Ministru spravedlnosti nepřísluší právo,
aby ve věci přezkoumával rozsudky jednotlivých
soudů, poněvadž by tím zasahoval do
soudcovské neodvislosti.
Připomínám jen k případu prvému,
týkajícímu se rozsudku okresního soudu
v Jemnici, č j. U 77/19, kterému se vytýká,
že výrobní náklady nebyly zjištěny,
že rozsudek ten dosud není právoplatný;
o podaném odvolání nebylo dosud rozhodnuto.
K jednotlivým otázkám na mne v dotazu vzneseným
odpovídám takto:
ad 1. Po celou dobu svého úřadování
zachovával jsem přesně zásadu ústavní,
že mi nepřísluší právo vykonávati
vliv na rozhodování soudů. Nevydal jsem soudům
vůbec v žádné formě a v žádném
oboru pokynů, jak mají rozhodovati, zejména
ne pokud se týče trestných činů
předražování. Toliko v listopadu loňského
roku dal jsem pokyn úřadům veřejné
žaloby (státním zastupitelstvím), aby
se vší přísností stíhaly
trestné činy lichevní podle čís.
nařízení ze dne 24. března r. 1917,
č. 131 ř. z.
ad 2. Tatáž ústavní zásada zabraňuje
mi, abych poučoval soudy, jakým způsobem
si mají zjednávati látku nutnou pro rozhodnutí
a k jakým okolnostem mají při něm
přihlížeti. Ve věci samé nutno
však podotknouti, že maximální cena předmětů
potřeby netvoří sama o sobě základ
pro posouzení otázky trestnosti při předražování
a že soudy, pokud jsem informován, přihlížejí
k nutným nákladům, ať jde o obchodníky
a průmyslníky, neb o zemědělce, jak
je také z druhého případu uvedeného
v dotaze, patrno.
ad 3. Otázka amnestie je řešena v zákoně
o lidových soudech cenových.