Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Poslanec Josef Šamalík podal v Národním shromáždění návrh čís. tisk. 1004, aby uvolněna byla zemědělská výroba a sklizeň. Zároveň podáno bylo Národnímu shromáždění mnoho peticí, které domáhají se rovněž, aby byl zrušen státní režim v oboru obilního hospodářství, obchodu s dobytkem atd., jakož i aby byly zrušeny příslušné ústředny.

V návrhu posl. Josefa Šamalíka žádá se v podstatě toto:

1. aby vláda učinila neprodleně opatření, směřující k uvolnění zemědělské výroby, uvolnění obchodu se všemi zemědělskými výrobky a životními potřebami, a to tím způsobem, že:

a) zabezpečí dostatečný přívoz potravin, zejména obilí, mouky, masa a tuků ze zahraničních a zámořských států pro celý nový hospodářský rok;

b) součinností a podporou umožní družstevně organisovaný prodej a nákup polních plodin, aby tak přecházely zemědělské výrobky přímo od výrobců - do rukou spotřebitelů.

2. Pokud by nebylo možno návrh první v celém rozsahu provésti, vyzývá se vláda, aby předložila Národnímu shromáždění osnovu zákona o spotřebě plodin z nové sklizně v ten způsob, aby stanoven byl pevný kontingent obilí, které zabaveno býti má pro veřejné zásobení obyvatelstva; zbytek byl by pak uvolněn a mohl by být upotřeben volně pro domácnost a hospodářství. K účelu tomu budiž zabavena pouze pšenice a žito, ostatní obilí mělo býti volné. Kontingent má býti stanoven podle odhadu sklizně, poměrů rodinných a hospodářských a podle potřeby veřejného zásobování. Nejmenší producenti mají od odvádění kontingentu být osvobozeni. Mletí, šrotování a zkrmování obilí nemá podléhati kontrole úřední. Ceny plodin a mlecích výrobků mají býti stanoveny zákonem. Oves, brambory, řepa a veškerá krmiva buďtež uvolněny.

O návrhu tomto podává zásobovací výbor tuto zprávu:

Dosavadní režim státní, který způsoben byl válkou jako nutné zlo se zřetelem na zájmy konsumu, byl a jest dosud předmětem trvalých steskův a odporu zemědělských kruhův a nedovedl získati si ani obliby v kruzích konsumentských.

Důvody toho jsou:

1. Pokud běží o zemědělské kruhy: Nucenost dodávek a vysoký kontingent zemědělcům ukládaný, nedostatečnost spotřební dávky, zemědělcům, anebo samozásobitelům přiznané, zasahování rekvisicemi do skutečné vlastní potřeby zemědělců a obmezení potřeby pro hospodářství (osivo a krmení), oktrojování cen, nedosahujících často nákladů výrobních, jakož i příkrost u provádění nařízení výkupních a kontroly samozásobitelského mletí atd.

2. Pokud běží o konsum, padá tu na váhu nedostatečnost, často i nepravidelnost dávky spotřební, neuspokojivá jakost, obtíže a komplikované formality při odběru nejnutnějších potravin, jako je chléb.

Důsledky tohoto režimu objevily se v jeho obcházení, které způsobilo druhý, pokoutní zásobovací režim, na jedné straně hlad u těch, kteří režimu tomu se musili podrobiti pro nedostatek prostředků k pokoutnímu zásobování, plýtvání zbožím na straně druhé při těch, kteří se zásobovali cestami obojími, oficiální i pokoutní.

V cenové politice důsledkem jsou sice relativně nízké ceny v poměru k válečné tísni a k cizině, za to však nedostatek zboží při těchto cenách a tím vyšší ceny pokoutní.

Celkovým důsledkem byla pak neobyčejná nejistota zásobování, demoralisace cenová a nedostatek úhrady pro nejnutnější spotřeby při velmi špatné jakosti.

Tak převzala republika zásobovací režim, a třeba se snažila odstraniti některé závady tohoto režimu, přece částečně lpí ještě tyto vady na dosavadním zásobování.

Jedno jest jisto: Že uvedené závady nesouvisí se státním obilním režimem samým, nýbrž že jsou důsledkem jednak nedostatku zboží a umělého škrcení spotřeby, jednak z části též nevhodné politiky cenové, stlačující ceny na úkor obchodu oficiálního a na prospěch obchodu pokoutního.

Během zásobovacího období 1918/19 odpadlo nebezpečí vývozu obilnin na škodu domácího konsumu do zemí jiných (mimo obvod našeho státu), jak nebezpečí toto hrozilo nám za doby válečné, hospodaření s obilím dáno bylo do rukou orgánů vlastního státu a otevřena možnost dovozu z ciziny.

Dosud však jest otázkou, zdali bude dosti obilí k tomu účelu, aby obchod mohl být uvolněn a jaké by byly výsledky tohoto uvolnění.

Pro období 1918/19 vykoupeno bylo:

Dále bylo přivezeno

Z toho spotřebováno:

Při tom činily dávky spotřební původně 200 a 300 g denně, pak 300 a 450 g denně, později 278 a 400 g a musily býti sníženy opětně na 200 a 300 g denně.

Pro příští období jeví se však nezbytně nutným, aby plán zásobovací postaven byl na jiný základ. - Obyvatelstvo žádá bezpodmínečně, aby byla zvýšena dávka a zlepšena jakost chleba a mlýnských výrobků.

Projektuje se zvýšiti dávku spotřební na 12 kg, dále má být upraveno vymílání, které činí nyní: u pšenice 90%, žita 85% a ječmene 80%, na:

Při této dávce jeví se obraz spotřeby asi takto:

Pro Slovensko nelze v této chvíli uvésti přesné číslice, lze však míti za to, že Slovensko v nejhorším případě bude soběstačné, nebo že poskytne mírného přebytku pro země ostatní.

Stav zásobování v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jevil by se pak takto:

Jako nejvýhodnější postup doporučovalo by se spotřebovati domácí obilí pro účely výroby chlebové, kdežto úhrada mouky vařivé opatřila by se přívozem z ciziny.

Z toho plyne, že naše soběstačnost v oboru zásobování není prozatím pro období 1919/20 ještě plně zaručena a že tedy odkázáni jsme ještě dále na přívoz, který má své jisté hranice jednak v kapacitě dopravních prostředků, jednak také ve zřeteli na valutní a finanční poměry státu.

Úkolem státního hospodaření s obilím, pokud by mělo býti za těchto poměrů zachováno, nebylo by ovšem, stlačovati nemírně dávku spotřební, nýbrž:

1. Dávku tuto přiměřeně stanoviti a sjednotiti jakost zboží (vymýlání, poměr chleba k mouce vařivé atd.),

2. distribuovati místně a časově obilí a mlýnské výrobky z domácí úrody a dovezené z ciziny,

3. sjednotiti ve spotřebě ceny domácích a přivezených výrobků.

Vyskytuje se požadavek, aby byl uvolněn obchod s obilím a mlýnskými výrobky, a to hned pro nejbližší žňové období, při čemž by ceny byly stanoveny státem jako ceny maximální.

Tento projekt mohl by býti uplatněn pro nejbližší dobu od žní 1919, kdyby stát měl nejen naprostou bezpečnost trvalých a dostatečných dovozů, nýbrž také měl v rukou již napřed dostatečné zásoby, aby mohl doplniti přechodný nedostatek v těch částech říše, kde by se dočasně nedostatek takový při režimu volného obchodu objevil. Je také pochybno, zda-li při režimu volného obchodu lze zajistiti dodržení maximálních cen. Zkušenosti z dřívější doby tuto pochybnost potvrzují. Volný obchod předpokládá volnou tvorbu cen, t. j. její tvoření podle zákona nabídky a poptávky. Obchod vázaný cenami maximálními nebude míti nikdy té pružnosti, aby zajištěno bylo řádné zásobování všech částí říše a v každém čase.

S různých stran doporučuje se t. zv. systém Sedlmayerův, dle kterého by stát hospodařil sám s částí sklizně, kdežto druhá část by byla uvolněna. Dle tohoto systému by byly rozepsány mírné kontingenty, zbytek by byl volný.

Systém tento byl již dříve (za let minulých) předmětem velmi podrobných diskusí se strany theoretikův i praktiků, a většina kloní se k tomu názoru, že dva systémy - jeden donucovací, druhý volný - nemohou snadno ve státě vedle sebe obstáti. Není také pochopitelno, proč by stát, když by již udržoval státní režim, měl zůstati na poloviční cestě, a jaký účel by měl míti vedlejší režim volný.

Při tom padá tu na váhu však také to, že stát musí ještě v nejbližší době přivážeti dražší mlýnské výrobky cizí, tak že by stát musil hospodařiti s těmito dražšími výrobky, kdežto obchod měl by k disposici levnější zboží domácí, které by pak nebylo podrobeno přísnému režimu cenovému. Vedle toho má stát zájem na stálém přehledu o zásobách a o způsobu jejich distribucí. Takový zájem nemá však volný obchod, který veden jest ne zásobovacím interesem. nýbrž zájmem po výtěžku.

V každém případě musí stát pro nejbližší dobu po žních vyvarovati se každého experimentu a mohl by riskovati takový pokus jenom tehdy, kdyby měl dostatečné zásoby pohotově, aby v případě dočasného selhání volného obchodu použíti mohl zásob těch k nápravě situace zásobovací. Zájmy, které jednotlivé skupiny obyvatelstva, a to jednak spotřeba a zemědělství mají na příštím režimu, jsou v podstatě tyto:

1. Zájem spotřeby žádá zajistiti dostatečné kvantum, uspokojivou jakost a přiměřenou cenu. Zájem spotřeby neohlíží se na to kdo dodává zboží, zda-li stát či soukromý obchod, jenom když tyto nároky jsou uspokojeny.

2. Zemědělství klade váhu na odstranění donucovacího systému při dodávkách, na stanovení ceny, která odpovídá skutečným nákladům výrobním a na neobmezenou úhradu vlastní spotřeby osobní i hospodářské.

Zájem na přiměřeném zhodnocení zemědělských plodin a zájem konsumu na přiměřené ceně výrobků vyžaduje pak společně, aby režim zásobovací zbaven byl zbytečných a nepřiměřených nákladů režijních, které způsobuje dnešní donucovací rekvisiční systém. Jakmile však dle stavu sklizně a zásob objeví se možnost vyhověti těmto požadavkům bez každého donucování, je stejně v zájmu té či oné skupiny, aby bez dalších průtahů od systému donucovacího bylo upuštěno, a zbyl by pak pouze zájem na stejnoměrném zajištění dávky, na zajištění správné distribuce místní i časové, jakož i na regulaci cen, dokavad tato regulace nebude dána tvořením ceny světové.

Pokud však ještě rekvisiční systém pro nejbližší dobu potrvá, požaduje se právem naléhavě zemědělskými kruhy, aby zemědělci po odvedení stanoveného kontingentu, jak o tom bylo při jednání o otázce této zástupcem vlády dáno ujištění, byli dalších rekvisicí sproštěni, pokud to stav zásobování v období příštím dovolí.

Proto usnesl se zásobovací výbor na této resoluci, již doporučuje přijmouti:

Vláda se vyzývá:

1. Aby učinila veškerá opatření, zejména též zajištěním dostatečných zásob z ciziny, by státní režim zásobovací pokud možno nejdříve mohl býti likvidován, buď co buď však aby byl udržen jen po tu dobu, pokud se jeví nezbytně nutným v zájmu zásobení obyvatelstva.

2. Pokud státní režim obilní bude udržen, budiž účelem jeho, zajistiti obyvatelstvu přiměřené a dostatečné dávky chleba a mlýnských výrobkův uspokojivé jakosti, zabezpečiti místní a časovou regulaci distribuce a zabrániti pokoutnímu obchodu a lichvě obilními výrobky.

Avšak nebudiž účelem režimu tohoto snižovati uměle dávky spotřební jak u samozásobitelů, tak u nesamozásobitelů, zkracovati nepřiměřeně zužitkování obilí a odpadků mlýnských k účelům krmným a průmyslovým.

Naprosto buďtež nejmenší zemědělci od povinných dodávek obilí, tuků a pod. látek osvobozeni.

3. Krmiva buďtež pro nejbližší období zásobovací plně uvolněna.

4. Cena obilí budiž stanovena podle přesné odborné kalkulace nákladů výrobních tak, aby tyto výrobní náklady nalezly plnou úhradu v této ceně.

5. Bude-li možno uvolniti donucovací režim státní, nechť vláda nadále za spolupůsobení samosprávy a jiných veřejných orgánů bdí nad zásobováním širokých vrstev obyvatelstva v tom směru, aby bráněno bylo lichvě potravinami a nutnými životními potřebami, aby zajištěny byly dostatečné zásoby potravin a bezvadná jejich distribuce v různých částech říše, jakož i aby zabezpečeno bylo pro nemajetné vrstvy náležité zásobování chlebem uspokojivé, zdravotním poměrům odpovídající jakosti se zřetelem na plné využitkování výživné hodnoty při výrobě chleba. Proto budiž za spolupůsobení družstev výrobců zemědělských a družstev spotřebitelů vybudována též náležitá organisace pro zásobování obyvatelstva výrobky obilními, zejména chlebem.

6. Péči o zvelebení stavu našeho, válkou těžce poškozeného, obilnictví zejména se zřetelem na zajištění výživné hodnoty obilí a jeho způsobilosti pro výrobu chleba budiž věnována obzvláštní pozornost.