Jedním ze zastaralých zbytků středověkého
kastovnictví jest stav lékárnický.
Kdežto ve státech kulturních byly kladeny nejvyšší
požadavky na vzdělání lékárníků,
byl u nás položen důraz hlavně na to,
aby byla zachována stavovská privilegia. Lékárnictví
v západních zemích, osvobozeno všech
středověkých pout, jest odborně velmi
vyspělé; v zemích germánských,
a tedy i v Rakousku, kde bylo zachováno staré zařízení
koncesní, neliší se v ničem od obchodu
detailního, který kupuje ve velkém a prodává
v malém. Veškeré námahy, zavésti
moderního ducha, rozbily se o tvrdou falanx kasty lékárníků,
kteří dosáhli při vydaném zákoně
z roku 1906, jímž lékárnictví
mělo být zregulováno toho, že byl ponechán
starý systém lékáren reálných
a radikovaných a že byl lékárnám,
tak zvaným osobním, podloudným způsobem
vtištěn ráz lékáren volně
prodejných.
Účel lékáren jest, aby obyvatelstvu
dostalo se rychle, bezpečně a lacino potřebných
léků, aby léky tyto byly bezvadné
a aby lékařským ustanovením úplně
vyhovovaly. Jak odpovídají naše lékárny
těmto požadavkům? Každé zřízení
nové lékárny stěžuje se odporem
organisace majetníků lékáren. Veškeré
lékárny nově zřízené,
od vydaného zákona z roku 1906, byly až na
nejnepatrnější výjimky zřízeny
přes protesty lékárnických gremií,
tak že nelze mluviti o rychlém opatření
láků, když lékárny nemohou býti
zřízeny tam, kde jich jest zapotřebí.
Tím vzniklo nesmírné stoupání
cen lékáren, které prodávají
se za závratné sumy. Toto zvýšení
cen má ovšem za následek zadlužení
lékárníků a touhu po větším
výdělku, která se jeví ve stálém
zdražování léků. Léky
stávají se středním a chudým
vrstvám nedostupnými, nemocenské pokladny
úpějí pod tíhou vysokých účtů
lékárnických, obyvatelstvo jest přímo
hnáno do obchodů, kde se mu podloudnicky dostává
léků nekontrolovaných, prodej tajných
léčiv a specialit bují. Avšak ani jakost
léků v lékárnách není
zaručena. Již v dobách předválečných
vykazovaly úřední prohlídky značné
procento léků, které nevyhovovaly ustanovením:
tyto poměry se za války ještě zhoršily.
Byl-li lékárník nucen poměry, nastalými
předražováním lékáren,
taxu překračovati, stalo se tak v době válečné
pravidlem.
Privilegováním starých a stěžovaným
zřizováním nových lékáren
byl lékárnický dorost zproletarisován,
lékárničtí assistenti, kteří
jsou ve službách třicet a víc než
třicet let, nemohou dosíci samostatnosti a jen tuhá
jejich organisace umožňuje jim podmínky životní,
ovšem za ztrátu možnosti státi se samostatnými.
Ač sta jich jsou bez místa, přece lékárny
každoročně chrlí sta nových praktikantů
na universitu, aby rozmnožili proletariát dorostu,
mezitím co ceny lékáren stoupají ještě
dále. Poměry ty dostoupily takové výše,
že rovnají se úplné anarchii a nelze
déle úpravu lékárnickou oddalovati.
Mnoho států, stojících na vysoké
výši kulturní a národohospodářské,
jmenujeme toliko: Švýcary, Italii, Španěly,
Portugaly, Belgii, Nizozemí, Francii, Anglii, Severní
Ameriku, ba i Turecko, má lékárnictví
volné, jen v zemích, kde vládne ještě
duch germánský, jest stav lékárnický
dosud zprivilegován a zkoncesován.
Podepsaní navrhují: Národní shromáždění,
račiž se usnésti:
Vláda se vyzývá, aby neprodleně upravila
lékárnictví uvolníc lékárny
a aby dotčený zákon co nejdříve
předložila, aby byl schválen.
Po stránce formální budiž návrh
přikázán výboru sociálně-politickému.