Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Výbor navrhuje tuto osnovu zákona:

Usnesením Národního shromáždění se nařizuje:

Nemovitosti, jež jsou obecním (měšťanským) statkem podle ustanovení obecních zřízení, prohlašují se za kmenové obecní (osadní) jmění.

Práva podílníkův, užívati nemovitostí obecního statku, zanikají bez náhrady, pokud v §u 3. a 4. není jinak nařízeno.

Zároveň zanikají veškeré povinnosti, jež postihují podílníky jako úplata za užívání obecního statku, vyjímajíc ty, které připadají na poslední dvě léta ode dne 1. září 1919 zpět počítajíc. Povinnosti ty nutno splniti v obvyklém způsobu a rozsahu nejdéle do konce roku 1919.

Obec je povinna podílníku, který sám užívá určité nemovitosti obecního statku, jako rolí, luk neb rašelinišť, propachtovati tuto nemovitost na dobu 9 let, počínajíc dnem 1. října 1919, jestliže podílník nejdéle do 15. září 1919 oznámí obci, že činí nárok na pacht nemovitosti té od obce za pachtovné, v zákoně stanovené, a že ponese ze svého veškeré daně a veřejné dávky, na nemovitost tu připadající.

Podílník může hlásiti se o pacht i na kratší dobu.

Podílníkům, kteří jsou vlastníky více než 8 hektarů orné půdy a luk, nárok na pacht nepřísluší. Na přebytky menší 1 hektaru se nehledí.

Sklizeň z roku 1919 náleží dosavadním užívatelům.

Roční pachtovné za 1 ha činí:

Po třech letech snižuje se pachtovné o jednu třetinu. Pro plošnou výměru nemovitostí jsou při stanovení výše pachtovného směrodatny údaje evidence katastru daně pozemkové.

Pachtované pozemky není dovoleno dáti v podpacht odděleně od vlastní usedlosti pachtýřovy. Překročení tohoto zákazu má v zápětí zrušení pachtu.

Kde podle platného obyčeje náleželo společně všem anebo některým majetníkům dobytka v obci pásti na lukách po sklizni sena neb otavy, zůstává tato zvyklost pro dobu pachtu nedotčena.

Podílníkům, kteří dosud mají nárok na braní stavebního nebo palivového dříví z pasek lesa obecního statku, přísluší po dobu 6 let počínaje dnem 1. ledna 1920 polovice peněžitého výtěžku tohoto lesa, po odečtení veřejných dávek a potřebných nákladů na řádné hospodaření, udržování a správu lesa, v dotčeném roce skutečně učiněných. Polovice ta rozdělí se mezí podílníky podle poměru, v jakém bylo naposled mezi ně rozdělováno stavební nebo palivové dříví z pasek obecního statku lesního.

Peníz, připadající na jednoho podílníka, nesmí přesahovati 2000 K ročně. Peníz převyšující tuto částku, plyne do pokladny obecní.

Dohodne-li se obec aspoň se dvěma třetinami podílníkův o odbytném za nároky, v předcházejících odstavcích uvedené, podle posudku odborného lesního znalce, a schválí-li toto ujednání dohlédací úřad, jsou povinni též ostatní podílníci přijmouti odbytné stanovené podle stejných zásad.

Práva užívací nebo požívací, podle ustanovení obecních zřízení na nemovitostech obecního statku v pozemkových knihách zapsaná, buďtež na návrh obce nebo dohlédacího úřadu v pozemkové knize vymazána.

Převody nemovitostí obecního statku do vlastnictví podílníků, které byly vykonány podle smluv a právních jednání, uzavřených po 1. srpnu 1914, prohlásí knihovní soud na návrh obce nebo dozorčího úřadu v řízení nesporném za bezúčinné, nehledíc na to, zda nemovitosti ty jsou v držení původního nabyvatele, nebo jiných osob. Návrh jest učiniti nejdéle do konce roku 1920.

Byl-li nárok soudem uznán, jest obec povinna do tří měsícův ode dne, kdy usnesení nabylo právní moci, složiti u soudu pro nynějšího vlastníka kupní cenu, kterou za dotčenou část obecního statku skutečně obdržela. Tato náhrada vstupuje co do práv a závazků vzniklých po 1. srpnu 1914 na dotčených pozemcích na jejich místo.

Svolí-li oprávnění, vydá soud složenou náhradu vlastníkovi, jinak rozvrhne ji podle zásad stanovených v řízení exekučním pro rozvrh nejvyššího podání za nemovitosti.

Jakmile náhrada bude složena, vloží soud právo vlastnické obci a vymaže závady vzniklé po 1. srpnu 1914 z moci úřední.

Stal-li se převod nemovitostí obecního statku do vlastnictví podílníků podle rozsudků, vydaných po 1. srpnu 1914, pro zmeškání neb uznání, budiž na žalobu obce obnoveno řízení, aniž je potřebí podmínek § 530. č. ř. s. Tuto žalobu podati jest nejdéle do konce roku 1920. Bude-li v tomto řízení původní žaloba zamítnuta, obnoví soud z moci úřední stav, jaký byl v době sporného převodu, i proti těm, kdo později nabyli knihovních práv.

Pokud se v zákoně mluví o podílnících, rozumějí se tím osoby, jež jsou podle ustanovení obecních zřízení oprávněny užívat obecního statku, ať společně nebo jednotlivě co do určitých částí.

Obec prodává každoročně užitky obecních lesů veřejnou dražbou především pro spotřebu svých obyvatelů.

Obec může dovoliti sbírati chrastí v obecních lesích podle zvláštního řádu, který vydá.

O užívání obecních pastvin vydá obec se schválením nadřízeného samosprávného úřadu zvláštní pastevní řád, kterým umožněno budiž všem obyvatelům obce pásti dobytek a husy na obecních pastvinách.

Přeměna obecních pastvin na jinou kulturu jest dovolena jen, schválí-li to nadřízený úřad samosprávný.

Role a luka obecní buďtež pronajímána především uchazečům nemajetným a těm, kteří toho z důvodů hospodářských potřebují.

Ustanovení tohoto zákona o obcích platí také o osadách. Zákon nevztahuje se na Slovensko.

Zákon tento působí ode dne, kdy byl vyhlášen. Provésti jej ukládá se ministrům vnitra, spravedlnosti a zemědělství.

Vláda na četné návrhy z kruhů poslaneckých a odvolávajíc se jmenovitě na návrh poslance Píka na změnu ustanovení obecního zřízení pokud se týkají užívání obecního statku (tisk 165) předložila Národnímu shromáždění vládní návrh o úpravě poměrů obecního statku. Obecním statkem rozumějí se takové nemovitosti, které jsou sice ve vlastnictví obce, na nichž však podle dosud platných pravidel obecních zřízení vyhrazeno jest určité třídě občanů zvláštní požívací právo rázu veřejnoprávního. Obecní statek jest zbytek staré původní organisace agrární a sloužil k užívání obecnému. Jednostranné užívání obecního statku určitou třídou v obci jest tedy za dnešních poměrů neudržitelnou výsadou, nehledě k tomu, že v obcích vznikají četné spory, jimiž zatěžována jest zbytečně agenda samosprávná a vyvolávány jsou mnohdy velmi nákladné spory soudní. Při posuzování otázky obecního statku padá na váhu též národohospodářský zájem obcí, neboť braním užitků z obecního statku, zejména z lesů, uniká obcím značný příjem, kterého může být užito pro úkoly humánní a obecně prospěšné.

Právní poměry obecního statku došly nedostatečné úpravy zákonné teprve v obecních zřízeních z r. 1864. Úprava zabezpečovala rustikalistům a starousedlým užívati obecního statku a velmi nedostatečně chránila zájmů obce. Změnou poměrů v obcích, vznikem nových stavů a tříd komplikovány poměry a spory o obecní statek se přiostřovaly. Novousedlí obyvatelé právem namítali, že jisté třídě vyhraženy jsou výsady a ostatní přes svoji poplatnost a příslušnost v obci, užívacích práv nemají. Také obce byly nespokojeny. Všeobecný odpor proti výsadě užívati obecního statku, posilován byl dále tím, že na rustikalisty vznesené povinnosti za užívání obecního statku přenášeny byly na bedra obcí. Neméně působila ke zostření protiv okolnost, že rustikalisté překročovali zákon, zneužívali svých práv, nekonali povinností, převáděli různými manipulacemi obecní statek do svého knihovního vlastnictví nebo brali více na užitcích, než zákon dovoloval. Tyto okolnosti uznal již zemský výbor v Čechách, jehož šetřením závady ty byly prokázány, což bylo důvodem k podání návrhu zákona o úpravě poměrův obecního statku, k jehož projednání však nedošlo. Otázka obecního statku jest tudíž jednou z nejdůležitějších otázek národohospodářských a právních. Obecní statek podle zjištění zemského výboru pouze v Čechách zahrnoval v r. 1888 as 30 procent půdy (lesy, pozemky, rašeliniště, rybníky, lomy a j.) a 20 procent čistého výnosu obecního majetku. Užitky, které brali rustikalisté od r. 1864 odhadují se až do dnešní doby na 150 milionů korun.

Na anketě v březnu 1919 z podnětu ministerstva vnitra konané v Praze vyslovena bylá jednomyslně zásada, aby obecní tatek byl zařaděn v kmenové jmění obecní a užitky z nemovitostí obecního statku plynuly do obecní pokladny. Tentýž požadavek zastupuje majorita občanstva v obcích, organisace domkářů a malorolníkův a byl tlumočen několika sty petic, které došly Národního shromáždění. To jest také základní zásada, kterou v osnově zákona uplatňuje ústavní výbor, pozměniv v podstatě vládní návrh zákona.

Návrh zákona (§ 1) řeší úpravu obecního statku způsobem radikálním. Dosavadní ustanovení obecních zřízení, jednající o poměrech obecního statku, mají nadále pozbýti platnosti. Vládní návrh vylučoval úpravu obecního statku v obcích nad 1500 obyvatelů, čímž by nejeden případ obecního statku městského, ale i ve větších obcích venkovských statek obecní a tím i užívání jeho zůstalo v platnosti. Mají-li býti rušena privilegia v menších obcích, nemohou býti zachována ve větších a také ne v městech.

Ač vládní návrh měl účel, aby obcím zachován byl obecní majetek pozemkový, přec podle §ů 2. a 4. vyňaty ze zkomunalisování reality lesní. Podle statistiky zemského výboru českého z roku 1888 čítaly lesy tvořící obecní statek. 106.1 l 7 jiter. U porovnání s úhrnnou výměrou obecního statku (189.929 jiter) jest to téměř 56%.

Že skutečně jde při vládní osnově o ztrátu, lépe řečeno expropriaci, více nežli polovice obecního majetku, jenž dnes tvoří obecní statek, plyne z ustanovení §u 4 posledního odstavce, jímž podílníci pod ztrátou nároku na jakoukoli náhradu zrušených práv užívacích doháněni jsou k výkupu obecních lesů, a to za cenu dokonce velmi lákavou. Jest jisto, že tuto příležitost nedal by si ujíti z uživatelů ani jediný.

Zásadu výkupu lesů podílníků přijala vláda do svého návrhu přes jednomyslný odpor ankety, ač ve zprávě béře prý na přání ankety přiměřený zřetel.

Vláda dává na úvahu, »že náklady, které dosavadní uživatelé na vypěstování lesních kultur vynaložili, převyšují velmi značně hodnotu půdy, na níž lesní kultury byly dosavadními užívateli vypěstovány«. I tato námitka není plně rozhodující, neboť § 77. obec. zříz. náklad na kulturu ukládá především obci, aby jej hradila z požitků plynoucích z obecního statku do pokladny obecní. Možno říci tudíž, ze ve většině případů náklad ten nesla obec a nikoli starousedlí, alespoň ne výhradně.

Ještě jeden povážlivý důsledek mohl by míti § 4. Jsou případy, že obecní statek byl a je značně rozsáhlý, že vsak počet oprávněných uživatelů z různých důvodů (parcelací usedlostí a pod.) zredukován byl na dva, tři oprávněné subjekty. Tito lidé brali z obecního lesa právem pouze to, čeho potřebovali pro potřebu domu a statku, tedy zhusta pouze nepatrný zlomek celkového výtěžku lesního. A nyní by měli právo vykoupiti se značnou slevou celý komplex lesní a obci měla by se do stati místo cenné reality a jejího výtěžku suma znehodnocených peněz, nesoucích v budoucnosti pouze úrok výše dnes neznámé.

Ústavní výbor zamítl návrhy vládní osnovy o výkupu lesů podílníky a většinou hlasů rozhodl, že dosavadním uživatelům má býti poskytnuta jako odbytné pouze polovice peněžitého výtěžku z prodeje dříví z oněch částí lesů, které dříve tvořily obecní statek. Po šesti letech ode dne 1. ledna 1920 celý výnos lesův obecního statku plyne do obecní pokladny. Většina členův ústavního výboru schválila, že za určitých podmínek může odbytné za 6 let býti vyplaceno najednou. Úhrnná suma nesmí však přesahovati u jednoho podílníka za 6 let 12.000 korun. Tento případ nejvyšší ceny jest míněn pro ony obce, kde jest velká výměra lesů obecního statku.

Jiné nemovitosti obecního statku, totiž: role, luka a rašeliniště, měly býti podle vládního návrhu po dobu 12 let ponechány ve výhodném pachtu dosavadních uživatelů (§ 3). Tedy i tato půda odňata jest, alespoň pro drahnou dobu oněm správním, hospodářským a sociálním disposicím obce, jejichž důležitost vytkla zpráva zemského výboru z r. 1888 i uznala vláda podle své motivové zprávy. Zbývá tudíž jako substrát, na němž zásada vlády byla důsledně provedena, pouze obecní statek, jejž tvoří lomy, rybníky, hliniště, pískovny, budovy a pastviny, to jest úhrnem pouze v Čechách 67.666 jiter, čili 35% veškerého obecního statku. K tomu však ještě nutno poznamenati, že budovy (kovárny a pastoušky), jichž užíváno bylo nepřímo, jsou již od roku 1864 obecním jměním a nikoliv obecním statkem, a že ostatní tu vyjmenované pozemky povahou svou nehodí se k tomu, aby konaly ony funkce hospodářské a sociální, v nichž spočívá důležitost obecního jmění (vliv na prospěšné upravení hospodářské v území obecním, propachtování mezi chudší lid a zmírnění břemene chudinského).

Otázku, zda dosavadním uživatelům obecního statku má se dostati náhrady za ztrátu požívacích práv, vláda řeší co do jednotlivých druhův ob. statku způsobem různým, zásadně mají podle §u 2. návrhu zákona užívací práva dosavadních uživatelův obecního statku zaniknouti bez náhrady se strany obce. Z této zásady dovoluje výjimku § 3. u rolí, luk a rašelinišť a § 4. u lesů. Uvážíme-li, že v Čechách, jak výše uvedeno, lesy činí 56% veškerého obecního statku, role a louky téměř 9%, čili že celkem 65% obecního statku tvoří půda, která má býti vyvazena za náhradu, jest patrno, ze i zde vláda činí výjimku zásadou a ze zásady dělá pouhou výjimku.

Že není vhodno petrifikovati pachtovné dnes za naprosté neznalosti, co bude, až nastanou normální poměry, hned na dvanáct let, že pachtovné to jest tak nízké, že sleva, poskytovaná po 12 let, znamená vlastně úplnou amortisaci užívacích práv, a v četných případech i více nežli to, že konečně jednotná cena 1000 K za 1 ha lesa, bez rozdílu, v jaké jest krajině a jaké jest kvality tento les, není spravedlivá, o tom netřeba šířiti slov.

Proto ústavní výbor změnil vládní návrh a z důvodů národohospodářských uznal právo na pacht a to pouze závazně na dobu prvých 9 let, s výjimkou, že pachtovati mohou pouze ti podílníci, kteří nemají více než 8 ha vlastních pozemků. Pro první 3 léta pachtovné zvýšeno o 1 třetinu.

Vláda dospěla k názoru že se nedoporučuje ustanovení, že mají býti z pozemkových knih vymazány zápisy, podle nichž pozemky, jež tvořily kdysi obecní statek, jsou zapsány do soukromého vlastnictví uživatelů, nesprávným postupem pří zakládání knih a podobně. V důvodech praví, že vlastníci ti jsou v nejčastějších případech chráněni jednak zásadou důvěry v knihy veřejné, jednak vydržením, že tedy i právo vlastnické jest zákonem chráněným nabytým právem. Tento důvod platí arci pro soudce, nikoli však pro zákonodárce. Zápisy ty dostaly se do knih per nefas a zákon nemusí se pozastavovati a také se nepozastavuje před takovým nabytým právem, které není chráněno zřeteli vyšší ekvity. (Srovnej na př. vyvazení břemen, vyvlastnění velkostatků, zrušení práv úřednictva olomouckého ze služební pragmatiky a pod.)

Ústavní výbor proto rozhodl, aby převody nemovitostí po 1. srpnu 1914 byly zrušeny a nemovitosti vráceny do vlastnictví obcí, i když jsou v držení těch, kdož později nabyli vlastnického práva.

Ústavní výbor ustanovil (§ 9.) pro prodej užitků obecních lesů veřejnou dražbu. Aby proti potřebným a nemajetným obyvatelům obce nebylo zneužito předražování, vytčena v zákoně pro kupovatele míra možné koupě podle spotřeby. Budou tedy z dražby vyloučeni ti, kdož již koupili dříví podle nutné spotřeby vlastní a chtěli by kupovati dále pro účel spekulace a dalšího odprodání z volné ruky. Prodej má býti umožněn především místním obyvatelům obce a, kdyby nebylo kupujících, může obec prodat i kupovatelům přespolním.

Sbírání chrastí dovoluje zákon za nutné ochrany lesů podle ustanovení lesního řádu, který vytkne dobu sbírání a snad i tresty za poškozování lesa.

Obec má právo odprodávati pařezy, souše a úlomky, neb usnesením svým rozhodnouti, jak s malými užitky naložiti. Je dovoleno, aby obec dala je svým chudým a nejpotřebnějším.

Společné užívání pastvin se zachovává a obec může měniti pastviny i v jiné kultury. Ústavní výbor vytkl v § 9. zásadu, aby role a luka byla pronajímána především nemajetným, což odpovídá pocitu sociální spravedlnosti.

Slovensko bylo vyňato z platnosti zákona, ježto obecní statek se tam nevyskytuje.

Změniv v podstatě vládní zákon, doporučuje ústavní výbor vlastní svůj návrh, jímž definitivně, k dobru obcí a v zájmu odstranění sporů mezi obyvatelstvem, přispěje takto vypracovaný zákon.