Zasedání Národního shromáždění československého roku 1919.

Tisk 1294.

Odpověď

ministerského předsednictva

na dotaz poslance Jaroslava Kvapila a soudruhů k ministerské radě (číslo tisku 1044)

stran vážného německého obvinění o poměrech v československé republice.

Obvinění, vznesená Drem. Rosenbergem, jsou jen obvinění paušální a mají asi účelem snížiti veřejnou správu republiky československé. Přes to vláda československé republiky uložila hned všem odborným ministerstvům, aby v oboru své působnosti vyšetřila, co by mohlo býti podnětem k podobným insinuacím, a výsledky tohoto vyšetřování předkládám slavné sněmovně.

1. Obchod s pravými kolky bankovkovými jest v celku nemožný, ježto zhotoveny byly za přísného úředního dozoru a byly přísně zúčtovatelny. Každý "úřad kolky vydávající" obdržel podle zvláštní instrukce přesně vykázaný počet těchto kolkův a po skončeném kolkování bankovek musil předložiti odúčtování (statistické konsignace). Stal-li se přes to pravý bankovkový kolek předmětem podloudného obchodu, mohlo by jíti jen o obchod s kolky, které stranám podle §u 5. nařízení ze dne 25. února 1919 č. 86 sb. zák. a nař. při kolkování bankovek byly vydány, aby je nalepily, a jichž strany k tomuto účelu nepoužily (několik případů s haličskými židy). V německém území (ku př. Cheb, Plzeň) staly se případy, že továrníci předložili výplatní listiny, znějící na větší částku, než na skutečnou výši mzdy (srov. odst. 5. § 5. cit. nař.) a tím způsobem získali určitý počet kolkův, ale v každém takovém zjištěném případě zavedeno bylo podle §u 13. odst. 3. nařízení ministra financí z 25. února 1919 čís. 86 sb. zák. a nař. příslušné trestní řízení. Celkem však zjištěny nedovolené obchody s pravými bankovkovými kolky v míře velmi nepatrné. Že by obchody takové byly rozvětveny a vycházely z vlivných kruhů, jest prostě nemyslitelno. Kolky padělané mají většinou svůj původ v cizině, hlavně v Německu a Polsku; obchody s nimi, které zvláště v pohraničních krajích rozmohly se ve větší míře, přísně jsou stíhány a všechny zjištěné případy jsou předmětem soudního vyšetřování. Státním úřadům, přijímajícím peníze, jakož i peněžním ústavům, bylo uloženo, aby každou bankovku s kolkem, byť i jen podezřelým, ihned zadržely, ministerstvu financí předložily, aby kolek prozkoumalo, a vlastníka zjistily. Vyjde-li na jevo zkoumáním, že jde o kolek padělaný, postoupí se případ vždy příslušnému státnímu zastupitelství pro trestní řízení.

Ministerstvo železnic zjistilo, že při podloudném dopravování papírových peněz z ciziny v obvodu pražského železničního ředitelství pomáhal také železniční personál, zejména průvodčí vlaků František Turek. Jinde takové počínání shledáno nebylo. V Plzni zase železničními zřízenci byli objeveni pachatelé, kteří nenáležejí do řad železničního personálu a kteří ve velkém množství dopravovali podloudně dvoukorunové bankovky z německého Rakouska do čs. republiky.

Pokud se týče tvrzení, že milionové hodnoty válečných půjček vyváženy jsou na prospěch českého státu do Něm. Rakouska, oznamujeme, že podle článku 2. vládního nařízení ze dne 6. března 1919, č. 113 sb. zák. a nař., všechny cenné papíry, tedy i válečné půjčky, smějí býti z území čs. republiky vyváženy toliko se svolením ministerstva financí. Pohraničním úřadům, kontrolu provádějícím, uloženo proto, aby přísnou prohlídkou cestujících (jak osoby, tak zavazadel) každému nedovolenému vývozu zabránily, a osoby provinilé stíhány jsou podle čl. 6. citovaného nařízení. Jiná opatření ministerstvo financí nemůže učinit a o nějakém podloudném vyvážení velkých hodnot válečných půjček není mu vůbec nic známo. Ovšem, pokud strany samy žádají o vývoz válečných půjček, nemá ministerstvo financí příčiny, aby žádostem těm nevyhovovalo.

Podle čl. 1. nařízení ze dne 25. února 1919, čís. 85 sb. zák. a nař. byly všechny válečné půjčky, které byly v době soupisu (od 27. února do 8. března 1919) na území československého státu sepsány a okolkovány. Soupisem tímto měl býti zjištěn toliko počet válečných půjček na našem území, bez prejudice pro úhradu tohoto válečného dluhu a neznamená snad nějakou nostrifikaci válečných půjček. Ve vývozu jejich nelze tedy spatřovati "prospěch našeho státu", jak Dr. Rosenberg tvrdí.

Třetí obvinění týká se vojenské správy československé. Jím může se narážeti asi na případ zemřelého Dra. Kudliče a jeho společníků, který je předmětem trestního vyšetřování, vedeného u divisijního soudu justič. nadporučíkem, radou z. s. Vačlenou, jež dosud není skončeno. Avšak i v tomto případě podle dosavadních výsledků šetření je zřejmo, že nelze mluvit o ohromných podvodech v české vojenské správě, jak se vyjadřuje časopis Nordböhmisches Tagblatt, nýbrž celá t. zv. aféra sanitních vlaků se jeví jako prostý případ řetězových obchodů, podnícených možností styku s cizinou a zneužitím této možnosti.

Poněvadž v zájmu důvěry ve správu státní a v zájmu veřejné bezpečnosti a mravnosti nelze trpět, aby nebyla pronášena ničím neodůvodněná obvinění, jako je nařčení Dra. Rosenberga, bylo uloženo vrchnímu stát. zastupitelství, aby proti Dru. Rosenbergovi bylo zavedeno vyhledávání podle trestního řádu.

V Praze 7. července 1919.

Ministerský předseda v zastoupení:
Švehla v. r.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP