přišli by do vyšších
platových stupnic, než jejich bývalí
kolegové, kteří již dříve
pro mimořádnou svou kvalifikaci byli individuálně
jmenováni úředníky. Proto nutno jednak
zkrátiti postupovou lhůtu statu III. z 2400 K ze
tří roků na dva roky a při postupu
do VIII. hodn. třídy z 9 let na 7, neboť při
dosavadních postupových dobách znamenalo
by jmenování podúředníka úředníkem
ne vyznamenání, nýbrž poškození,
jednak vyrovnat u dosavadních úředníků
statu III. tímto zkrácením povstalé
nesrovnalosti, aby nebyli nově jmenovanými kolegy
přeskočeni. Konečně jest samozřejmo,
že jest nutno u těch podúřednických
kategorií (dělmistři a strojmistři),
kde jest nejvyšší platová stupnice (3400
K) vyšší než nejvyšší platová
stupnice u úřednického statu III., dotčenou
diferenci přiznati jako starobní přídavek,
započítatelný do pense.
Celkový náklad na navrhované úpravy
přesahuje za druhé pololetí 1919 nepatrně
částku 1,000.000 K a navrhuje státní
zřízenecký výbor, aby se tento výdaj
kryl z přebytků státních železnic,
získaných zvýšením tarifů,
obdobně, jak to bylo při rozpočtové
debatě navrženo resolucí, týkající
se zvýšení mezd železničních
zřízenců. Pokud jde o formu provedení,
považuje státně-zřízenecký
výbor resoluci za postačitelnou, jelikož provedení
nevymyká se z rámce platného služebního
řádu.
Navrhuje tudíž státně-zřízenecký
výbor Národnímu shromáždění
usnésti se na této resoluci:
Ministerstvu železnic se ukládá:
1. Dělmistři v hlavních provoznách
a návěstních dílnách, jakož
i v elektrických podnicích, strojní mistři,
kancelářští výpravčí,
staniční mistři, vozoví a vlakoví
revisoři, traťmistři, mostmistři, budovní
mistři, návěstní mistři, dělmistři
při osvětlování a impregnaci, plynmistři,
skladmistři v dílnách, výtopnách
a zásobárnách, a oficiantky buďtež
jmenováni po dovršené 7leté době
služební a vykazují-li alespoň dobrou
kvalifikaci s platností od 1. července 1919 úředníky
statu III. Při tom budiž započtena kromě
let definitivních i doba, kterou strávil dotčený
podúředník (oficiantka) jako výpomocný
podúředník nebo výpomocný služebník.
Doba, o kterou tato přípravná doba byla překročena
z toho důvodu, že dotčený v čas
nevykonal určených zkoušek, se nepočítá
do celkové doby služební, leč by příčinou
tohoto nevykonání zkoušek bylo povolání
ke službě vojenské; ostatní léta
provisorní se nezapočítají.
To platí též o skladmistrech ve staniční
službě, pokud konají výlučně
kancelářskou nebo dozorčí službu
na zvláště odpovědných místech.
2. Podúředníci (oficiantky), kteří
mají menší předběžné
vzdělání než celou měšťanskou
nebo nižší střední, a té
na roveň postavenou školu, musí se podrobiti
zvláštní inteligenční zkoušce
alespoň s dobrým prospěchem.
3. Zařadění podúředníků
(oficiantek) do kategorie úředníků
statu III. provede se do oné stupnice platové, které
již dotčený podúředník
(oficiantka) dosáhl. Pokud by podúředník
(oficiantka) v době, kdy dovršil již 7letou služební
dobu, stanovenou pro zařadění, neměl
nejnižší platovou stupnici úřednickou
(1600.- K), zařadí se do této stupnice. Doba,
kterou strávil dotčený podúředník
(oficiantka) v příslušné stupnici platové,
započítává se samozřejmě
do postupových lhůt, nebo do lhůt stanovených
pro povýšení pro úředníky
statu III.
4. Zároveň zkracuje se s platností od 1.
července 1919 postupová lhůta pro úředníky
statu III. ze stupně platového 2400.- kor. ze tří
let na dva roky a lhůta pro povýšení
do VIII. služební třídy z devíti
let na sedm.
Tímto zkrácením postupových lhůt
povstalé nesrovnalosti buďtež úředníkům,
do statu III. dříve jmenovaným poměrně
nahrazeny, nejvýše však jedním mimořádným
dvouletým postupem.
5. Písaři (techničtí diurnisté),
techničtí výpravčí, kresliči,
kancelářští pomocníci, staniční
dozorci (se zkouškou stan. mistrů) a skladní
dozorci dílen, zásobáren a výtopen
buďtež jmenováni za daných předpokladů
podúředníky. Těm, kteří
nemají pro jednotlivé podúřednické
skupiny nařízené zkoušky, budiž
umožněno, aby je mohli vykonati v nejkratší
době.
Kancelistům na zvláště odpovědných
místech a s vynikajícím služebním
úkonem budiž změnou titulu na kancel. výpravčí
poskytnuto možnosti, dosíci jmenování
úředníky statu III. za podmínek b.
1.