Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Poslanec Udržal a druhové měli návrhem svým na prvém místě snahu upraviti zatímně existenční poměry učitelů česko-slovenských legionářů, zajatcův invalidů, vojínů vůbec a jejich rodin pokud byli vojenskou službou zkráceni.

Jakkoliv návrh posl. Udržala byl podán již v polovici listopadu 1918 a přes to, že školský výbor, jemuž byl přikázán, již v prosinci se usnesl na návrhu zákona věci se týkajícího, nemohl býti návrh tento Národnímu shromáždění až posud předložen, poněvadž ministerstvo financí proti němu podalo námitky. Z té příčiny projednal jej subkomitét školského výboru znovu a školský výbor návrh předložil s některými subkomitétem doporučenými změnami dne 2. dubna 1919 ministerstvu školství, aby po přání vlády zjednalo o něm se vším možným urychlením dobré zdání ministerstva financí, zemských školních rad a zemských výborů a podalo školskému výboru o tom zprávu s případnými návrhy.

Motivy návrhu zákona jsou tyto:

1. Orgánové rakouské vlády nařídili, aby učitelé, jichž příslušenství k česko-slovenským legiím bylo sebemenšími domněnkami naznačeno, byli hned sesazeni, a zastavili jím výplatu služného. Materiál k tomu byl zjednáván při censurování dopisův a z výpovědí vracejících se zajatců. Podobně bylo nakládáno se zajatci, kteří nějakým způsobem projevili mínění, jež bylo shledáno politicky závadným. Rodinám takto postižených učitelů bylo vyplaceno pouhé skrovné výživné bez drahotních přídavků. V jednom případě bylo i toto výživné zadrženo.

2. Školní úřady vyměřily rodinám padlých učitelů od prvního dne měsíce následujícího, po smrti vojína, pensijní požitky přesně podle zákonitých ustanovení. Poněvadž ponejvíce padli učitelé mladí s malým počtem služebních let, jsou požitky vyměřené pozůstalým a příspěvky vychovávací pro děti velmi nízké. Pohybují se mezi 50 až 100 K měsíčně. A z toho se ještě odpočítává podíl na pensi, kterou jim měl podle příslušných zákonů vypláceti stát, čímž se příjem těchto nešťastných rodin ovšem zase snížil, neboť stát v přemnohých případech ještě výplaty pensijních požitků nevyřídil.

Rodinám padlých učitelů byly pensijní požitky vyměřovány od doby, kdy učitel zemřel, avšak zpráva o smrti došla o několik měsíců později. Rozdíl mezi těmito pensijním požitky a vyplaceným již plným služným byl v některých případech prominut, avšak v četných případech byl z požitků zaopatřovacích srážen, tak že rodiny po padlých učitelích byly celé měsíce bez jediného haléře příjmů.

Podobně bylo naloženo s rodinami učitelů nezvěstných, s tím rozdílem, že plné služné bylo rodině vypláceno po dobu 3 měsícův a rodinám zajatců v Rusku po dobu 6 měsíců nezvěstnosti zajatcovy. Po té době bylo vyměřeno výživné ve výši zaopatřovacích požitků. Pensijní a zaopatřovací požitky rodin padlých a nezvěstných učitelů nedosahují daleko výše vyživovacích příspěvků státních, poskytovaných rodinám vojínů, ani výše podpor válečných uprchlíků, takže rodiny ty strádají neskonale bídou.

3. Někteří učitelé invalidi jsou naprosto neschopni vykonávati učitelský úřad. Jsou to po většině učitelé mladší. Kdyby byli pensionováni, žili by do smrti v trvalé bídě, neboť jejich pensijní požitky byly by nepatrné a nestačily by uhájiti prostého života. Školský výbor s jistotou očekává, že pensijní požitky těchto učitelů bude lze tak upraviti, aby stačily k výživě pensistův invalidův a jejich rodin. Poněvadž však nelze tou dobou otázky té konečně řešiti jest nutno učiniti s urychlením zatímní opatření, aby učitelé invalidi měli životní existenci zajištěnu.

4. Mnozí abiturienti učitelských ústavů byli povoláni na vojnu, aniž dosáhli místa služebního; tím netoliko nenabyli ani žádného služebního příjmu, ale byli by zkráceni ve služebním postupu a odnášeli by nezaviněné následky po všecku dobu svého působení, což jest třeba předejíti.

Ministerstvo školství a národní osvěty, zemské rady školní z Čech, Moravy a Slezska vyslovily s návrhem bezpodmínečný souhlas Zemské výbory zaujaly k jednotlivým paragrafům stanovisko a tolikéž ministerstvo financí. I zemské výbory souhlasily v podstatě s návrhem, jenom žádaly, aby úhradu zvýšeného nákladu převzal stát. Ministerstvo financí zastává názor, že zákon, jenž by měl býti vydán pro učitelstvo, nesmí stanoviti zvláštní výsady pro příslušníky stavu učitelského, nýbrž že musí býti přísně dbáno toho, aby úprava poměrů učitelů-vojínů odpovídala úpravě těchže poměrů státních zaměstnanců.

Subkomitét zvolený, aby projednal tuto otázku, vzal uvedená dobrá zdání v bedlivou úvahu a při tom i petici učitelův invalidů. Referent petici vřele doporučil a navrhl, aby předloha byla v intencích tužeb učitelů invalidů doplněna a aby se při konečné stylisaci hledělo na zákon o upravení služebních příjmů učitelstva, který vstoupil dnem 23. května 1919 v platnost a byl ve sbírce zákonů a nařízení republiky československé pod číslem 274 vyhlášen. Doporučil dále některé změny, kterými se vyvarovati má některým pochybnostem, obsaženým v dobrých zdáních zemských výborů, a kterými se také vychází vstříc stanovisku ministerstva financí ježto se stanovisko nepříčí intencím školského výboru, ale naopak vřele doporučuje ustanovení, týkající se legionářů.

Zástupce ministerstva financí min. rada Kalus projevil s přednesenými návrhy souhlas a subkomitét je přijal i s resolucí referentem tolikéž navrženou za své.

Kulturní výbor návrh zákona a resoluci projednal a schválil ve schůzi dne 15. července a usnesl se jednomyslně, aby přiložený návrh zákona i s resolucí byl Národnímu shromáždění předložen, aby byly přijaty.

V Praze 15. července 1919.

Učitelům, kteří se stali službou ve válce nezpůsobilými ke službě školní, náleží podle zákona ze dne 23. května 1919, č. 274 sb. z. a n., všecky výhody, které byly, nebo budou přiznány státním úředníkům v souřadném služebním postavení.

Totéž platí o manželkách a dětech učitelů veřejných škol obecných a měšťanských, kteří ve válce padli nebo jinak ve spojitosti s vojenskou službou zemřeli nebo se stali nezvěstnými.

Při tom jest vzíti za základ pro připočítávání válečných let a pro vyměření pensijních a zaopatřovacích požitků služební dobu a služební hodnost učitele podle uvedeného zákona ze dne 23. května 1919, č. 274.

Učitelé, příslušníci československé armády (legionáři a vojíni z doby po 28. říjnu 1918), kteří se válkou stali neschopnými vykonávati své učitelské povolání, nebuďtež až do trvalého upravení jejich poměrů dáváni na odpočinek, nýbrž buď jim udělena dovolená s plnými služebními platy a přídavky, ačli nemají podle § 1. nároku na větší výhodu.

Rodinám padlých, nebo nezvěstných učitelů legionářův a vojínů československé armády z doby po 28. říjnu, buďte doplaceny a dále vypláceny všecky služební příjmy a přídavky tak, jako kdyby učitelé ti byli na živu a ve službě školní, a to po dobu, než budou zaopatřovací požitky po padlých a nezvěstných učitelích těch zákonem trvale upraveny. Avšak i toto ustanovení platí s výhradou, nemají-li rodiny ty podle § 1. nároku na větší výhody.

Učitelé, příslušníci československé armády (legionáři a vojíni z doby po 28. říjnu 1918) a váleční zajatci, kteří byli zbavení školní služby, buďtež opětně ustanoveni na bývalé, nebo alespoň stejnými požitky nadané místo, budiž jim se zpětnou platností vyplaceno služné se všemi přídavky, a celá doba od zproštění školní služby započítána do služebního postupu. Těm, kteří byli zbaveni pouze služebních příjmů, budiž vyměřen náležitý plat se všemi přídavky ode dne zastavení příjmů. Ženatým, jejichž rodinám bylo vypláceno místo služného pouze výživné budiž toto výživné doplněno ode dne zastavení služného na plné služební příjmy se všemi přídavky.

V těch zemích, kde učitelům vojínům, pokud náleželi k mužstvu, nebyly v době jejich vojenské služby vypláceny plné služební příjmy, buďtež nevyplacené rozdíly nahrazeny.

Učitelům, kteří byli povoláni k vojenské službě jako učitelé výpomocní, buď doba ve službě vojenské ztrávená započítána do služebního postupu podle §§ 15. 16., 17., 37. a 38. zákona ze dne 23. května 1919. č. 274 sb. z. a n. Ušlé služební příjmy buďtež jim za tu dobu až do nového ustanovení nahrazeny a to nehledě na to, zdali jim byla místa reservována nebo byli-li služby zproštěni.

Odchovancům učitelských ústavů a výpomocným učitelům, kteří vykonali zkoušku dospělosti, ale nemohli pro vykonávání vojenské povinnosti zkoušku způsobilosti do dvou let vykonati, buď na vysvědčení způsobilosti připojena doložka osvědčující, že vysvědčení to má po stránce právní takovou platnost, jako kdyby bylo vydáno v nejbližším zkušebním období po uplynutí dvou let od zkoušky dospělosti. Tato výhoda se však přiznává jen těm, kteří vykonají zkoušku způsobilosti nejdéle do dvou let po propuštění z vojenské služby. Ministr vyučování může v případech hodných pozoru tuto lhůtu prodloužiti. Těmto učitelům započítají se všechna léta vojenské služby i dosavadní školské prakse do služebního postupu podle zákona ze dne 23. května 1919, č. 274 sb. z. a n., tak, jako kdyby byli nastoupili službu prvého dne měsíce, následujícího po složení zkoušky dospělosti.

Náklad na vydání, spojená s provedením tohoto zákona, hraditi budou až do konečné úpravy posavadních poměrů nynější vydržovatelé školství.

Ministru školství a národní osvěty se zúčastněnými ministry se ukládá, aby zákon provedl.

Zákon tento platí ode dne vyhlášení se zpětnou působností na den 25. července 1914.

1. Vláda se zmocňuje, aby pro urychlené provedení zákona o zatímním upravení služebních platův a právních poměrů učitelů legionářů, vojínův a jejich rodin poskytla zemím potřebné zálohy.

2. Ministerstvu školství a národní osvěty se ukládá, by nařízení ministerstva financí z 20. června 1917, z. ř. č. 265, o výhodách státních úředníků z podnětu jejich vojenské služby ve válce, týkajících se jejich odpočinkových a zaopatřovacích požitků, upravilo podle článku II. zákona ze dne 23. května 1919, čís. 274 sb. z. a n., i pro učitelstvo škol obecných a občanských.

3. Národní shromáždění zmocňuje vládu, aby učitelům, kteří náleží k mužstvu československého národního vojska (legionářům) a kteří pro vojenskou službu nemohli dosíci učitelského místa, dalo v náhradu ušlých příjmů mimořádný peněžitý příspěvek rovnající se těm příjmům, kterých mohli nabýti při pravidelném služebním postupu.

4. Ministerstvu školství a národní osvěty se ukládá, naříditi školním úřadům, aby učitelům legionářům, kteří se poprvé ucházejí o uprázdněné místo učitelské, byla při stejné započítatelné službě dána přednost. Okresní školní úřady oznámí ministerstvu školství a národní osvěty 1. každého měsíce seznam uprázdněných výpomocných, definitivních i zatímních míst v okrese, aby mohlo učiniti náležité disposice.

5. Ministerstvo školství a národní osvěty, ministerstvo sociální péče, zemské a okresní rady školní věnujte co nejhumánnější pozornost potřebám učitelův invalidův a učitelům, kteří ve válce utrpěli na svém zdraví újmy. Pokud se týče léčení chorob (lékařské pomoci, hrazení útrap, spojených s tím), buďtež učitelům legionářům, vojínům česko-slovenského státu, a učitelům vojínům vůbec, přiznány všecky výhody, jichž jest nebo bude účastno státní úřednictvo.

Toto pravidlo měj všeobecnou platnost, i pokud se týče všelikých jiných výhod státního úřednictva.

6. Učitelé, kteří nemohou nebo nebudou moci vyučovati pro chorobu, kterou jim válka způsobila, buďte podle možnosti za městnáni ve službách státních tak, aby, pokud lze, nebyli hmotně poškozeni.