Potřeba, zřizovati obecní knihovny jest i
u nás dávno pociťována a uznávána.
Co ve věci té dosud učiněno bylo,
daleko nepostačuje. Málo je dosud obcí, které
by se o zřízení knihoven a čítáren
byly postaraly, péči o to vyvíjely hlavně
spolky, jejichž činnost zasluhuje plného uznání.
Též okresy některé a obětaví
jednotlivci, kteří si uvědomili, že
veřejné knihovny jsou nejdůležitějším
a nejlepším prostředkem ke vzdělání
lidu, značné sumy vynaložili na zařízení
všeobecně přístupných knihoven.
V důvodové zprávě k vládnímu
návrhu se uvádí, že roku 1910 bylo v
Čechách 4451 lidových knihoven, z těch
3885 českých. Kromě těchto knihoven
bylo 2139 knihoven spolkových, přístupných
pouze členům spolků.
V některých okresích byly knihovny až
v 90% obcí, v jiných ani v 10%.
Na Moravě byly poměry ještě méně
utěšené, Slovensko pak je na tom ovšem
daleko hůře než Morava. Kde knihovny zřízeny
jsou, jest jich též dobře užíváno.
V jediném roce 1910 bylo podle statistiky půjčeno
2,678.000 svazků českých knih. Že by
se při řádné správě,
zavedené při všech knihovnách, ten počet
několikráte znásobil, jest nepochybno. Náklad
na zřízení a udržování
knihoven hradily svými příspěvky téměř
z polovice obce, zbytek zaplacen byl z příspěvků
spolků, peněžních ústavů,
z poplatků za používání, a z
vlastního jmění. Příspěvky
obcí daleko neodpovídaly potřebě,
polovice všech obcí poskytla příspěvku
málo většího než 20 K, a jen v
18 případech obec věnovala více než
1000 K.
Vláda poukazuje na knihovnictví v jiných
kulturních státech, zejména v Anglii, Americe,
Dánsku, Norsku, Švédsku, Finsku, Francii, Švýcarsku
a jinde, kde poměry jeví se daleko příznivějšími
než u nás. Není pochybnosti o tom, že
zákon vládou navržený setká se
v ohromné většině našich obcí
se vřelými sympatiemi. Vždyť nejde tu
o veliké zatížení poplatnictva a vláda
jistě umožní těm obcím, které
by byly neobyčejnou měrou zatíženy,
aby v této tak eminentně důležité
věci povinnosti své mohly dostáti. Nové
poměry v novém našem státě žádají,
aby veřejné knihovny byly zřízeny
a vydržovány bez výjimky ve všech obcích
naší republiky.
Vládou navržený zákon obsahuje 12 paragrafů,
v nichž přesně vymezeno jest, jak se mají
veřejné knihovny zřizovati a spravovati a
jak má býti hrazen náklad s tím spojený.
Bližší ještě určení
vydáno bude ve zvláštních prováděcích
nařízeních.
Výbor kulturní doporučuje Národnímu
shromáždění, aby navržené
osnově zákona, jak je připojena, dostalo
se ústavního schválení.
Z usnesení Národního shromáždění
se nařizuje:
Na doplnění a prohloubení vzdělanosti
všech vrstev obyvatelstva zřizovány buďte
politickými obcemi veřejné knihovny s četbou
vzdělávací naučnou i zábavnou,
která má skutečnou vnitřní
hodnotu.
V politických obcích s národnostními
menšinami budiž zřízena i pro menšinu
knihovna zvláštní, nebo zvláštní
oddělení knihovny všeobecné, když
tyto menšiny vykazují aspoň 400 osob podle
posledního sčítání lidu, pokud
se týče, když v obcích těch je
veřejná menšinová škola. Pro menšiny,
nevyhovující těmto podmínkám,
ale dosahující aspoň 10% všeho obyvatelstva,
budiž zřízena vždy pro několik
obcí knihovna společná, s poměrným
příspěvkem každé zúčastněné
obce. Bližší určí prováděcí
nařízení. Nezřídí-li
obec menšinovou knihovnu podle ustanovení tohoto zákona
a prováděcího nařízení,
jež k němu bude vydáno, může takovou
knihovnu zříditi ministerstvo školství
a národní osvěty samo na útraty obce.
Úplně vybudovaná knihovna skládá
se z půjčovny knih, čítárny
časopisů a knihovny příruční.
Nařízením bude stanoven minimální
program, který v obcích, kde jest aspoň obecná
škola, má býti proveden nejdéle do jednoho
roku, pokud však takováto obec nedosahuje počtu
400 obyvatelů do dvou let od doby, kdy tento zákon
vejde v platnost. Stejně bude stanovena lhůta, do
které jest provésti minimální program
v ostatních obcích.
Náklad na zřízení a udržování
veřejné knihovny hradí politická obec
jako řádné vydání obecní.
Roční částka, jakou obec má
věnovati tomuto účelu, bude určena
nařízením. Při tom však jest
zachovati zásadu, že náklad jest určován
počtem obyvatelstva (příslušníků
národnostní menšiny) a to ročně
30 h až 1 K za každého obyvatele (příslušníka
národnostní menšiny).
Působí-li v obci, ve které má býti
zřízena obecní veřejná knihovna,
již nějaká knihovna, vyhovující
ustanovení § 1., může tato knihovna buďto
a) převzata být obcí, nebo
b) zůstati dosavadnímu vlastníkovi, jemuž
se dostane každého roku od obce subvence ve výši
závazného obecního nákladu knihovního.
Prováděcí nařízení ustanoví,
jak bude tato subvence rozvržena na výlohy správní
a na zakoupení nových knih, a upraví otázku
vlastnictví, nově zakoupených knih i jiného
inventáře. V obou případech jest pak
taková knihovna podrobena ustanovením tohoto zákona,
zejména též co do správy.
Knihovnu řídí knihovní rada 4 - 8
členná, jak blíže určí
nařízení; polovinu členů ustanovuje
obecní zastupitelstvo z voličův obecních;
k nim přistupuje jednatel místní komise osvětové
a zbytek přiberou tito členové kooptací
z pravidelných vypůjčovatelů posledního
období. Pokud veřejná knihovna v místě
dosud nepůsobila a nebylo tudíž vypůjčovatelů,
dlužno kooptované členy vybrati z místních
osvětových pracovníků. Funkce členů
knihovní rady jsou neplacené a trvají dva
roky. Odpadne-li některý z členů knihovní
rady, budiž na zbytek funkčního období
ustanoven člen nový stejným způsobem,
jakým došlo k členství uprázdněnému.
Pro knihovnu menšinovou (i je-li pouhým oddělením
knihovny všeobecné), jest zříditi zvláštní
radu knihovní, jejíž všichni členové
musí býti příslušníky
národnostní menšiny, pro niž knihovna
se zřizuje.
Práva a povinnosti knihovní rady, která se
schází aspoň jednou za čtvrt roku,
jsou:
a) aby jmenovala knihovníka a síly výpomocné
a postarala se, aby jim vydržovatel knihovny poukázal
odměnu, nebo plat podle § 9.,
b) aby vedla finanční správu knihovny,
c) aby rozhodovala po návrhu knihovníkově
o nákupu nových knih a vyřadění
nevhodných,
d) aby ustanovila Pravidla pro půjčování
knih i používání čítárny
a hájila zájmy knihovny vůči vydržovateli
i ostatní veřejnosti,
e) aby o své činnosti podávala ročně
písemnou zprávu obecnímu zastupitelstvu.
Obecní zastupitelstvo je zavázáno, aby o
umístění knihovny, zejména též
o stavbě zvláštní budovy, dohodlo se
předem s knihovní radou. Jestliže se shody
nedocílí, rozhodne ministerstvo školství
a národní osvěty.
Agendou knihovny pověří se zvláštní
knihovník, který má v knihovní radě
hlas poradní. V obcích, jež mají více
než 10.000 obyvatelů, buď plat jich vyměřen
tak, aby knihovník mohl se věnovati cele jen tomuto
povolání, v ostatních obcích buď
stanovena odměna dohodou.
Několik obcí může zříditi
společnou knihovnu speciálního rázu
v místě, o němž se dohodly. To však
je nezbavuje závazků vůči knihovnám
místním.
Dozor nad řádnou působností všech
veřejných knihoven náleží ministerstvu
školství a národní osvěty, které
zřídí potřebné knihovní
instruktory a rozhoduje s konečnou platností o všech
sporných otázkách veřejných
knihoven. Zejména může ministerstvo, neb úřad,
jím k tomu zmocněný, shledá-li toho
potřebu rozpustiti knihovní radu, zříditi
zatímní orgán náhradní, zbaviti
členství jednotlivé členy knihovní
rady a jmenovati nové její členy. Stejně
může býti odstraněn i knihovník,
jehož činnost by nevyhovovala účelu
tohoto zákona.
Provedením tohoto zákona, pověřuje
se ministerstvo školství a národní osvěty
a ministerstvo vnitra.