Roku 1917 byl na hornících v mirošovských
uhelných dolech spáchán zločin.
Firma Schöller, akc. společnost, majetnice uhelných
dolů mirošovsko-libušínsko-svatoňovických,
prodala uhelné doly v Mirošově pražsko-železářské
společnosti ve Vídni. Pozdějším
zdánlivě zastaveným dolováním
na dolech v Mirošově bylo propuštěno 355
horníků, jejich bratrská pokladna byla rozpuštěna
a horníci tak připraveni o životní provisi.
Horníci žalovali společnost u vídeňského
soudu za uznání svého nároku na životní
provisi, ale byli se svou žalobou odmrštěni a
odsouzeni zaplatiti náhradu.
Po tomto soudě nabídla jim společnost as
30% narovnání, které pro bídu horníci
sice přijali, ale potvrzením prohlašují,
že trvají na dalším svém nároku.
Rozhodnutí vídeňského soudu bylo v
každém směru nesprávné a právnicky
nedoložené. Poukaz na § 85. stanov bratrské
pokladny byl nesprávný, neboť bratrská
pokladna nebyla zřízena jen pro doly mirošovské,
nýbrž pro doly mirošovsko-libušínsko-svatoňovické.
Také dolové míry a hory, pro které
bratrská pokladna byla zřízena, nebyly z
knih vymazány, nýbrž toliko přepsány
na jiného majetníka, a to na pražsko-železářskou
společnost, která také skutečně
bratrskou pokladnu pro doly mirošovické a libušínské
přejala, ale odmítla plniti povinnost pro horníky
mirošovské.
Poškození horníci podnikli vše, aby uhájili
svého práva na provisi z bratrské pokladny,
vždy však s nezdarem.
Zároveň obrátili se též na bývalou
kabinetní kancelář císařskou,
která vůbec neuznala za nutné odpověděti.
Poškození horníci obracejí se k spravedlivé
republikánské vládě československé
se žádostí, aby ministerstvo veřejných
prací dalo neblahý případ znovu prostudovat
a podle rozhodnutí učinilo vše, aby pražsko-železářská
společnost byla přidržena platiti provise poškozeným
horníkům, aby byla zapravena ušlá částka
od doby, kdy byla zastavena bratrská pokladna, a to i horníkům
již zemřelým do dne jejich smrti, všem
jejich vdovám i dětem.
Ministerstvo veřejných prací račiž
podle předložené žádosti vyhověti
a potřebných zpráv na doplněnou vyžádati
si od důvěrníka poškozených horníků
Stanislava Kneidla v Mirošově u Rokycan.