Dne 15. května o 7. hodině večer konal se
na Staroměstském náměstí tábor
lidu, pořádaný "Volnou Myšlenkou",
na němž se mluvilo proti oslavování
Jana Nepomuckého. Před 8. hodinou zvonili na věži
Týnského kostela, jak to před svátkem
bývá zvykem, klekání velkým
zvonem.
Poněvadž slova řečníka zanikala
v hlaholu zvonů, byli účastníci tábora
pobouřeni, a zástup asi 100 osob vnikl, ač
mu v tom bylo neznámým vojínem a důstojníkem
zabraňováno, do Týnského kostela.
Muži s pokrytými hlavami, hvízdajíce,
s nadávkami a křikem hnali se hlavní lodí
k oltáři, kde se konala večerní májová
pobožnost. Duchovní P. Leander Brejcha, kněz
řádu sv. Františka, z Prahy-lI., čp.
753, který pobožnost konal, odešel rychle se
sanctissimem do sakristie. U mřížky před
hlavním oltářem postavil se s roztaženýma
rukama lomozícímu davu do cesty týnský
kaplan P. Jan Kautský, jenž při tom neznámým
mužem byl udeřen do tváře. Jiný
muž vyskočil na lavici a snažil se strhnouti
s kazatelny červenou plyšovou přikrývku,
což se mu však nepodařilo. Rozbil tudíž
na kazatelně upevněnou plynovou lampu. Chrám
byl četně navštíven a mezi obecenstvem
vznikl veliký zmatek. Ženy křičely a
plakaly, muži se postavili částečně
proti výtržníkům. Neznámý
důstojník s vojíny, v kostele přítomnými,
napomínáním rozvášněného
davu zjednali pořádek a vyklidili chrám ještě
před příchodem policejní stráže.
Policejnímu ředitelství bylo nařízeno,
učiniti hned opatření potřebné,
aby pachatelé byli vypátráni a pohnáni
k odpovědnosti.
Lituji velice trapných událostí, které
se sběhly v kostele Týnském, a odsuzuji je
co nejrozhodněji. Přes to však musím
položiti důraz na to, že nelze bezpečnostním
orgánům vytýkati, že neučinily
vhodných bezpečnostních opatření.
Stráži bylo uloženo, aby dbala udržení
pořádku na náměstí, a jen ta
okolnost vysvětluje domnělé opožděné
zakročení její u kostela, že úmysl
vniknouti do kostela nemohl nikdo ani tušiti, ježto
šlo o událost v Praze naprosto nepředvídanou;
mimo to událo se toto vniknutí tak spontánně
a s takovým chvatem, že by nebylo bývalo stráži
ani fysicky možno, hned se za davem pustiti a vniknutí
do chrámu zabrániti.
l kdyby to bylo bývalo možno, nedá se podle
situace, jak úředně byla zjištěna,
předpokládati, že by stráž byla
zdolala rozvášněný dav do kostela vtrhly,
ježto si počínal tak zběsile, že
nejen nedbal napomenutí přítomných
legionářů, nýbrž ztrýznil
dokonce legionáře Josefa Holeňu, jenž
odsuzoval počínání davu. Tento legionář
byl by býval jistě usmrcen, kdyby mu několik
jiných legionářů nebylo přišlo
v nejkritičtějším okamžiku na pomoc.
Po skončeném táboru lidu na Staroměstském
náměstí přitáhl zástup
asi 3000 lidí k soše Jana Nepomuckého na Karlově
mostě, chtěje ji svrhnouti do Vltavy. Tomu zabráněno
bylo jednak intervencí a domluvou stráže bezpečnosti,
jakož i proslovem amerického legionáře.
Přes demonstrace proti oslavám Jana Nepomuckého
umožněna byla vhodnými bezpečnostními
opatřeními pobožnost u jeho sochy, ježto
bezpečnostní stráž také 16. května
večer vyklidila Karlův most, když situace mezi
katolickou a oposiční stranou stala se hrozivou.
Podotýkám, že dne 15. a 16. května nařízeno
bylo sesíliti hlídky v celém policejním
obvodu; mimo to hlídána byla v těchto dnech
socha Jana Nepomuckého na Karlově mostě 2
muži po celý den a noc.
Ministr spravedlnosti na stupních katolického chrámu
v Holešovicích nemluvil a na Staroměstském
náměstí vůbec přítomen
nebyl; stran pachatelů těchto politování
hodných a trapných událostí bylo zavedeno
trestní vyhledávání pro zločiny
podle § 83. a 98. lit. b) tr. z. a přečin podle
§ 303. trestního zákona.
V Praze dne 4. června 1919.