K uvedenému dotazu má ministerstvo železnic
za čest oznámiti, že se zdařilo ředitelství
československých drah v Olomouci v lednu t. r. -
v době to největší nouze o byty - získati
výhodnou nájemní smlouvou, zjednanou s metropolitní
kapitolou v Olomouci, 21 místností v residenci preláta
Grimmensteina za nepoměrně nízké roční
nájemné K 4000.- s tou podmínkou, že
bezplatně dopraví jmenovanému prelátovi
nábytek z těchto místností ve třech
nábytkových vozech z Olomouce do Celovce a že
dá k těmto vozům jednoho železničního
zřízence jako průvodce.
Jmenované ředitelství potřebovalo
nezbytně těchto místností k účelům
kancelářským, poněvadž v tu dobu
byly mu přičleněny nové důležité
trati a z toho důvodu přiděleno mnoho nových
úředníků. Nejde proto v daném
případě o nějaký dar aneb o
poskytnutí bezdůvodné výhody prelátu
Grimmensteinovi, nýbrž výlučně
jen o splnění smluvních závazků.
Dále se uvádí, že o vývozu nábytku
nerozhodovalo jmenované ředitelství státních
drah, nýbrž vývozní a dovozní
komise v Praze, která povolila vývoz nábytku
za modalit obvyklých a s podmínkou, že odesílané
nábytkové vozy budou podrobeny celní prohlídce.
Prohlídka byla podle zprávy hlavního celního
úřadu v Olomouci skutečně provedena
a při ní celním orgánem bylo zjištěno,
že železniční nábytkové
vozy určené pro preláta Grimmensteina vezly
pouze nábytek.
Okolnost pak, že zasílatel dirigoval jeden z uvedených
vozů do Vídně, je tu podružného
významu, ježto všechny tři vozy musely
na cestě do Celovce beztak projeti Vídní.