Nařízení vlády republiky československé
ze dne 26. února 1919 č. 100 upravuje poměry
dovozních a vývozních syndikátů;
byl jim zmocněn ministr obchodu zřizovati v průmyslových
oborech, kde jsou podmínky pro to, syndikáty, jež
mají zabezpečiti průmysl surovinami a zároveň
vybudovati zahraniční obchod.
Nařízení toto zavdalo příčinu
jednak k ostré polemice časopisecké a novinářské,
jednak, k prudkým útokům na schůzích
veřejných; zejména článek dra
Rudolfa Hotowtze v "Národních Listech".
Tenor námitek proti syndikátům byl, že
syndikáty zbytečně obmezují volný
obchod a volnou výrobu a že jsou nástrojem
snah velkokapitalistických.
Proto podán byl i v Národním shromáždění
8. dubna dotaz posl. Ant. Sládkem na min. obchodu, tak
že teprve téměř po dvou měsících
dostalo se veřejnosti oficiálního výkladu,
proč byly zřízeny syndikáty. Proto
také právem vytýkáno dne 8. dubna
t. r. v komisi pro přechodné hospodářství,
že veřejnost měla být o důvodech
informována zároveň při vydání
nařízení polooficiálním výkladem
a že by tak bylo bývalo zabráněno mnohým
výtkám.
Ve schůzi této uváděl p. státní
tajemník dr. Schuster důvody pro zřízení
syndikátů, které vzniknouti mají se
souhlasem interesentů; pouze syndikát chmelný
zřízen byl i bez souhlasu zájemníků
z důvodů finanční správy.
Ovšem přiznati musil, že se stala chyba, že
nebyly napřed slyšeny odborné kruhy a přiznal
nutnost nařízení o syndikátech doplniti,
nebo revidovati. Uvědomíme-li si stručný
obsah nařízení ze dne 26. února 1919,
č. 10 sb. z. a n. musíme doznati, že nařízení
není šťastně stylisováno, není
přehledné a jasné. (Srv. na př. stylisaci
čís. 4 a 7).
Z odpovědí p. ministra Dra Stránského
na dotaz posl. Ant. Sládka a soudr. dlužno důraz
položiti na to, že syndikáty mají výlučně
upravit obchod zahraniční, nikoliv tuzemský
a že mají zejména na zřeteli, uvésti
naši výrobu na mezinárodní trh. Proti
výtce, že představenstvo syndikátů
jmenuje vláda, poukázal ministr obchodu na to, že
jsou to zejména národnostní důvody,
které v našem mladém českém průmyslu
jsou velmi důležité. Položil znovu důraz
na to, že dovozní a vývozní syndikáty
mají se zřizovati pouze, v těch odvětvích,
kde toho zvláštní poměry mezinárodního
obchodu nezbytně vyžadují. Tak zřízeny
byly dosud tyto syndikáty: 1. Syndikát kovodělného
průmyslu, a to jako syndikát vývozní,
vl Praze II., ve Vodičkově ul., 2. Syndikát
pro vývoz tabulového skla, v Praze II., v Revoluční
ul. 2, 3. Syndikát pro vývoz chmele, v Praze II.,
v Celetné ul. 31, 4. Syndikát pro velkoprůmysl
chemický, v Praze, na Příkopech č.
17, 5. Dovozní a vývozní syndikát
pro průmysl dřevařský, v Praze II.,
v hotelu "Štěpán", 6 Syndikát
průmyslu likernického, v Praze II., v paláci
"Koruně", 7. Syndikát průmyslu
minerálních olejů, v Praze 1., v ulici Karoliny
Světlé 19, 8. Syndikát pro dovoz a vývoz
vegetabilních olejů a tuků, v Praze 1., na
Příkopech 17, 9. Syndikát bavlnářský,
10. Administrativní syndikát československého
průmyslu dutého skla, v Praze II., v Mariánské
ul., 11. Syndikát výrobců prádla,
nákrčníků atd., v Praze I., v Rytířské
ul. 30.
A tu dlužno poukázati na toto: Živnostnictvo
moravské, které se intensivně zabývalo
otázkou syndikátů ve všech směrech,
posledně také v zemské radě živnostenské
ve schůzi plenární dne 31. května
schválilo tuto resoluci:
"Uznávajíce nevyhnutelnost ingerence státní
správy v této době na utváření
se našich obchodních styků se zahraničím
a jsouce si dobře vědomi, že v prvé
řadě dlužno z ciziny opatřiti potřeby
životní, jakož i suroviny pro všechny výrobní
živnosti (tedy nejen obchod, zemědělství
a průmysl, nýbrž i živnosti) nestavíme
se zásadně proti myšlence syndikátů,
vyjádřené v nařízení
vlády republiky Československé ze dne 26.
února 1919 č. 100/5 sb. z. a n. Žádáme
však, aby vláda uvědomila si velký dosah
střední výroby a obchodu pro udržení
státu, aby uvědomila si, žle udržení
středních těchto vrstev jest třeba
v zájmu emancipace národní podporovat a že
z těchže důvodů třeba podporovati
vývoje schopné podniky středostavovské,
jak při importu surovin a polotovarů, tak i při
exportu záměn hotových výrobků,
poněvadž bylo by nenahraditelnou škodou národohospodářskou,
kdyby v syndikátech vyrostl útvar jedině
na podporu hospodářsky silných.
Jsme si toho vědomi, že jedině cílevědomá
produkční politika vedená iniciativou soukromou
za vhodného a účelného dirigování
směru mezinárodního obchodu se strany státní
může přivoditi trvalé ozdravění
naší pokleslé produkce, nepříznivého
finančního stavu a vésti k zabezpečení
hospodářského vývoje. Ovšem z
důvodů naznačených shora žádáme,
aby po způsobu francouzském, vyjádřeném
v Merkuru, Fédération francaise du Commerce lnternational,
bylo při revisi nařízení vládního
pamatováno na účast středních
stavů výrobních při exportu, zejména
družstev živnostenských, aby přiznán
byl výslovně malovýrobě nárok
na suroviny ze zahraničí dovážených,
pokud jich nezbytně potřebují a to nejméně
ve výši 30% a aby opět družstva živnostenská
přibrána byla tu ke spolupůsobení.
Aby zabráněno bylo využití výhod
syndikátů jednotlivci a hospodaření
bylo co nejlépe kontrolováno, budiž vedle vládního
komisaře postavena zvláštní dozorčí
rada ze všech interesovaných kruhů za přímé
odpovědnosti vládě a Národnímu
shromáždění.
Ježto zrozením syndikátův omezena byla
působnost komise dovozní a vývozní
a přikročiti se má k její přeměně
v komisi pro zahraniční obchod, žádáme,
by i v této nové komisi vyhrazeno bylo zástupcům
živnostnictva (řemeslnictva i obchodnictva) přiměřené
zastoupení."
Podepsaní navrhují, aby resoluce tato, která
tvoří jejich návrh na reorganisaci dovozní
a vývozní služby v ministerstvu byla přikázána
živnostenskému výboru, aby tam byla přímo
a rychle projednána.