Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Výbor navrhuje přijmouti tuto osnovu zákona:

1. Civilní státní úředníci, kteří byli 1. listopadu 1918 v aktivní službě, postupují za každý kalendářní rok 1914 až 1918, v němž byli aspoň po 6 měsíců v aktivní státní službě civilní, nebo za této služby konali aktivní vojenskou službu a jsou-li podrobeni ročnímu kvalifikování, vykazují po případě v rekvalifikaci - kvalifikaci aspoň dobrou, vždy o půl roku dříve do vyšších služebních požitků, než měli 1. listopadu 1918. Postup ten vztahuje se na postup do vyššího stupně platového, na postup časový i pro dosažení starobního služebního přídavku.

2. Tato půlletí připočítávají se též k celkové služební době pro vyměření pensijních požitků, ač-li nepřísluší již nárok na započtení celého roku z důvodu služby vojenské. Po rozumu § 51. odst. 5. a § 80. odst. 2. služ. pragmatiky se válečná půlletí nečítají.

3. Jsou-li úředníci v nejvyšším stupni platovém a postup časový nemá již místa, poskytuje se jim po uplynuti postupové lhůty (3 nebo 4 roků), stanovené v § 50. odst. 2. služební pragmatiky, do níž se započítávají válečná půlletí, osobního, do pense započítatelného přídavku. Přídavek ten rovná se rozdílu mezi tímto nejvyšším stupněm platovým a druhým stupněm třídy nejblíže vyšší, v VI. hodnostní třídě rozdílu mezi nejvyšším platovým stupněm a mezi nejnižším stupněm V. hodnostní třídy. Tohoto přídavku poskytuje se jim tak dlouho, pokud není vyrovnán požitky třídy vyšší.

Ona část půlletí, jež při prvém postupu podle § 1. tohoto zákona provedeném nebyla spotřebována, bude započítávána při dalším postupu do vyšších platových stupňův a do platů vyšší třídy.

Úředníkům, kteří po 1. listopadu 1918 dosáhli jmenováním požitků vyšší hodnostní třídy, započítá se ona část stejné doby, jako byla podle § 1. započtena, která od 1. listopadu 1918 ještě neuplynula, do dalšího postupu v této hodnostní třídě. Toto započítávání nemá místa u těch úředníků, kteří od 1. listopadu 1918 byli povýšeni o dvě hodnostní třídy. Omezení tato neplatí pro úředníky podle zákona o oficiantech zařaděné.

Zaměstnancům, kteří nejblíže příští stupnice platu dosáhnouti mohou po čekací lhůtě pěti nebo čtyř roků, platí při odchodu na odpočinek za základ pro příznivější započítávání válečných let služebních (§ 1. odst. 1.) u úředníků 4 roky a u služebníků a podúředníků 3 roky - nebo díl z takto snížené doby čekací připadající na skutečně odslouženou dobu a výhodu tohoto zákona.

Státní úředníci, kteří při použití ustanovení § 1. odst. 1. nemohou do vyšších služebních požitků jen proto postoupiti, že již dosáhli, nebo dojdou 60 roků věku svého a 35 let služebních, nabývají osobního, do pense započítatelného přídavku. Přídavek ten vyměřuje se rozdílem mezi požitky, jež úředníci ti skutečně berou, a požitky, na něž by měli při postupu časovém i při postupu do vyšších stupňů platových nárok, kdyby v době nápadu nebyli ještě dosáhli 60 roků věku a 35. roku služebního.

Ustanovení v §§ 1 - 3 vztahuje se i na civilní úředníky státní, kteří sice byli v státní službě ustanoveni po 1. listopadu 1918, ale přestoupili do ní z jiné služby veřejné, nebo služby jí na roveň postavené, pokud léta válečná nebyla již v jejich dřívějším služebním poměru stejnou měrou, nebo vyšší připočtena.

Ustanovení §§ 1 - 4 platí obdobně i pro státní osoby učitelské. Stejně tak platí pro praktikanty (elévy) a pro právní praktikanty a auskultanty v přípravné službě soudcovské. Válečná půlletí po rozumu § 1. započtou se až po jmenování úředníky (soudci).

Stejně tak platí pro praktikanty (elévy), pro právní praktikanty, auskultanty v přípravné službě soudcovské, a pro kandidáty středoškolské služby učitelské konající povinný rok služební.

Ustanovení §§ 1 - 4 platí dále obdobně i pro aktivní státní zaměstnance (sluhy a podúředníky), kteří náleží do kategorie sluhů státních, pokud jde o jejich postup do vyšších stupňů platových (§ 1. zákona ze dne 25. ledna 1914, č. 16 ř. z.).

Ustanovení tato platí obdobně i pro všechny ostatní civilní státní zřízence, počítajíc i veškeré zaměstnance ve státních závodech i podnicích a fondech státem spravovaných.

Příznivější postupové, povyšovací a jmenovací podmínky, jakož i jiné sem náležející výhody těchto zaměstnanců musí zůstati zachovány.

Civilním státním zaměstnancům, počítajíc k tomu i státní učitelské osoby, zaměstnance ve státních závodech a podnicích i fondech státem spravovaných, kteří za války aktivně sloužili, ale byli před účinností tohoto zákona dáni na trvalý odpočinek, nebo jejich pozůstalým, přepočte se dodatečně základna pensijní, či provisijní (darů z milosti) a vpočtou se započítatelná válečná půlletí do celkové doby služební podle §§ 1 - 3.

Osobám ve službě jsoucím, které nemají plného výslužného, poskytuje se, byly-li za války v civilní státní službě opět zaměstnány, přídavku k výslužnému. Přídavek tento se vyměří tak, že se doba strávená v tomto zaměstnání a válečná půlletí při vyměřování výslužného připočítávají. Zisk takto vzešlý platí i pro pozůstalé po takových osobách.

Výhody podle tohoto zákona nabývají platnosti dnem 1. října 1918 a poskytuje se jich na přihlášku bez uhrazování příp. statutárních příspěvků; doplatků z tohoto zákona za dobu před 1. říjnem 1918 se neposkytuje. Ústředním úřadům jest vyhrazeno vyloučiti ze započtení válečných let osoby, o nichž bude vhodným způsobem prokázáno, že nebyly válkou vůbec poškozeny.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Provésti zákon ukládá se všem zúčastněným ministrům.

Z důvodů naznačených ve vládní osnově tisk 1167 sluší uvésti toto:

I. Podle § 10. a 78. zákona ze dne 27. prosince 1875, čís. 158 ř. z. o vojenském opatření osob c. k. vojska, c. k. válečného loďstva a zemské obrany sluší při vyměřování pense za každé, v jakékoli službě ztrávené, polní tažení připočísti ke služební době jeden rok (t. zv. rok válečný), nehledíc k tomu, zda polní tažení bylo prožito od počátku až do konce, nebo jenom částečně.

Dvě nebo několik tažení, v témže solárním roce ztrávených, rozmnožují služební dobu pouze o rok.

Které epochy sluší pokládati za polní tažení, resp. za válečná léta, jakož i pokud tuto výhodu lze rozšířiti na jednotlivé části vojska a námořnictva, bude nařízeno případ od případu nejvyšším armádním rozkazem. "Podle § 11. a 78. téhož zákona sluší osobám c. k. vojska a c. k. námořnictva, jež upadly do zajetí započítati při vyměřování pense jen ten rok jako válečný, ve kterém zajetí to se stalo. Dále trvající zajetí pokládá se za jednoduchou dobu služební."

Ustanovení toto platí podle § 120. a 124. téhož zákona i pro zemskou obranu a podle § 8. zákona ze dne 6. června 1886, č. 90 ř. z. o domobraně i pro příslušníky domobrany.

Podle cís. nařízení ze dne 9. června 1915, č. 361 ř. z., kterým bylo dovoleno stanoviti pro nynější válku pří vyměřování výslužného pro připočítání válečných let odchylky od ustanovení § 10. odst. 1. zák. ze dne 27. prosince 1875 č. 158 ř. z. byla pro připočítávání válečných let k době služební nařízením ministerstva zemské obrany ze dne 10. prosince 1915, čís. 362 ř. z. v dohodě se zúčastněnými ministerstvy při vyměřování pense pro nynější válku vydána tato ustanovení:

Osobám, jimž pro nynější válku sluší připočísti válečná léta buď při výměře výslužného připočten rok jako válečný rok,

a) sloužily-li za války aspoň tři měsíce aktivně nebo

b) nehledě na dobu služby, zúčastnily-li se bojů, neb utrpěly-li poranění před nepřítelem anebo

c) staly-li se nezpůsobilými ke službě pro válečné námahy, tudíž i nakažlivé nemoci.

Osobám však, jež za války aktivně nesloužily v několika kalendářních letech, buď při výměře výslužného za každý kalendářní rok připočten vždy jeden rok jako válečný rok, sloužily-li aktivně v každém z těchto kalendářních rokův

a) aspoň tři měsíce, nebo

b) nehledě na dobu za podmínek v § 1 b) uvedených.

II. Podle § 4. zákona ze dne 22. června 1878, č. 59 ř. z. o úpravě osobních služebních poměrů civilních státních zřízenců, náležejících k ozbrojené moci, vzhledem k jejich povinnosti k aktivní službě ve stálém vojsku, v námořnictvu, zeměbraně a domobraně, jest "válečný rok podle § 10. zákona ze dne 27. prosince 1875, č. 158 ř. z. započítatelný sice pro veškeru služební dobu, nikoli však pro quinquenium, jehož je třeba, aby bylo dosaženo vyšších požitků v aktivní civilní státní službě. Zásad, jež o quinqueniu platí, sluší obdobně užít i pro dosažení jiných zlepšení požitkových, na trvání jisté doby závislých, na př. personálních přídavků".

Tato zásada, že vojenská služba nemá se do postupu započítati, byla však odstraněna § 30, a 167. služební pragmatiky.

§ ten odkazuje, pokud jde o otázku, zda úředník za své aktivní vojenské činnosti v případě mobilisace nebo svolání domobrany zůstává v požívání svých požitků, na zvláštní zákonná nařízení, podotýká však výslovně, že doba takovéto služby čítá se pro postup do požitků vyšších, tedy i pro postup do vyšších stupnic platových podle § 50 i pro časový postup podle § 51. služební pragmatiky. Dosavadní právní stav je tedy ten, že doba, kterou civilní státní zřízenci ztrávili ve vojenské službě

a) započítá se do postupu do požitků vyšších, to jest z doby pro postup nutné se nevylučuje.

b) že při vyměřování pense započítává se jistou zvýšenou měrou (válečný rok).

III. Poslední dobou domáhali se civilní státní zřízenci, aby jim doba válečná, to jest za války ve službě ztrávená, byla i při postupu do vyšších požitkův a pokud nekonali vojenské služby, i při vyměřování pense zlepšeným způsobem započítávána a odůvodňovali žádost tu tím, že za války rozmnožené úkoly úřední, vzrostlá odpovědnost a ovšem i poměry drahotní mimořádným způsobem absorbovaly tělesnou i duševní schopnost úřednictva a že připočtením t. zv. válečných let zlepší se v četných případech služební požitky státních zřízenců, čímž nesnesitelné drahotní poměry budou aspoň z části vyrovnány.

Státní úřad v německém Rakousku podle zmocnění německo-rakouské státní rady nařízením ze dne 28. listopadu 1918, č. 68 státního zákoníka vyhověl požadavkům tomu a připočítává ke každému roku, za války ztrávenému, půl roku; vedle toho nařízením ze dne 28. listopadu 1918, č. 69 upravil i privilegované započítání služební doby za války ztrávené při vyměřování výslužného. Není pochyby, že tytéž důvody, jež vedly vládu německo-rakouskou, aby vydala svrchu uvedená nařízení, platí stejně i pro zřízenectvo republiky československé.

I situace těchto úředníkův a zřízenců jest neutěšená a nutno užíti všech kroků, aby státním zaměstnancům byly požitky jejich zvýšeny a oni tak mohli nesnesitelné drahotě lépe čeliti. Jedním z takových prostředků jest právě připočtení t. zv. válečných let, jež umožňuje, aby úřednici a zřízenci mohli dříve do vyšších požitků postoupiti. Provedení tohoto požadavku ovšem vyžaduje zvláštní opatrnosti.

IV. Snahou vlády bylo, výhody připočtení válečných let poskytnouti co nejširšímu počtu státních zaměstnanců; padají tu v úvahu úředníci do hodnostních tříd zařadění, § 1., dále státní zřízenci do kategorie sluhů náležející, kancelářští oficianti a oficiantky a pomocníci, dále státní zaměstnanci v státních závodech a ve fondech, státem spravovaných, § 5. Ovšem bylo nutno lišiti, zda jde o zřízence v aktivní službě či o zaměstnance, kteří byli již dáni na odpočinek.

A) Pokud jde o zaměstnance, kteří jsou v aktivní službě státní v čas účinnosti zákona; připočítávají se válečná léta měrou velmi rozsáhlou, totiž i do postupu do stupnic platových i do postupu časového i pro dosažení starobního služebního přídavku i pro vyměření pensijních požitků, ovšem s obmezeními, podávajícími se z platného práva, totiž:

a) že připočtení let jest vyloučeno v případech § 51. odst. 5. a § 80. odst. 2. služební pragmatiky. Pomoc zjednává tu § 3. osnovy,

b) že připočtení celého válečného roku do pense z důvodů vojenské služby není dotčeno.

Vláda nemohla se rozhodnout, aby válečná léta byla připočítávána praktikantům, pokud jde o dosažení vyššího adjuta k povýšení, poněvadž adjutum praktikantů bylo z titulu války upraveno již nařízením ze dne 28. února 1919, č. 107 sb. zák. a nař., a poněvadž by se připočtením válečných let nepoměrně zkrátila jejich povyšovací lhůta; bylo však ustanoveno, že se jim válečná léta započtou, ovšem až po jmenování úředníky.

Léta válečná započítávají se nezkráceně, tak že doba, při jednom postupu nespotřebovaná, připočítává se při postupech dalších, § 2. Pokud by ovšem časový postup již místa neměl a státní úředníci dosáhli již nejvyšší stupnice platové, možno ovšem brzkým jmenováním do vyšších tříd i tu připočtení válečných let v brzku uskutečniti. Vedle toho byla však výhoda, se započtením válečných let spojená, zabezpečena v té formě, že dotčeným úředníkům poskytuje se po uplynutí 3 resp. 4leté postupové lhůty osobního přídavku § 1. odst. 3. započítatelného do pense.

B) Pokud jde o zřízence pensionované, rozeznávají se v osnově:

a) zřízenci, kteří za války ještě po nějakou dobu v civilní službě státní sloužili a byli před účinností zákona dáni na trvalý odpočinek. Těm se přepočte dodatečně základna pensijní a vpočtou se započítatelná válečná půlletí do celkové doby služební, § 6. Tak budou zaměstnanci ti úplně postaveni na roveň těm, kteří zůstali v aktivitě až do působnosti zákona,

b) zřízenci, kteří byli již dříve, to jest před válkou, pensionováni a za války opět do služby povoláni. Tu se poskytuje přídavku k pensi, který se vypočte tak, že za každý rok služby se připočte půl roku válečného a suma obou těchto let se připočte ke služební době, započítatelné do pense. Rozdíl mezi pensí, skutečně branou, a pensí, podle tohoto připočtení vypadající, vyměří se jako přídavek válečný.

Značné obtíže způsobuje otázka, jakou dobu sluší připočísti jako tak zvaná léta válečná. Vláda rozhodla se po zevrubných úvahách pro zásadu, aby bylo ke každému roku válečnému, v němž byl zaměstnanec ve službě státní aspoň půl roku zaměstnán, připočítáno půl roku; tedy byli-li zřízenci státní ve službě civilní 5 let, připočtou se jim 2 1/2 roku jako léta válečná. Bylo sice projevováno přání, aby byla započítávána doba delší, zejména za každý rok války 1 celý rok a bylo na to poukazováno, že na příklad zemské výbory český a moravský započítaly svým úředníkům a zřízencům, pokud byli po celou dobu války ve službách země, 3 léta a že dále četné autonomní korporace připočtly zřízencům svým za každý rok služby za války celý rok.

Při státní správě jsou však poměry spletitější a zejména to byly důvody finanční, jež vládu nabádaly k značné zdrželivosti. Vláda je však přesvědčena, že i připočtení válečného půlletí za každý rok 1914-1918 znamená pro velmi četné zaměstnance zejména v třídách nižších okamžitý postup do požitků vyšších a tím i také podstatné zlepšení nynější neutěšené situace jejich a že tak bude naléhavým přáním po zlepšení požitkův aspoň částečně a přece měrou rozsáhlou vyhověno.

Ustanovení § 4. jest odůvodněno tím, že při organisaci ministerstev byli převzati mnozí úředníci z jiných veřejných služeb a že je spravedlivo, umožnit i těmto úředníkům výhodu připočtení let, ovšem jen potud, pokud léta válečná nebyla jim již v jejich dřívějším služebním poměru stejnou měrou nebo vyšší připočtena.

V zájmu správného i rychlého provedení zákona i evidence bylo pak ustanoveno v § 8., že připočtení let provede se na písemnou přihlášku zaměstnancovu, aniž je třeba formální žádosti, podobně jak to platí při postupu do vyšších požitků podle § 55. služební pragmatiky. Dodatkem, že se vyhrazuje ústředním úřadům právo vyloučiti ze započtení válečných let osoby, o nichž bude vhodným způsobem zjištěno, že válkou nebyly poškozeny, má býti dán výraz zásadě, aby výhody započtení nebylo poskytnuto osobám, které za války se obohacovaly. Vláda ovšem netají se tím, že vyšetřiti příslušné okolnosti bude začasté nesnadné a jest ochotna ustanovení toho použíti jen v případech skutečně křiklavých, kde obohacení úředníka bylo naprosto nepochybně prokázáno.

Posléze sluší co do otázky formální vzpomenouti, že sice vláda jest názoru, že úprava mohla by se provésti jako akt milosti i pouhým nařízením, že však hledíc k finančním důsledkům úpravy té se rozhodla nastoupiti cestu zákona a tak umožnit, aby zákonodárný sbor se mohl otázkou tou zevrubně i konkretně obírat a k přání úřednictva v rámci možnosti co nejvíce přihlížeti.

Jelikož kvalifikace, prováděné většinou před převratem, nemohou tvořiti základ pro posuzování hodnosti po převratu vsunuje státně zříz. výbor do § 1. také platnost rekvalifikace, o kterou může postižený žádati a která tvoří pak vlastní podklad pro posuzování hodnosti účasti na výhodách tohoto zákona.

Bylo nutno také jasněji vysloviti nárok těch, kdož mimořádným způsobem byli po převratu účastni na výhodách vzešlých z jejich přeřadění, či povýšení. Tyto výhody nemají míti takového vlivu na výhody, vyplývající z tohoto zákona, aby poslední byly úplně vyváženy a nezbylo z nich naprosto nic pro postižené. Proto byl výborem vsunut odst. 2 k §u 2. Zde zvláště vyňati jsou z takového obmezení oficianti přeřadění novým zákonem, ani jinak by byli zbaveni téměř šmahem výhod, vyplývajících pro ně z nového zařadění.

Sníženi postupových lhůt z 5 na 4 a ze 4 na 3 roky (§ 2 odst. 3), bylo nutno provésti v zájmu toho, aby se nejstarším, kdož odcházejí na odpočinek a nových úprav už se nedočkají, vyšlo co možno vstříc.

V §u 5, odst. 4, bylo nutno jasněji označiti kategorie zaměstnanců, kteří mají nárok na výhody vzešlé z tohoto zákona.

V témž paragrafu bylo nutno odstavcem 5. zachovati příznivější, dosud platné podmínky, aby snad tyto podmínky nebyly vpočítáním do výhod tohoto zákona rušeny.

Do §u 7. bylo třeba vzíti ustanovení, že výhody ze zákona vzešlé platí také pro pozůstalé po zaměstnancích a hledí se zde ovšem na statutární díl, nebo poměr zákonem stanovený pro takové případy.

Do § 8. bylo nutno vzhledem na zaměstnance, kteří jsou členy zvláštních starobních fondů, do nichž platí členské příspěvky, pojišťovací vsunouti ustanovení, že výhody zákona nemusí ani pro ně býti vykupovány dodatečným hrazením takových příspěvků. Konečně bylo nutno po názoru výboru vsunouti do téhož paragrafu ustanovení, podle kterého z výhod zákona může býti vyloučen jenom ten, komu prokázáno bylo, že nebyl válkou vůbec poškozen.

Výbor vyhověl poznámkám, jež uvedla vláda, zvl. u § 2. odst. 2., tak že vláda nečinila již námitek proti konečnému znění zákona.

Státně-zřízenecký výbor usnesl se dále po projednání dotčených otázek navrhnouti ke schválení plénu Národního shromáždění ještě přiložené dvě resoluce, z nichž prvá žádá, by se užilo výhod tohoto zákona i pro ty zaměstnance, kteří byli do služeb státních zaznamenáni a vyhověli všem podmínkám nastoupení služby, tuto službu však nastoupiti nemohli, jelikož byli povoláni k činné službě vojenské, a druhá žádá, aby výhody z tohoto zákona vzešlé přiznány byly též učitelům škol obecných a měšťanských na veřejných školách.

Státně-zřízenecký výbor Národního shromáždění československého žádá, aby jednotlivé resorty služby státní, státních podnikův a fondů spravovaných státem, byly zmocněny, aby pro zaměstnance, jimž zabráněno bylo vojenskou službou ve válce nastoupiti do služby státní, ač jinak měli plnou kvalifikaci a učinili zadost podmínkám přijetí do této služby, po návratu z vojska se pak ihned ucházeli o službu státní, individuálně použili zásad uvedených v hořejším zákoně.

Vláda vydej podle článku II. a § 25 zák. ze dne 23. května 1919, č. 274 prováděcí ustanovení, kterým se uloží zemím, aby výhody o započítání služebních let z tohoto zákona vzešlé byly přiznány učitelstvu škol obecných a občanských na veřejných školách.