Obvinění, vznesená Drem. Rosenbergem, jsou
jen obvinění paušální a mají
asi účelem snížiti veřejnou správu
republiky československé. Přes to vláda
československé republiky uložila hned všem
odborným ministerstvům, aby v oboru své působnosti
vyšetřila, co by mohlo býti podnětem
k podobným insinuacím, a výsledky tohoto
vyšetřování předkládám
slavné sněmovně.
1. Obchod s pravými kolky bankovkovými jest
v celku nemožný, ježto zhotoveny byly za přísného
úředního dozoru a byly přísně
zúčtovatelny. Každý "úřad
kolky vydávající" obdržel podle
zvláštní instrukce přesně vykázaný
počet těchto kolkův a po skončeném
kolkování bankovek musil předložiti
odúčtování (statistické konsignace).
Stal-li se přes to pravý bankovkový kolek
předmětem podloudného obchodu, mohlo by jíti
jen o obchod s kolky, které stranám podle §u
5. nařízení ze dne 25. února 1919
č. 86 sb. zák. a nař. při kolkování
bankovek byly vydány, aby je nalepily, a jichž strany
k tomuto účelu nepoužily (několik případů
s haličskými židy). V německém
území (ku př. Cheb, Plzeň) staly se
případy, že továrníci předložili
výplatní listiny, znějící na
větší částku, než na skutečnou
výši mzdy (srov. odst. 5. § 5. cit. nař.)
a tím způsobem získali určitý
počet kolkův, ale v každém takovém
zjištěném případě zavedeno
bylo podle §u 13. odst. 3. nařízení
ministra financí z 25. února 1919 čís.
86 sb. zák. a nař. příslušné
trestní řízení. Celkem však zjištěny
nedovolené obchody s pravými bankovkovými
kolky v míře velmi nepatrné. Že by obchody
takové byly rozvětveny a vycházely z vlivných
kruhů, jest prostě nemyslitelno. Kolky padělané
mají většinou svůj původ
v cizině, hlavně v Německu a Polsku; obchody
s nimi, které zvláště v pohraničních
krajích rozmohly se ve větší míře,
přísně jsou stíhány a všechny
zjištěné případy jsou předmětem
soudního vyšetřování. Státním
úřadům, přijímajícím
peníze, jakož i peněžním ústavům,
bylo uloženo, aby každou bankovku s kolkem, byť
i jen podezřelým, ihned zadržely, ministerstvu
financí předložily, aby kolek prozkoumalo,
a vlastníka zjistily. Vyjde-li na jevo zkoumáním,
že jde o kolek padělaný, postoupí se
případ vždy příslušnému
státnímu zastupitelství pro trestní
řízení.
Ministerstvo železnic zjistilo, že při podloudném
dopravování papírových peněz
z ciziny v obvodu pražského železničního
ředitelství pomáhal také železniční
personál, zejména průvodčí
vlaků František Turek. Jinde takové počínání
shledáno nebylo. V Plzni zase železničními
zřízenci byli objeveni pachatelé, kteří
nenáležejí do řad železničního
personálu a kteří ve velkém množství
dopravovali podloudně dvoukorunové bankovky z německého
Rakouska do čs. republiky.
Pokud se týče tvrzení, že milionové
hodnoty válečných půjček vyváženy
jsou na prospěch českého státu do
Něm. Rakouska, oznamujeme, že podle článku
2. vládního nařízení ze dne
6. března 1919, č. 113 sb. zák. a nař.,
všechny cenné papíry, tedy i válečné
půjčky, smějí býti z území
čs. republiky vyváženy toliko se svolením
ministerstva financí. Pohraničním úřadům,
kontrolu provádějícím, uloženo
proto, aby přísnou prohlídkou cestujících
(jak osoby, tak zavazadel) každému nedovolenému
vývozu zabránily, a osoby provinilé stíhány
jsou podle čl. 6. citovaného nařízení.
Jiná opatření ministerstvo financí
nemůže učinit a o nějakém podloudném
vyvážení velkých hodnot válečných
půjček není mu vůbec nic známo.
Ovšem, pokud strany samy žádají o vývoz
válečných půjček, nemá
ministerstvo financí příčiny, aby
žádostem těm nevyhovovalo.
Podle čl. 1. nařízení ze dne 25. února
1919, čís. 85 sb. zák. a nař. byly
všechny válečné půjčky,
které byly v době soupisu (od 27. února do
8. března 1919) na území československého
státu sepsány a okolkovány. Soupisem tímto
měl býti zjištěn toliko počet
válečných půjček na našem
území, bez prejudice pro úhradu tohoto válečného
dluhu a neznamená snad nějakou nostrifikaci válečných
půjček. Ve vývozu jejich nelze tedy spatřovati
"prospěch našeho státu", jak Dr.
Rosenberg tvrdí.
Třetí obvinění týká
se vojenské správy československé.
Jím může se narážeti asi na případ
zemřelého Dra. Kudliče a jeho společníků,
který je předmětem trestního vyšetřování,
vedeného u divisijního soudu justič. nadporučíkem,
radou z. s. Vačlenou, jež dosud není skončeno.
Avšak i v tomto případě podle dosavadních
výsledků šetření je zřejmo,
že nelze mluvit o ohromných podvodech v české
vojenské správě, jak se vyjadřuje
časopis Nordböhmisches Tagblatt, nýbrž
celá t. zv. aféra sanitních vlaků
se jeví jako prostý případ řetězových
obchodů, podnícených možností
styku s cizinou a zneužitím této možnosti.
Poněvadž v zájmu důvěry ve správu
státní a v zájmu veřejné bezpečnosti
a mravnosti nelze trpět, aby nebyla pronášena
ničím neodůvodněná obvinění,
jako je nařčení Dra. Rosenberga, bylo uloženo
vrchnímu stát. zastupitelství, aby proti
Dru. Rosenbergovi bylo zavedeno vyhledávání
podle trestního řádu.