Zasedání Národního shromáždění československého r. 1919.

Tisk 1353.

Návrh

člena Národního shromáždění Václava Johanise a soudruhů na úpravu lékárnictví tím, že budou lékárny uvolněny

Jedním ze zastaralých zbytků středověkého kastovnictví jest stav lékárnický. Kdežto ve státech kulturních byly kladeny nejvyšší požadavky na vzdělání lékárníků, byl u nás položen důraz hlavně na to, aby byla zachována stavovská privilegia. Lékárnictví v západních zemích, osvobozeno všech středověkých pout, jest odborně velmi vyspělé; v zemích germánských, a tedy i v Rakousku, kde bylo zachováno staré zařízení koncesní, neliší se v ničem od obchodu detailního, který kupuje ve velkém a prodává v malém. Veškeré námahy, zavésti moderního ducha, rozbily se o tvrdou falanx kasty lékárníků, kteří dosáhli při vydaném zákoně z roku 1906, jímž lékárnictví mělo být zregulováno toho, že byl ponechán starý systém lékáren reálných a radikovaných a že byl lékárnám, tak zvaným osobním, podloudným způsobem vtištěn ráz lékáren volně prodejných.

Účel lékáren jest, aby obyvatelstvu dostalo se rychle, bezpečně a lacino potřebných léků, aby léky tyto byly bezvadné a aby lékařským ustanovením úplně vyhovovaly. Jak odpovídají naše lékárny těmto požadavkům? Každé zřízení nové lékárny stěžuje se odporem organisace majetníků lékáren. Veškeré lékárny nově zřízené, od vydaného zákona z roku 1906, byly až na nejnepatrnější výjimky zřízeny přes protesty lékárnických gremií, tak že nelze mluviti o rychlém opatření láků, když lékárny nemohou býti zřízeny tam, kde jich jest zapotřebí. Tím vzniklo nesmírné stoupání cen lékáren, které prodávají se za závratné sumy. Toto zvýšení cen má ovšem za následek zadlužení lékárníků a touhu po větším výdělku, která se jeví ve stálém zdražování léků. Léky stávají se středním a chudým vrstvám nedostupnými, nemocenské pokladny úpějí pod tíhou vysokých účtů lékárnických, obyvatelstvo jest přímo hnáno do obchodů, kde se mu podloudnicky dostává léků nekontrolovaných, prodej tajných léčiv a specialit bují. Avšak ani jakost léků v lékárnách není zaručena. Již v dobách předválečných vykazovaly úřední prohlídky značné procento léků, které nevyhovovaly ustanovením: tyto poměry se za války ještě zhoršily. Byl-li lékárník nucen poměry, nastalými předražováním lékáren, taxu překračovati, stalo se tak v době válečné pravidlem.

Privilegováním starých a stěžovaným zřizováním nových lékáren byl lékárnický dorost zproletarisován, lékárničtí assistenti, kteří jsou ve službách třicet a víc než třicet let, nemohou dosíci samostatnosti a jen tuhá jejich organisace umožňuje jim podmínky životní, ovšem za ztrátu možnosti státi se samostatnými. Ač sta jich jsou bez místa, přece lékárny každoročně chrlí sta nových praktikantů na universitu, aby rozmnožili proletariát dorostu, mezitím co ceny lékáren stoupají ještě dále. Poměry ty dostoupily takové výše, že rovnají se úplné anarchii a nelze déle úpravu lékárnickou oddalovati. Mnoho států, stojících na vysoké výši kulturní a národohospodářské, jmenujeme toliko: Švýcary, Italii, Španěly, Portugaly, Belgii, Nizozemí, Francii, Anglii, Severní Ameriku, ba i Turecko, má lékárnictví volné, jen v zemích, kde vládne ještě duch germánský, jest stav lékárnický dosud zprivilegován a zkoncesován.

Podepsaní navrhují: Národní shromáždění, račiž se usnésti:

Vláda se vyzývá, aby neprodleně upravila lékárnictví uvolníc lékárny a aby dotčený zákon co nejdříve předložila, aby byl schválen.

Po stránce formální budiž návrh přikázán výboru sociálně-politickému.

V Praze 11. července 1919.

V. Johanis,

Rud. Tayerle, Ant. Němec, Hummelhans, Charvát, K. Dědic, Aust, Brodecký, Bechyně, Skurský, Kouša, Časný, Štěpánek, Pavlán, Kolaříková, Teska, K. Brožík,

Pik, Marek, Benda, Kubal.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP