Zákonem ze dne 18. února 1919, č. 89 sbírky
zákonů a nařízení, byli kancelářští
vrchní oficianti, oficianti a oficiantky, kancelářští
pomocníci a pomocnice u správy politické,
soudní, finanční, poštovní a
jiných státních ústavův a úřadů,
měli-li v čas účinnosti zákona,
to jest dne 26. února 1919, sedm nebo více let služby,
nebo, - vykonali-li do 1. ledna 1919 odborné zkoušky
-, více než 4 leta služby, zařaděni
do tří nejnižších tříd
hodnostních.
Naproti tomu služebně mladší kancelářští
oficianti a oficiantky, pomocníci a pomocnice, totiž
ti, kteří v den 26. února 1919 sloužili
méně než sedm let, resp. v případě
§ 2., odst. 2. zákona ne více než čtyři
léta, nemají nároku na zařadění
do tříd hodnostních, i když později
došli let v §u 1. zákona vytčených,
a obdrží toliko ke svým dosavadním platům
osobní přídavek.
Ovšem Národní shromáždění
přijavši zákon oficiantský, vyzvalo
resolucí vládu, "aby oni kancelářští
oficianti a oficiantky, nebo kancelářští
pomocníci neb pomocnice, kteří budoucně
(od vyhlášení zákona ze dne 18. února
1919, č. 89 sbírky zákonů a nařízení,
tedy po 26. únoru 1919) dovrší sedm služebních
let, byli zařaděni do XI. hodnostní třídy
státních úředníků, a
to v poměru 50 : 50 k čekatelům vojenským".
Vláda nebyla dosud s to, aby resoluci této vyhověla,
ježto splnění resoluce té, tedy zařadění
mladších oficiantův do XI. třídy
by bylo porušením §u 1. a 3. zákona oficiantského,
který zamýšlel toliko určité
skupině staršího nebo kvalifikovanějšího
kancelářského pomocnictva vyhověti
a další všeobecnou úpravu vyhrazoval
patrně době pozdější až
bude jednáno o všeobecné úpravě
služebních požitkův a služebního
postavení státního zřízenectva
(nová služební pragmatika).
Pokud pak dotaz snad čelí k tomu, aby kancelářští
oficianti a pomocníci byli po sedmi letech jmenováni
(ustanoveni) za úředníky XI. třídy,
sluší poukázati na to, že jmenování
takové mohlo by se státi pouze na systemisovaná
uprázdněná místa kancelářských
úředníkův. Na tato místa
však mají přednost certifikatisté, pokud
podle zákona ze dne 13. května 1919, č. 250
sbírky zákonů a nařízení,
certifikátu nabyli, poněvadž § 2. tohoto
zákona nabytá práva zůstavuje nedotčenými.
Pokud by však nebylo tu na uprázdněná
místa kancelářských úředníkův
žadatelů z oprávněných certifikatistů,
je sice vláda ochotna, ta místa podle obdoby §u
4. zákona oficiantského udílet i oficiantům,
chce však přihlížeti pouze k těm,
kteří již mají delší služební
dobu, zejména tedy k těm, kdož byli podle §u
1. a 2. zákona oficiantského zařaděni
do hodnostních tříd.