Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Dne 26. dubna 1919 předložilo ministerstvo vnitra Národnímu shromáždění návrh zákona, jímž se zakazuje káceti dříví v obecních lesích a některých soukromých lesích, tisk 894. Podnětem k návrhu tomuto byly jednak podané návrhy a dotazy v Národním shromáždění a jednak výsledek ankety, kterou ministerstvo vnitra svolalo, aby vyslechlo názory a návrhy o úpravě poměrův obecního statku. Také zemský správní výbor ve své odpovědi na resoluci, usnesenou v Národním shromáždění dne 3. dubna 1919, podle zprávy zemědělského výboru (tisk 553) doporučil opatření, jímž by bylo zakázáno nad míru káceti dříví v lesích obecních a obecního statku a upozornil na naléhavou nutnost úpravy obecního statku.

Vláda předložila, uznavší potřebu úpravy poměrův obecního statku i zákazu káceti nadprůměrné množství dříví v obecních lesích i v lesích obecního statku, návrh zákona, jímž upravují se poměry obecního statku a návrh zákona, jímž zakazuje se káceti dříví v obecních lesích.

Vzhledem k tomu, že vládní návrh zákona o statku obecním byl v ustanoveních, týkajících se obecního statku lesního, podstatně změněn, bylo nutno i návrh zákona o zákazu káceti dříví změniti a uvésti do souladu se zákonem o statku obecním. Podle vládního návrhu měl zákaz káceti dříví platiti pro lesy obecní a některé lesy soukromé. Těmito některými soukromými lesy byly míněny ty části obecního statku lesního, které podílníci mohli si podle vládní osnovy zákona o statku obecním vykoupiti a převésti do soukromého svého vlastnictví. Poněvadž ústavní výbor neuznal této navrhované možnosti přeměn y části obecního statku v majetek soukromý a usnesl se na znění zákona o úpravě obecního statku, kterým veškerý statek obecní stává se obecním nebo osadním jměním kmenovým, nemůže zákon, jímž zakazuje se káceti dříví v obecních lesích, vztahovati se také na některé lesy soukromé.

Úprava kacení dříví v lesích soukromých náleží do pravomoci úřadů podle platných zákonův o hospodářství lesním a jest jen potřebí přísně prováděti tyto zákony a zrušiti všechna nařízení bývalých úřadů rakouských, které přímo vybízely majetníky lesův, aby káceli více, než řádné lesní hospodářství připouští.

Podle platných zákonů náleží samosprávným úřadům dozor na obecní kmenové jmění a jeho užívání a měly by proto tyto úřady pověřeny býti pravomocí, stanovenou v osnově zákona tohoto pro nadřízené úřady politické. Jestliže ústavní výbor přes to doporučuje tuto změnu kompetence, činí tak jednak proto, že platnost zákona vymezena jest na dobu poměrně krátkou - jednoho roku - a jednak proto, že není v celé oblasti republiky stejné úpravy samosprávných úřadův a působilo by příliš mnoho obtíží a vyžadovalo by příliš mnoho času, kdyby ústřední úřady zemské jako přímo nadřízené úřady samosprávné prováděly ustanovení tohoto zákona.

Ústavní výbor usnesl se doporučiti Národnímu shromáždění zákon, jímž se zakazuje káceti dříví v obecních lesích, v tomto znění:

§ 1.

Zakazuje se káceti dříví v lesích, jež v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, jsou kmenovým jměním obcí neb osad, jakož i v lesích, jež podle zákona ze dne........ 1919 čís. sb. zák. a nařízení o úpravě poměrů obecního statku stávají se kmenovým obecním, aneb osadním jměním.

Pokud toho nezbytně vyžadují zvláštní poměry v obci, zejména nutnost zásobiti obyvatelstvo dřívím, mohou nadřízené politické úřady k žádosti obce svoliti k tomu, aby se kácelo dříví v rozsahu, jejž tyto úřady určí.

Přestupky tohoto zákona trestají politické úřady vězením do 3 měsíců a vedle toho peněžitou pokutou do 30.000 K.

Zákon tento působí ode dne, kdy byl vyhlášen, a účinnost jeho končí se dnem 30. června 1920.

Provésti tento zákon ukládá se ministrovi vnitra a ministrovi zemědělství.